Pokerová hra byla dlouho napínavá
Lékařské kapacity hodnotí pro Medical Tribune výsledky akce D-O
Spadl mi velký kámen ze srdce. Patřím k té skupině kolegů, kteří souhlasili a nadále souhlasí s důvody protestu, nicméně nebyli zcela přesvědčeni o správnosti jeho formy.
Otevřenou podporu věci jsem vyjádřil až ve chvíli, kdy jsem nabyl přesvědčení, že pokud svým hlasem alespoň trochu přidám na váze hnutí lékařů, mohu přispět k tomu, aby se věc vyřešila ještě před hrozícím kolapsem péče. Těch nepravd a urážek ze strany establishmentu a většiny médií bylo skutečně příliš mnoho.
Takže – podle mého to dopadlo nejlépe, jak mohlo. Pokerová hra se odvíjela tvrdě, pro mě to bluffování bylo tak přesvědčivé, že jsem se dlouho obával nejhoršího. Vyjednávači z obou stran splnili svou úlohu, i když se počátkem února zdálo, že s nimi už nic nehne. Důsledky takových postojů – tedy rozvrat péče po 1.3. - byly pro mne nepřijatelné. Nakonec zvítězil zdravý rozum.
Nevím, zda-li se v tomto vážném případě hodí sportovní terminologie, nicméně nemocniční lékaři díky své soudržnosti tuto etapu vyhráli a já jsem tomu rád.
V mých očích ale mnoho práce směrem k dohodě udělal ministr zdravotnictví, jehož prostor mezi dvěma mlýnskými kameny byl neskutečně malý a já někdy musel pochybovat, jestli to s některými svými tvrzeními myslí opravdu vážně. Leoš Heger to prostě ustál a to je dobře, neboť jestli s tím naším zdravotnictvím nepohne ani on, tak už nikdo.
Uznání patří i kolegovi Engelovi. Nejsem odborář, nezúčastnil jsem se jednání, jak jsem ale pochopil, zastával v konečné fázi v různě polarizované skupině protestujících a soustavnou dehonestací ještě více radikalizovaných lékařů též onen umírněnější, k jednání vstřícný postoj. To, jak vyřešil svou osobní profesionální situaci, zaslouží rovněž obdiv.
Možná, že čtenáře, který má trochu více trpělivosti, může zajímat úryvek z dopisu, který jsem v době hluboce vyhloubených zákopů na začátku února psal svému nejbližšímu kolegovi, se kterým se léta na společném pracovišti navzájem kultivujeme. On vzal tu věc s DO za své, ta slova o teroristech, s kterými se nevyjednává, mu připomněla jeho řízná studentská léta z roku 1989, využil své schopnosti věci dobře vysvětlit z pozice vysokoškolského učitele a určitě významně přispěl ke zdaru kampaně. U mne bylo více pochybností. Něco tedy z dopisu PE pro JH, 10.2. 2011:
„....můj názor je tento: prvním ústupkem ze strany MZ lékaři v podstatě vyhráli, neb tím byla uznána jejich síla a v zásadě i oprávněnost požadavků. I Leoš Heger musí vědět, že žádný krizový scénář fungovat nebude, fakultní nemocnice toho moc zajistit navíc nemohou, když jsou samy oslabeny právě na nejcitlivějších místech, vojenští lékaři jsou už teď normálně zapojeni do práce v systému, takže jako Blaničtí rytíři přirajtovat nemohou.... Kam se hrabou jiná "silová" ministerstva, žádné z nich nemá pro lidi tak zásadní význam.
Pro mě je teď nejdůležitější, kolik toto vítězství celou lékařskou obec bude stát. Pokud věci půjdou dál tak jako nyní, bude ta cena pyrrhovsky vysoká - polarizace společnosti, nenávist veřejnosti při prvních zbytečných úmrtích, ztráta celkového kreditu našeho stavu, eskalace napětí mezi námi ve vlastním nemocničním sektoru, ještě větší podzemní bitva mezi veřejně nemocničními a nestátními zdravotníky, kteří se i přes relativně dobré bydlo cítí ohroženi a poukazují na to, jaké jsou ty nemocnice neefektivními socialistickými molochy....
Jestli to vlasně LOK nechá dojít až k onomu nouzovému stavu a posléze k Tebou předvídané divoké privatizaci, ponese za vše díky neschopnosti se dohodnout svůj, a to tedy pořádně významný, díl odpovědnosti.
Jsem lékař a jsem s lékaři. Nepřeji si, aby ti aktivní v DO odvolávali výpovědi samostatně, chtěl bych, aby to skončilo smírem na úrovni LOKu a MZ, potažmo vlády. Jak jsem včera na našem hlášení řekl, pro mě to už téměř překročilo hranice mezi důstojným vyjednáváním odpovídajícím lékařskému stavu a odborovým kupčením. Zmínky o tom, že těch peněz zase bude méně a ostrouhá se, neb se zapomnělo na neakutní lůžková zařízení, zapadají do způsobu odborářského myšlení - vždyť to je drobnost, sám přeci tvrdíš, že platy nejsou v tuto chvíli hlavním meritem věci!
Vznášet podmínky zabezpečení zpětného přijetí do pracovního poměru je rovněž zcela zbytečné a pro mě osobně v podstatě urážející - nevím o někom, kdo by své lékaře z moci šéfovské nechtěl vzít zpět a neznám ani takového ředitele. Partikule zamlžují hlavní cíl. Než okamžitě dosáhnout kýženého stavu ve mzdách, což současná byť sebekrvavěji vybojovaná opatření stejně definitivně nezaručí, a to tarify netarify, je mnohem důležitější dohodnout itinerář postupných změn kupředu, spojený se změnou systému……
Ať už nás ti nahoře (bohužel včetně LH - například jeho naprosto neskutečnou denunciaci práce neonatologů lze skutečně těžko zapomenout) společně s většinou novinářského stavu pozuráželi a mlžili vůči veřejnosti jakkoli, je třeba si jistou noblesu zachovat. V sázce jsou věci mimořádného významu pro nás i naše nemocné. Dnes je na stole nabídka, že 1.5 miliardy bude v tarifech pro lékaře. Není tedy pravda, že ministerstvo nenabízí ústupky. LOK s 1.5 mil nesouhlasí, částka je nízká, je to legitimní, když je to odborový klub. Co mu ale brání, aby vstoupil slušně do hry a požádal ministra, aby dal do tarifu pro lékaře miliardy 2 nezávisle na tom, zda-li přidá též sestrám (ty 2-3 stovky je teď skutečně nevytrhnou, v recentní minulosti již trochu přidáno dostaly, všichni vidí, že je to teď jen politikum, aby si vláda nějak zachovala tvář a jakýsi pocit dílčího úspěchu), prostě s Hegerem konstruktivně jednal, tedy něco ve slušnosti usmlouval. Má mu totiž co nabídnout jako protislužbu - deklarovat podporu tomu, co musí přijít potom. Postaví se LOK a ČLK za reformu, přejde na Hegerovu stranu?
Nebo ne, protože těch urážek už bylo přespříliš a bude se nadále jen tvrdit a vlastně opět dle mého také lhát v opačném gardu, že z druhé strany vlastně žádná nabídka nevzešla? Převálcujeme to silou, protože téhle vládě okopaných kotníků stejně nelze věřit? Vždyť se ukáže. A toho já se právě velmi obávám.
PS. Jak vidíš, leží mi to čím dál tím víc v žaludku. Závidím Ti Tvé přesvědčení, jsem na Tvé straně, ale uvažuji holt trochu jiným způsobem. Nevidím už důvod k tomu, aby se akce hnala do extrému. “
Teď mi to připadá až jako dost naivní patetické klišé, ale tenkrát jsem to tak zřejmě cítil. V zásadě tuctový přístup. Já jsem skutečně nebyl vychován k tomu, abych v mírové době počítal ztráty na bitevním poli. Mimochodem, už zase dále pochybuji – v nové úhradové vyhlášce není nic o tom, jak by měly jít peníze za pacientem, vypadá to na status quo (asi se ale nic zásadně průlomového stihnout nedalo). Trochu se tedy nalilo těm arogantním doktorům, že, pane prezidente... Přijdou ale nějaké reformy?
Bude naplňováno Memorandum? Leoši, teď je řada na Tobě, mnoho zdaru. Jsem zvědav, do jakých plachet a kterým směrem budou foukat LOK a ČLK. To jsou ale relativně malí hráči (i když, jak je konečně vidět, zabrat umí), ti klíčoví tahači za nitky jsou kolem Tebe, někdy aby člověk rentgenem hledal, co v tom či onom vlastně je ... Doufám, že to máš již diferenciálně diagnosticky pořádně promyšlené.
Prof. MUDr. Pavel Eliáš, CSc.
Fakultní nemocnice Hradec Králové
Zdroj: