Platit za předbíhání je sporné
Platit za velkou televizi v pokoji nebo za přivolání taxíka, je podle právníka Ondřeje Dostála v pořádku. Za legální prémiové služby ale prý nelze považovat přednostní objednávaní k lékaři či zákroky v kratších časech, než je běžné pro ty, kteří si nic nepřiplatí.
"Těžko přitom předpokládat, že vás nechají s kartou za několik tisíc měsíčně týdny čekat," upozorňuje v rozhovoru pro HN Ondřej Dostál.
HN: Jak dnes získá člověk u lékaře přednostní zacházení?
Záleží na samotném pacientovi. Přístup k péči v české společnosti ovlivňuje sociální kapitál - tedy třeba to, že známý má známého a pak najednou všechno jde.
Situace, kdy pacient nosí nemocnici dar, je méně častá, tím ale neříkám, že úplně vzácná. Zkrátka dobré postavení v kolektivu hraje velkou roli.
Nadstandardní péči si lze stále častěji také koupit. Jak se na prémiové programy díváte?
Jejich vznik má dva důvody, z nichž jeden je v pořádku, a druhý ne. V pořádku je, když nabízí výživové poradenství nebo příjemné prostředí, tam se může připlácet.
Problematický případ je, když to funguje tak, že člověk získává za peníze také přednost. Tedy třeba možnost objednat se brzy ke špičkovému lékaři.
Nabízí se tohle někde přímo?
Zatím jsem neviděl, že by to někdo otevřeně inzeroval. A kdyby ano, tak by byl velmi hloupý - bylo by to totiž snadno postižitelné. Jsou ale situace, kdy nemocnice nabídku úplně nezvládnou formulovat a příliš to z toho kouká.
Ze kterých nabídek nemocnic či klinik to podle vás kouká?
Třeba z těch, kde se slibuje ošetření v nejkratším možném čase. Je pravděpodobné, že když na to někde lákají, tak se tím nemyslí objednání na čas za měsíc, až pan doktor bude zrovna moci, ale na zítra. Když si za to někdo platí několik tisíc měsíčně, počítá se s tím.
Mohou mít lidé s VIP kartami dřívější termín operace?
Domnívám se, že ano. Typický model je, že tuto službu nenabízí sama nemocnice, ale soukromé zařízení, které se tváří samostatně. Shodou okolností ale tam v ambulantních ordinacích na přivýdělek pracují ti samí lékaři, kteří často formálně či neformálně rozhodují o vypisování pacientů na operace.
Za co je tedy v obecné rovině v pořádku platit a za co už ne?
Legální je platit za to, co nehradí pojišťovny. To znamená, že v čistě soukromém zařízení, které nemá smlouvu, si mohou účtovat, co chtějí, a nikomu po tom nic není.
Stejně tak lze vybírat poplatky v zařízení, kde sice smlouvu s pojišťovnou mají, ale poskytují něco nad rámec. Třeba masáže nebo objednávání taxíků a velké televize na pokoji.
Nemůže se ale připlácet na to, co je hrazeno pojišťovnou - třeba ortopedické operace. Ve smlouvě s pojišťovnou je, že musí ošetřit každého, a nesmí to podmiňovat žádným poplatkem ani sponzorským darem. Pokud vznikne situace, že někdo peníze nedá, a je tedy ošetřen později nebo vůbec, je to špatně.
Obrátil se na vás někdo s takovou zkušeností?
Neobrátil a myslím, že je to pochopitelné. Kdo si prémiovou službu kupuje, je tím zvýhodněn. Nemá si proč stěžovat. Ten, kdo je odsunut na konec řady, se to zpravidla nedozví.
Dá tomu nějaká pravidla zavedení nadstandardu?
Teoreticky se to toho nedotkne, prakticky ale ano. Spousta lidí si bude myslet, že se právě tohle všechno zlegalizovalo. Dnes je totiž všem jasné, že se za čerpání péče neplatí, nově to už ale tak jasné nebude.
autor: Michaela Mužíková
Hospodářské noviny
Zdroj: Hospodářské noviny