Peněz nebude nikdy dost

Profesor Jan Pirk působí dojmem, jako by zásoby jeho energie byly bezedné. Operuje, přednáší, běhá a sportuje, pochází totiž ze staré sokolské rodiny. A nově se stal členem dozorčí rady společnosti IZIP, jež provozuje pro pojištěnce VZP elektronické zdravotní knížky. Elektronizace českého zdravotnictví a zdravotnická reforma jsou jeho oblíbeným tématem.

- Podle posledního průzkumu CVVM je přes 80 % Čechů přesvědčeno, že největším problémem českého zdravotnictví jsou peníze. Cítí to lékaři stejně?

Každá společnost si může dovolit investovat do zdravotnictví jenom tolik, kolik vydělá. My si samozřejmě nemůžeme dovolit investovat do zdravotnictví tolik jako bohatší Rakousko, na základě toho se divím, že naše zdravotnictví funguje tak dobře, jak funguje.

- Znamená to tedy, že je zdravotnictví podfinancované?

Vstupy jsou úplně stejně drahé jako jinde v Evropě, my kupujeme materiály za stejné ceny jako všude jinde. Jen je u nás nesrovnatelně levnější lidská práce. Problém je v tom, že ve zdravotnictví nebude peněz nikdy dost. Zdravotnictví dovede spotřebovat jakékoliv množství peněz, které do něj přiteče.

- Kdyby to bylo takto jednoduché, pak by lékaři neměli proč stávkovat, pacienti proč si stěžovat na drahé služby a léky a menší nemocnice důvod krachovat. Myslíte, že zdravotní reforma ministra Leoše Hegera s problémy ve zdravotnictví pohne?

Nejenže s tím pohne, už s tím hýbe. Jenže těch problémů je řada. Zdravotnictví nefunguje tak racionálně, jak by fungovat mělo. Na jednu stranu se zbytečně opakují vyšetření, protože doktoři třeba nevědí, že už vyšetření bylo provedeno, jelikož neexistuje jednotná dostupná zdravotní dokumentace. Na druhou stranu pacienti jsou zvyklí nadužívat péči. Byli čtyřicet let vychováváni v tom, že zdravotnictví je bezplatná služba, a je strašně těžké tohle vykořenit.

- Jenže pacienti mají často pocit, že platí čím dál víc, za poplatky u lékaře, za léky, Hegerova zdravotní reforma počítá s tím, že mají platit i za nadstandardy. Je to fér vůči pacientovi, když zákon stanoví, že ke každému pacientovi mají mít lékaři rovnocenný přístup?

Nadstandardy já rozlišuji dvojího druhu: hotelové služby a zdravotnické služby. U hotelových služeb je to jednoduché. A bezproblémové. Vlastně se divím, že dosud nevyšla vyhláška, jak má vypadat nadstandardní pokoj, protože jsou nemocnice, které za nadstandard považují i dvoulůžkový pokoj, což je nesmysl. Co se týče zdravotnických služeb, já můžu hovořit pouze za kardiochirurgii a tam žádné nadstandardy a podstandardy neexistují. Prostě my používáme jenom spolehlivé materiály, které jsou vyzkoušené, nemůžete našít do někoho chlopeň, o které nevíte, jak dlouho bude fungovat. Berte přitom v úvahu, že běžná operace u nás stojí kolem 300 tisíc korun, ročně u nás v IKEMu provedeme 1 200 až 1 300 operací.

- Jste zastáncem elektronizace českého zdravotnictví, když poslední statistiky prokázaly, že polovina lékařů v ordinaci ani nemá počítač?

Elektronická zdravotní dokumentace je nutnost. Všechno je elektronicky. Umíte si třeba představit, že by letecké společnosti neměly elektronické letenky? Jaký by v tom byl chaos? A takový chaos je ve zdravotnické dokumentaci. Žádný doktor nemá žádnou zákonnou možnost, jak zjistit, co udělal jiný doktor. Jestliže babička stůně s něčím a doktor jí předepíše bílé prášky a ona jde za týden k jinému doktorovi pro červené prášky, tak druhý doktor nemá vůbec žádnou možnost zjistit, že jí předepisuje chemicky totéž, jenže od jiné firmy. To je to plýtvání.

- Proti zavedení elektronické zdravotní dokumentace stojí obava ze zneužití takto uchovávaných zdravotních dat, mezi nimiž jsou i citlivé informace. Je oprávněná?

Zajímavé je, že elektronické zdravotní dokumentace se bojí zdraví lidé. Bojí se, že to bude proti nim zneužito, že na někoho bude možné najít, že byl v mládí feťák nebo že se léčil na psychiatrii, i když ten systém je samozřejmě zakódovaný. Zatímco nemocní lidé říkají, že je to fantastické, protože když se jim udělá na ulici špatně a přijede záchranka, tak okamžitě zjistí, co jim je.

- Umíte si představit, že u nás bude jednou eHealth tak rozvinuté, že místo listinné zdravotní dokumentace bude už jen elektronická?

V cizině jsou nemocnice, které už nevedou vůbec papírovou dokumentaci, už jsem takový model viděl v Německu. Ale podle mého mínění předpoklad, že se elektronické zdravotní knížky mají zřizovat na bázi dobrovolnosti, je mylný. Nikde na světě, když to bylo na bázi dobrovolnosti, se to neprosadilo. Ani v takové demokratické zemi, jako je Švédsko. Až když se to nařídilo ze zákona, tak to najednou začalo fungovat. Já jsem se zatím neměl možnost seznámit s žádným lepším systémem, než jsou elektronické zdravotní knížky pro pojištěnce VZP, protože u těch ostatních musíte u sebe nosit nějakou kartičku, například Visa kartu, kterou můžete ztratit nebo ji zapomenout doma. Zatímco tady je to přes internet a nemusíte mít u sebe vůbec nic, to je ta geniální myšlenka.

- Jak se jako kardiochirurg díváte na penzijní reformu a pozdější odchod do penze?

Průměrný věk se prodlužuje. Nedávno se konalo sympozium Vize českého zdravotnictví 2012, kde bylo hlavní téma stárnutí populace a co se s tím dá dělat. Ukazuje se, že v roce 2050 bude výdělečně činných jen 47 % populace, to nemůže žádná společnost utáhnout. V celé západní Evropě se chodí do důchodu v pětašedesáti letech.

- Myslela jsem, že mi jako lékař potvrdíte, že jít do penze až v sedmdesáti letech je zdraví škodlivé.

Je zásadní rozdíl, jestli to bude v pětašedesáti, nebo sedmdesáti letech. A pak samozřejmě se mluví o tom, že když někdo dělá těžkou manuální práci, tak přejde na jinou a finančně to bude dorovnávané. Mám obavu, že část české společnosti by chtěla žít ve výdobytcích socialismu se světlými stránkami kapitalismu, ale to prostě nejde – nepracovat, nestarat se a mít samé volno a současně mít všechny přednosti spotřební společnosti.

- Nevadí spíš lidem to, když vidí, že si mají sami utahovat opasky, zatímco politici a na ně napojené podnikatelské kruhy si přihrávají veřejné zakázky?

Vím, že je tady horší situace, že u nás se krade víc než na Západě. To je samozřejmě špatně, tím nemyslím, když někdo ukradne pytel cementu na stavbě, ale určité skupiny lidí, teď nemyslím čistě politické strany, se pokaždé orientují tam, kde cítí peníze. To, co se děje nyní kolem vysokých škol, ten tlak na to, aby tam stát víc uhnul, je možná tímto podmíněné. Možná tam některé kruhy cítí další zdroj příjmů pro stranické pokladny, v situaci, kdy většina věcí už byla zprivatizována a už není moc kde brát.

- Někteří politici z řad sociální demokracie teď nastiňují katastrofický scénář, že jsme v situaci, kdy nedostatek peněz ve zdravotnictví už může ohrozit kvalitu zdravotní péče. Pociťujete něco takového v IKEMu?

Naším problémem bylo přizpůsobit činnost nemocnice nové úhradové vyhlášce, která nás svým způsobem reguluje, a já si myslím, že to reguluje dobře. Naši ekonomové nám musejí říct, jak máme dělat a kolik si můžeme dovolit dělat, ale dá se to řešit. Jsou výkony, na které může pacient čekat, většina onemocnění se dá léčit několikerými způsoby. Třeba na ten radikálnější a dražší, pokud pacient není v ohrožení života, tak na něj může tři nebo čtyři měsíce čekat.

- Vy jste nedávno operoval i v Káthmándú. Jaká to byla zkušenost?

Jeli jsme s partou kamarádů do Himálaje do hor. A když to zjistili kolegové v Káthmándú, že tam jsem, tak zaprvé chtěli přednášku a zadruhé, abych operoval složitou operaci, že to ještě nikdy nedělali. Byly tam dost primitivní podmínky, ale tu operaci jsem udělal a ten člověk to kupodivu přežil. To je ostatně podle mě zásadní věc, na kterou se často zapomíná. Letos v lednu lékaři v Turecku udělali takový pokus – natransplantovali čtyřiatřicetiletému muži tři končetiny, dvě ruce a nohu. Hned to oznámili celému světu, ten pacient jim, předpokládám, ještě umře a za dva dny mu obě nohy museli uříznout. To je příklad, jak se medicína nedělá. Když jsme udělali první transplantaci srdce a plic v Česku, tak jsme to oznámili měsíc poté, teprve když ta paní šla domů. Teď se slavilo 60 let od první transplantace ledviny, ale že to špatně dopadlo, to se neříká. Důvod slavit je, když my jsme udělali 31. ledna 1984 první úspěšnou transplantaci srdce v Československu a pacient žil ještě dalších šestnáct let.

- Jste na takové úspěšné operace hrdý?

Jsem hrdý na to, jaký se tady v kardiocentru v IKEMu podařilo vytvořit kolektiv pracovníků. Jsem pyšný na to, že tady mám kolektiv takových doktorů, kteří nepíšou petice a dělají medicínu proto, že je to baví.

---

Prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc. (* 1948, Praha) je český kardiochirurg, přednosta kardiocentra IKEMu. Jeho otec i děd byli také lékaři. Zabýval se žilními štěpy a v roce 1978 se stal kandidátem lékařských věd, o deset let později získal doktorát. V osmdesátých letech absolvoval stáž ve Spojených státech. V roce 1990 působil v dánském Ostende. Přednostou Kliniky kardiovaskulární a transplantační chirurgie IKEMu se stal v roce 1991. Téhož roku provedl první transplantaci srdce.

O autorovi: Martina VÁŇOVÁ, Autorka je publicistka.     Literární noviny

Zdroj: Literární noviny