Pozitivní listy jako zákon. A basta
Léčící lékaři se dělí na zaměstnance a nezaměstnance. Nezaměstnance finanční úřady zařazují do kolonky „Svobodná povolání“. To je eufemismus. Opravdu svobodných lékařů v podnikatelském smyslu slova je v Česku velmi nepatrný počet.
Ostatní pracují v jediném státem povoleném a podporovaném švarc-systému. Jen se tak nejmenuje a oproti klasickému švarc-systému má určité nuance, proto to není tak zřetelné. Nicméně podstata je stejná. Pracovník se tváří jako podnikatel, pracuje na svoje riziko, pod svým jménem, ale obsah práce, místo práce, pracovní doba, ohodnocení jeho práce a způsob práce mu určuje někdo jiný. A když pracovník neplní, je finančně postižen.
Svobodné lékařské rozhodování je v Česku stále více omezováno a to nejen v podnikání, ale i v léčení. To už je na pováženou.
Když předepisuji léky, vyskakuji na mě z počítače různé barvičky jako na semaforu. Červená znamená zásadně nepředepisovat, žlutá - preskripci si řádně rozmysli, zelená - klidně předepiš, a když se mi objeví logo VZP, tak to je ten pravý ořechový lék.
Ale mě to nevadí. Nemám jakýkoli zájem léčit zbytečně draze, a pokud budu věřit tomu, že předepisováním těch vybraných léků budu léčit stejně kvalitně, ale levněji, proč ne. Tyto informace mi pomáhají v mém rozhodování.
Ale mám svobodu. Když předepíši jiný lék, a mohu mít pro to důvody, mohu ho předepsat. Sice budu finančně pokutován, ale někdo mi to nezakazuje. Dojdu-li k přesvědčení, že pro mého pacienta je vhodnější jiný lék, než ten doporučený, v souladu se svým odborným přesvědčením mu napíši nedoporučený lék.
Představoval jsem si, že pozitivní lékové listy v nemocnicích jsou také doporučením a lékař má pořád svobodu rozhodování. Ale ve VFN Praha na to mají jiný názor. Pozitivní list je natvrdo, něco jako zákon. Odešlu na specializované pracoviště VFN Praha pacienta, který má od svého ambulantního specialisty nasazenou nějakou medikaci.
Obvykle to funguje tak, že pokud nemocniční lékař nenavrhne změnu pacientovy medikace, tak ji přepíše do zprávy tak, jak s ní pacient přišel. Ale ve VFN Praha to takhle jednoduše nefunguje. Lékař této nemocnice může do zprávy napsat jen léky, které jsou na jejím pozitivním listu.
Takže i když nemá sebemenší důvod měnit pacientovi nasazené léky A za léky B, musí to tak udělat. Nemá jinou možnost. Jinak by nemohl vůbec napsat zprávu. Ambulantní specialista se s tím už nějak vyrovná a ponechá pacientovi původní medikaci. Praktický lékař taky.
Jsou však pacienti, kteří své lékařské zprávy podrobně studují. A zde může nastat problém. Jestli pacient považuje nemocnici za vyšší autoritu, než ambulanci, bude vyžadovat onen lék B z pozitivního listu nemocnice. A to může být problém.
Osobně si myslím, že takto natvrdo nastavené omezení je pro lékaře ponižující. Ale pokud to lékařům ve VFN Praha nevadí, ať s tím žijí. My v terénu se s tím taky nějak naučíme žít. Konec konců, řešíme ve své každodenní práci větší problémy.
Ovšem pokud by mi jakákoliv zdravotní pojišťovna takhle natvrdo nastavila omezení preskripce, jako ve VFN Praha, to už bych si líbit nenechal.
www.tribune.cz
Zdroj: www.tribune.cz