Přednáška o cestě absolventa fakulty medicíny na mimořádném sjezdu ČLK
Když student medicíny uspěje u poslední zkoušky, hned po řádné oslavě přijde velké rozmýšlení kam dál. Pojďme si zde představit Marušku, prototyp absolventky medicíny.
Maruška přemýšlí, jakou cestou se vydat. Buď může zvolit možnost jít pracovat do malého města, nebo využít nabídek velkoměsta. Maruška se nakonec rozhodne pro maloměsto, protože v něm vyrůstala. Vedení ji láká do místní nemocnice, protože má málo doktorů. Slibuje Marušce práci na plný úvazek, rodinné prostředí a zaškolení do oboru s tím, že ji ke všemu pustí. Maruška nadšeně podepisuje smlouvu a nemůže se dočkat, až z ní bude konečně „opravdová doktorka“.
Po čase ale zjišťuje, že není vše tak růžové. Plný úvazek je tak plný, že Maruška z práce málokdy odejde před šestou večer. Prostředí je sice opravdu rodinné, ale nedostatek lékařů způsobuje, že si nemůže vzít dovolenou, kdy potřebuje. Zaškolení probíhalo asi první týden a Maruška zjišťuje, že je na všechno sama, protože všichni ostatní mají plné ruce práce. To jí vadí hlavně v průběhu nočních služeb, kdy se bojí, aby jí do ambulance nepřišel pacient, u kterého nepozná příznaky něčeho vážného. Jak to ale může poznat, když nemá žádné zkušenosti? Nedá se ale nic dělat, není čas ani lidé, kteří by s ní konzultovali každého pacienta. Navíc Maruška si po dvou letech uvědomí, že by měla mít již hotové stáže, které jsou potřebné pro splnění kmenu. Bohužel její primář ji nemůže pustit na stáže do vzdáleného akreditovaného pracoviště, neboť kdo by za ni pracoval na oddělení? Nakonec Maruška uprosí primáře z akreditovaného pracoviště, aby ji podepsal absolvování stáže, protože jinak by se kmene nikdy nedočkala. Maruška už má ale toho všeho dost a řekne si, že půjde zkusit velkoměsto.
Maruška hned při nástupu do velké nemocnice zjišťuje, že nedostane celý úvazek. Na její námitky primář reaguje slovy, že jestli se jí to nelíbí, tak za ní čeká fronta dalších absolventů, kteří budou za půl úvazek rádi. Maruška tedy podepisuje smlouvu a doufá v lepší budoucnost než při posledním podpisu. Je nadšená, protože lékařů je tam mnohem víc, dovolenou si může vzít, kdy potřebuje, při nočních je přítomen vždy někdo další, komu je možné zavolat a většina kmenových stáží se odehrává v rámci nemocnice, takže nemusí nikam dojíždět. Na druhou stranu zjišťuje, že práce je tam také hodně, protože do spádové nemocnice vozí ty nejtěžší případy. Takže za poloviční mzdu pracuje stejně jako v malé nemocnici. Školitele často vůbec nevidí, protože musí školit další lékaře bez specializace, navíc kvůli velké fluktuaci mladých doktorů školitelé často nemají motivaci zaučovat mladé, když hned po zaučení odcházejí do zahraničí.
Nakonec Maruška zjišťuje, že je jí 30 let, čeká potomka, nemá kmen, peníze, ani splněné stáže a jediné, co ji oficiálně čeká, jsou tři roky na rodičovské dovolené. Maruška doufá, že během této doby jí bude umožněna alespoň práce na částečný úvazek, aby mohla splnit veškeré povinnosti.
Maruščina cesta syntetizuje příběhy mladých lékařů a lékařek, s kterými jsem se setkala. Samozřejmě každé pracovní prostředí je individuální a ne všude funguje postgraduální výuka tak, jak je nastíněno v tomto příběhu. Bohužel ale většina začínajících doktorů se setkala alespoň s částí tohoto příběhu. Je třeba, abychom si vymezili jasné hranice kompetencí, vytvořili transparentní systém postgraduálního vzdělávání, který by byl dostupný pro všechny, a nastavili si pracovní podmínky, které budou důstojné našemu povolání. Abychom se nemuseli bát nejen my, ale také naši pacienti, za které jsme zodpovědní. Vždyť kolik energie do nás investujete, tolik se vám jí poté vrátí ve formě naší péče.
Zdroj: Medical Tribune