Povinná e‑preskripce, z jakého důvodu?

Ministerstvo zdravotnictví teprve vybírá koncepci eHealth, jejíž částí by měla být elektronická preskripce, zatímco předseda zdravotního výboru má, zdá se, v této věci zcela jasno, a proto neváhal, díky tzv. přílepku, jen týden před klíčovým hlasováním zakotvit povinnou e‑preskripci do schvalovaného zákona o léčivech.

Nelze se divit, že se proti takové podobě zákona zvedla vlna kritiky. Prezident ČLK žádá senátory, aby povinnost e‑preskripce zrušili, proti jsou i představitelé lékárníků, kritické hlasy se ozývají i z řad senátorů. A proč takový odpor, když elektronizace je trendem v mnoha jiných oblastech, nejen ve zdravotnictví?

Jasné totiž není, v čem a komu by povinná e‑preskripce za současné situace měla prospět. Přesněji, výhody příliš nevnímají samotní uživatelé elektronického receptu. Přestože lze najít možné benefity e‑preskripce, jak na straně lékařů, tak lékárníků, ale i pojišťoven a potažmo samotných pacientů, příliš se o nich nemluví, a tak se není co divit zamítavému přístupu hlavních aktérů – lékařů i lékárníků.

Důvěru nebudí ani způsob, jakým se povinnost e‑preskripce dostala do zákona, k tomu zprávy o předražených a nefunkčních IT zakázkách a je pochopitelné, že na ní každý spíše hledá jen negativa a různé háčky.

Zkušenosti z Dánska a Švédska přitom hovoří o tom, že většina receptů je zde vystavena elektronicky, i když k tomu lékaře nikdo nenutí. Jak je to možné? Protože je to pro ně výhodné.

Místo direktivního postupu by tak byla vhodnější odborná diskuse o kultivaci systému a nastavení podmínek a pravidel tak, aby se zvýšila důvěryhodnost, nevznikal další IZIP, ale nástroj užitečný pro všechny.

Zdroj: Medical Tribune