Podvodným lékařům v USA začínají problémy. Jak to bude u nás?
Všichni pamatujeme časy, kdy se tu a tam objevil falešný lékař. Dotyčná osoba byla obvykle opakovaným chovancem psychiatrické kliniky, vězení či obojího. Historky kolem jeho “léčení”, než byl odhalen, měly přes svou nebezpečnost spíše pábitelský nádech.
Dnes je v městech jako New York či Londýn v některých komerčně zaměřených specializacích každý druhý “bílý plášť” tak či onak na štíru se zákonem. U nás jsou jich jistě desítky, ne-li stovky, přibývají každý den. Nejsou nikde v ústraní, inzerují svoje služby a mají pocit, že je nikdo neodhalí. V tom mají pravdu. Zatím.
Estetická medicína vyrostla z mála za posledních deset let u nás stonásobně. Podobné je to po celém světě. Jistě je velkým tahounem touha lidí po kráse, jež se v poslední době kloubí s rozvojem technologií a přes všechno bědování i s rostoucí životní úrovní mnoha lidí.
Mám ale za to, že motorem je i snaha lékařů po celém světě si přivydělat k nedostatečným platbám od zdravotních pojišťoven. Svědčí o tom prostý fakt, že počet náročných, plasticko-chirurgických výkonů se takřka nemění, ale zdánlivě jednoduchá aplikace botulinumtoxinu nebo injekčních výplní roste exponenciálně.
Neproporčně, rychleji stoupá i počet komplikací. Nelegální lékaře jsem před časem na mezinárodním poli zaklasifikoval do několika skupin.
První jsou “kriminálníci”. Vzděláním ekonomové, právníci, zedníci (podle situace v Čechách) v sobě jednoho dne objeví “talent” a začnou léčit. Neváhají do pacientů píchat, řezat, střílet lasery. Většina pacientů to ví, ale vzhledem ke slevě riskují, zejména ti nízkopříjmoví. Výkon proběhne obvykle “bez papíru” a tedy reklamace je krajně problematická. Pro představu, vím o takových jedincích, kteří stihnou ošetřit řádově stovky lidí měsíčně s obratem v mnoha milionech ročně!
Ilegální lékaři
Druhou skupinou jsou “ilegálové”. Možná i mají medicínské vzdělání, možná ne, kdo ví. Přijedou z východní ale teď už i ze západní země, provedou u nás ošetření a i s penězi zmizí. Popřípadě zůstávají a zmizí až při první kontrole či komplikaci- často jen do jiného města…
Pod náporem takových skučí Londýn, ale najdou se i v Karlových Varech či v Praze. Třetí jsou “nekvalifikovaní”. Vesměs se jedná o lékaře jiných oborů, kteří si “odskočí”.
Tady jedině je nutné jim poskytnout pomoc a ty charakterní zaškolit. Upravit systém vzdělávání tak, aby na straně jedné mohl lékař během svého dlouhého profesního života rozšířit svůj “sortiment” o výkony mimo svoji základní specializaci, na straně druhé nelze trpět nekvalifikovanou práci.
Aby to celé bylo ještě zamotanější, i přes zbožná přání mnoha odborných společností, vlastně u nás není jasné, kdo smí či nesmí aplikovat botulinumtoxin, nebo třeba deriváty krevní plasmy. Kolik takových je? „Kriminálníků“ jednotky, jistě přes deset. „Ilegálů“ desítky, asi přes sto. Není to jen problém estetické medicíny. Taková léčba onemocnění kolen deriváty krevní plasmy a kmenovými buňkami.
Je to postup lege artis? Kdo ho smí vykonávat a za jakých podmínek? Ošetřených pacientů jsou ale určitě tisíce a obrat v milionech, spíše desítkách milionů korun. Někdy léčí ortopédové, druhdy neurolog či praktický lékař. Zachytil jsem i ošetřené zdravotní sestrou. Umí přece odebrat krev a píchnout injekce, ne? A léčba je přece sama o sobě zázračná a je jedno, kdo to „píchne“...
Korunu všemu u nás nasadil náš stát, který uvalil na estetickou medicínu daň z přidané hodnoty, aniž by efektivně prováděl kontroly. Seriózní lékaři se přes noc stali skokově dražšími bez jakékoli ochrany za nemalé zaplacené daně. Pacienti se masivně vrhli do služeb “bez papírů” a stát tak nevybírá ani ty daně, které druhdy měl.
Stát přichází o miliardy, je ale pasivní
Před pár lety jsem publikoval na toto téma depresivní texty, neboť snaha státu cokoli kontrolovat byla a je nulová, byť přichází o miliardy, neboť ilegální medicínský trh začíná být třeba v Asii (odtamtud jsou poměrně přesná data, naše nemáme) už větší, než ten s narkotiky.
Co hůře, pacienti si nechali jakékoli komplikace líbit. Pokud jim udělal jizvu zedník, zastyděli se a nechali to být. Pokud se na ně ovšem jen špatně podíval lékař, udělali mu ze života peklo… Ale věci se mění a jsem rád, že i přičiněním naší a dalších odborných společností, Evropské Unie a mobilizace pacientů.
Poslední statistiky z USA jsou povzbuzující. 77% všech žalob od pacientů směřuje na poskytovatele estetické medicíny, kteří jsou mimo schválená zdravotnická zařízení. 85% takových sporů vyhraje pacient a průměrné odškodnění je kolem 300 000 USD. Vrcholem je 2.5 milionu USD za případ usmrcení pacienta podáním anestezie laikem v kosmetickém salonu…
Naopak, úspěšnost pacientů ve sporech s lékaři je kolem 45% a tvoří jen 15% všech žalob. To vedlo k uzavření mnoha ilegálních zařízení a licencované praxe si už netroufají najímat nekvalifikované, často zahraniční pracovní síly. Důležité je neuznávání “krytí” nezúčastněným lékařem, který jen “papírově” kontroloval třeba zdravotní sestry svým titulem podpisem pod chorobopisy. Tyto případy jsou posuzovány jako nekvalifikovaná péče s tvrdými důsledky pro faktické “ošetřující” a “pokrývače” čeká ztráta licence. Jak inspirativní pro nás! Zde je to stále obvyklý obchodní model.
Když jsme u posledních soudních rozsudků z USA. Přichází a nepochybně i k nám asi dorazí další trend. Ilustrujme ho na případu. Velmi uznávaný profesor dermatovenerologie odeslal na laserové odstranění k chirurgovi “benigní estetickou lézi”. Byl to melanom. Soud potrestal chirurga. On provedl klíčové ošetření. To je velmi zajímavé. Odstranil jsem ve fakultní nemocnici tisíce lézí indikovaných dermatologem. Je dost možné, že to časem ani u nás nebude možné a kupříkladu dermatologická onkologie bude jen v rukách dermatochirurgů.
Coalition against fake doctors
Ale zpět k regulaci estetické medicíny a přímo k nám do Evropy. Pod vedením profesora Aschera z Paříže jsme se před časem v Evropě spojili a vytvořili “Coalition against fake doctors” a “Coalition against fake drugs”. Už informování široké veřejnosti přineslo výsledky v podobě odstoupení řady lékařů od nekalých praktik. Od 1.1.2015 máme v Evropě normu “EN 16372 Aesthetic surgery services”, jež specifikuje kdo a za jakých podmínek smí tyto operativní výkony provádět. U nás vyjde v červnu 2015 pod názvem “ČSN EN 16372 Služby estetické chirurgie”.
Kontrolní orgány mají vodítko, slušní lékaři návod. V Německu se do vynucování dokumentu vrhli velmi intenzivně a řada zařízení “zavřela krám”, vidět to je podle většího zájmu o léčení u nás i vyšších cen. Nyní jde do připomínkového řízení norma “Nechirurgická estetická medicína” , měla by vstoupit do života od ledna 2016. Je to první krok, na něj musí navázat akty vyšší závaznosti- třeba vyhlášky Ministerstva zdravotnictví, ale je odkud se odrazit a to na úrovni celé Evropské unie.
Obvykle máme velký problém v tom, že ochrana pacienta je v EU na nižší úrovni, než v USA. To blokuje dohodu o společném medicínském trhu. Tady jsme se ale naopak stali inspirací pro americké kolegy, kteří teď vyrazili podobnou cestou. Evidentně tedy odborné společnosti mnohé dokáží, pokud dokáží formulovat příslušné dokumenty a spojit se v rámci EU. Možná inspirace i pro další kolegy.
Estetická medicína a medicína proti stárnutí jsou zajímavé obory. Jejich další rozvoj je ale podmíněn nejenom inovací technologií ale i zajištěním “evidence based protokolů léčby” a maximální možné ochrany pacienta. U nich je totiž žádostivost krásy, jak známo, silnějším pudem, než pud sebezáchrany a orientace v rychle se vyvíjejícím oboru je těžká i pro specialisty. Konečně se snad začalo vše otáčet správným směrem.
Doc. MUDr. Roman Šmucler, CSc.
předseda Společnosti pro estetickou a laserovou medicínu ČLSJEP
Zdroj: www.tribune.cz