Potápějící se loď vzdělávání všeobecných sester

| Ad Dvanáct rizik nového způsobu vzdělávání sester

MT 8/2016, str. A8

Se zájmem jsem si přečetl článek Dvanáct rizik nového způsobu vzdělávání sester napsaný panem profesorem Marešem. Pan profesor v něm vyjadřuje obavy nad připravovanou změnou vzdělávání sester, při které se dosavadní systém, v němž musí každá všeobecná sestra absolvovat sedmileté odborné vzdělání (maturita + 3 roky terciárního vzdělávání), změní na systém 4 + 1 (maturita + 1 rok). Autor v článku uvádí dvanáct rizik nového systému. Dovolte několik připomínek k tomuto textu.

1. Panu profesorovi se zdá, že k tomu, aby se žáci po absolvování základních škol rozhodovali pro práci ve zdravotnictví, „ještě nejsou zralí“. Nemyslím si to. Jednak celá historie a úspěšná práce statisíců sester, které doposud pracovaly a pracují v našem zdravotnictví, potvrzuje, že rozhodnutí studovat zdravotní školu v patnácti letech nebylo ukvapené. Druhým důvodem je srovnání s jinými druhy specializovaného vzdělávání v ostatních oborech lidské činnosti. Například průmyslovky – absolventi těchto škol řeší přece často, a to i ve vedoucím postavení, stresové situace (například doprava, stavebnictví), kde může jít také o lidské životy.

2. Zdravotnické školy nejsou to, co bývaly, píše se v textu. Školy a jejich učitelské sbory se nijak v posledních letech nezměnily, tedy jsou tím, co bývaly. Co se změnilo, je z mého pohledu málo promyšlená změna požadující, aby každá samostatně pracující sestra měla terciární vzdělání. Příliv zájemců o zdravotní školy klesá. Na některých pražských zdravotních školách až o polovinu. Změna to není jen kvantitativní, ale i kvalitativní. Do druhého ročníku nepostoupí velké procento studentů.

3. V článku se dozvídáme, že příprava na různých SZŠ se liší. Je to nepochybně pravda. Ty rozdíly však nejsou tak velké, aby po maturitě studenti nemohli pokračovat v terciárním studiu.

4. Daleko větší rozdíly jsou v současné době mezi maturanty ze SZŠ a maturanty z gymnázií. Obě skupiny přece studují stejný bakalářský program na lékařských fakultách. Zatímco první skupina má zkušenosti u lůžka nemocného, někteří absolventi gymnázií možná – a to bez nadsázky – neviděli ani svlečeného člověka.

5. Obava, že absolventky studia 4 + 1 budou mít nižší platy než absolventky VOŠ či bakalářky, je z hlediska současné situace lichá. Z vlastní zkušenosti sester, které bakalářské studium absolvovaly, se ukázalo, že ani jejich funkční zařazení, ani plat se nezměnily. Proč by se snižovaly platy absolventek SZŠ, a pokud ano, kdo by o ty školy měl zájem?

6. Myslím, že důvody odchodu sester, které uvádí pan profesor, tedy špatné pracovní podmínky (málo personálu a jeho následné přetěžování) a nízké platy, je třeba vidět v obráceném pořadí. Přetěžování zaměstnanců je přece vždy tam, kde je hodně práce a málo lidí. Práce nepřibylo, ale ubylo lidí. Otázka je proč. Odpověď je podle mého názoru snadná. Obecně přece lidé jdou tam, kde za ne tak namáhavou práci vydělají více.

7. Pan profesor se ptá, proč se změna 4 + 3 na 4 + 1 netýká dalších sedmnácti zdravotnických profesí. Nejsem organizátorem českého zdravotnictví, ale zřejmě tyto profese nejsou ohroženy nedostatkem pracovníků tak, jak je to u všeobecných sester.

8. Nemyslím si, že změna systému povede ke snížení zájmu sester o vysokoškolské studium, což „pocítí katedry ošetřovatelství a nebude dost zájemců o doktorské studium ošetřovatelství“. Předně již teď absolvuje terciární vzdělání, z hlediska perspektivy našeho zdravotnictví, velmi málo jedinců, navíc mnoho maturantek SZŠ ani nechce nebo nemůže takové studium absolvovat. Pokud jde o výzkum ošetřovatelství, který by měl po změně upadat, jak se obává prof. Mareš, je třeba obecně říct, že zájem o výzkum mají lidé zapálení pro tuto činnost. Navíc je úroveň výzkumu daná financemi (granty) na něj určenými.

9. Z článku se dozvídáme, že s výjimkou Německa většina evropských zemí už přešla nebo přechází na terciární vzdělávání všeobecných sester. Možná se v těchto zemích neuzavírají nemocniční lůžka pro nedostatek sester. Nebojme se, že bychom po změně systému výuky byli „skanzenem Evropy“. Ostatně ve skanzenu je vždy na co se dívat. Horší by bylo, kdyby nebylo co ukazovat.

10. Program 4 + 1 nesplňuje kritéria EU. Sestry, které budou chtít jít pracovat do zahraničí, si vzdělání budou muset doplnit a možná systém 4 + 1, pokud ho cizina neuzná, bude působit do jisté míry ochranářsky. Závěrem vnímám panem profesorem popsaná rizika. Vlastně vše nové je spojeno s riziky. Proti těmto však stojí rizika ponechání současného stavu, a ta jsou podle mého názoru nesrovnatelně větší. Dvanáct rizik změny edukace všeobecných sester s jistou nadsázkou připomíná potápějící se loď, na které kapitán upozorňuje posádku na rizika v případě, že opustí loď a budou se zachraňovat, držíce se plovoucích předmětů, a nevysvětlí jim riziko situace v případě, že zůstanou v kajutách. Ano, medicína se rychle vyvíjí a s ní i požadavky na studium. Je otázkou, zda je jedinou cestou, jak na to reagovat, prodlužování studia u všech. Možná stačí změnit náplň výuky. Vždyť i u lékařů zůstává šest let studia, tak jak to bylo před padesáti či šedesáti lety. Nebo i lékařům bude třeba přidat další tři roky studia? Pro zajímavost, jejich postgraduální výcvik se zkracuje…

P. S.: Ani bývalá ministryně zdravotnictví Mgr. Dana Jurásková, Ph.D., MBA, si nemyslela, že každá všeobecná sestra bude muset mít terciární vzdělání.

Zdroj: