Předvolební fejeton o kočkách a strakapoudech

Miroslav Horníček míval Tři muže ve člunu trvale na nočním stolku mezi knihami, ve kterých lze hledat poučení o běžném životě. Prosté a humorné Jeromovy příhody jsou hlavně o lidech, ale některé i o zvířatech. Kočky pokládá autor za inteligentnější než psy s odkazem na to, že pes si myslí, že se dá řetěz natáhnout, a štěká na kočku jak blázen, kočka si klidně drze lehne přesně do vzdálenosti, kam pes nedosáhne. Drze leží a olizuje se. Pes, když něco provede, tak se lísá k pánovi nebo schlíple leží. Kočka naproti tomu dělá jakoby nic a drze se rozhlíží, jako by se jí to netýkalo. První český politik, který zjevně prošel mediální školením, byl Jiří Včelař Kotas. Pořád se usmíval a ukazoval zuby do obrazovky a bylo jedno, co říká. Pronikl až mezi poradce vlády a kandidoval na prezidenta. Dnes se tento kočičí způsob chování v politice rozmnožil. Ať se stane jakýkoli skandál, důležité je usmívat se nebo se upřeně dívat do kamery a neodpovídat na otázky kladené redaktorem, ale vracet se k otázce, kterou jsem si položil sám, a k tématu, o kterém chci mluvit já. Přesně tak to popsala jedna televizní redaktorka a možná i to ji stálo místo. Možná proto někteří lékaři přestali dělat medicínu a šli do politiky. Pacientovi je dobré říkat pravdu a odpovídat, na co se ptá. To dá hodně práce. V politice si mohu říkat, co chci, a odpovídat, na co chci. Ale zpět k Jeromovým knihám. V povídce O starém Tomovi kočka poučuje starého kocoura, jak se má žít. Narodila se a žila v dobrých poměrech, ale asociálně se vydávala pořád za lepším, i když ji její lidi měli rádi, a kocoura poučovala, že základem úspěchu v životě je drzost. Jak hodně to připomíná osudy řady poslanců i občanů, a to nejen v době dnešní, ale i v době předlistopadové. Tato strategie chování se vyplácí v každém režimu.

Ale od Jeroma Klapky Jeroma můžeme přejít k domácím příkladům. „Pravý Čech“ by měl mít na nočním stolku Švejka. Tam lze také nalézt všechny běžné životní situace. Typickým českým mužským typem je tedy logicky Švejk, člověk na první pohled hloupý, ale rafinovaný, v mnohém důsledný, trochu snaživý a lehce asociální. V politice mohou švejci proniknout i velmi vysoko. Je mu vlastní i typicky české malé respektování autority. Říká se, že to v nás dělají keltské geny a že podobně se chovají i Irové. Čechům je kromě nerespektování autority vlastní pluralita, pokud nejsme vystaveni totalitnímu tlaku. Nám by se myslím nemohlo stát to, co Němcům, aby po 80 letech volili zase skoro jednotně, což mělo a nyní může mít tragické následky.

Švejk je i geniální prototyp flexibilního poslance, ale mužských typů je v populaci i parlamentu více. Jedním je Hloupý Honza. Je rozumné vsunout ho na pravé místo na kandidátku, dá se na něho totiž mnoho později svést. V minulosti tento prototyp pronikl až na vrchol parlamentu. Dalším mužským typem je silový jedinec typu Berlusconi a jemu blízký typ AlCapone. Ti jsou v životě vzácní a do některých institucí včetně parlamentu se vysloveně hodí. Někteří mají tendenci stát se ministry financí nebo zdravotnictví (tam se točí také hodně peněz). Podobně dobrý typ je typický metrosexuál, jeho symbolem by mohl být strakapoud, i když někteří tito jedinci mají ve zvyku využívat i jiné symboly ptáků. Nejušlechtilejší parlamentní i životní mužský typ je typ filozofa. Symbolizovat by ho mohli jeden náš prvorepublikový a jeden polistopadový prezident. Je zajímavé, že přes vysoký morální kredit v osobním životě skvrnky u obou najdeme. Bylo by hezké mít parlament plný takových ušlechtilých filozofů. Možná by se ale choval taky trochu neprakticky.

Ženských typů je na kandidátkách i v životě méně. Nejspíše jsou čtyři. Analogií Hloupého Honzy jsou ženy, které je tendence označovat symbolem jednoho užitečného ptáka. V žertech kolujících po internetu byl kdysi posílán obrázek, kde paní poslankyně držela jehlice, s nápisem „Poslankyně XY plete svetr“, což situaci vystihuje velmi přesně. I tento typ osob na kandidátkách přináší podobné výhody jako u mužů typ Hloupý Honza. I tento typ poslankyň mohou strany vysunout velmi vysoko, dokonce i do Bruselu. Milan Kundera rozeznává dva další typy ženské inteligence: typ, jehož symbolem je kachna, a typ, jehož symbolem je husa. Pro první typ je typická naivita a myslím, že ho vystihuje věta „Jé, holky, co budeme dělat?“ Pro druhý je typická určitá arogance a myslím, že typickou větou je „Holky, jdeme.“ Oba typy jsou v životě i v parlamentu časté. Ušlechtilý ženský typ by mohla symbolizovat sova nebo Babička Boženy Němcové. V parlamentu je vzácný a v životě častější. Je totiž logické, že tyto ženy se přirozeně uplatňují jinde v životě, například v médiích, ve vědě nebo v kultuře.

Pro nastávající volby je typické, že v nich nejde skoro vůbec o programy stran. To charakterizuje třeba nápis Volte pravici, což může připomínat heslo Volte klobouk nebo Volte boty, neboť v něm není jasné, jaké boty a jaký klobouk. Lidé tak nemohou volit podle programů. Co opravdu strany chtějí dělat s důchodovou reformou či se zdravotnictvím, více méně ani po předvolebních diskusích nevíme. O těch exposlancích, které známe, se rozhodujeme podle výše uvedených typů. Myslím, že je máme všechny dobře zařazené. U těch nových, které neznáme, nám nezbývá než se rozhodovat podle vzhledu a dikce. Je to na první pohled něco jako soutěž o krále či královnu krásy. Podle plakátů to moc ale nejde. Tam vypadají všichni trochu jako metrosexuálové a ušlechtilé Babičky. Možná je nejlepší se těm lidem dívat alespoň na oči. Ty prozradí mnohé. Mně osobně se to v minulých volbách docela osvědčilo.

Zdroj: Medical Tribune