Pekárek: Není to jednoduchý byznys

Moderátor (Luboš Xaver Veselý):
Na Frekvenci 1 právě teď začíná Press klub a naším dnešním hostem je lékař stomatolog, doktor Jiří Pekárek. Dobrý den.

Dodám, že bývalý šéf Stomatologické české komory. Je to tak?

Host (Jiří Pekárek, stomatolog, bývalý prezident České stomatologické komory):
Přesně tak to bylo, prezident České stomatologické komory. Ano.

Tak, no a řekněte nám, pane doktore, do jaké míry se vás lékařů stomatologů dotkla celá ta akce, která před pár týdny nebo měsíci proběhla v Čechách, Děkujeme, odcházíme.

Řekl bych nepřímo. Mezi různými zástupci ambulancí, praktiků, specialistů, zubních lékařů a zdravotními pojišťovnami dochází k takzvanému dohodování o cenách vždy na příští kalendářní rok, ministerstvo ty dohody posuzuje, buď s nimi souhlasí, vydá ji vyhláškou nebo s nimi nesouhlasí, změní je a vydá je vyhláškou a pro pojišťovny i poskytovatele jsou tyto ceny ve veřejném zdravotním pojištění závazné. Teď si představte, že po určitém čase díky nátlakové akci ministerstvo rozhodne, že navzdory těmto dohodám, které rozhodují o určité makroekonomickém rozdělení veřejného zdravotního pojištění do toho systému sáhne, veme dvě miliardy a dá se je ve prospěch nemocnic. Odkud ty dvě miliardy vzalo, když se do pojištění nic nenalilo, to znamená, že všichni ambulantní lékaři včetně zubních lékařů byli poškozeni nebo budou poškozeni. Nebude pro ně dostatek peněz.

Takže přece jenom se to nějakým způsobem odrazilo, no a bude tedy nějaká protiakce nebo to necháte jen tak?

Jak jste řekl, já jsem bývalý prezident České stomatologické komory, v současné době jsem soukromý zubní lékař, ale domnívám se, že by takovéto rozhodování, které je v rozporu se zákonem, protože ten princip, který jsem popsal, ta pravidla, stanoví zákon číslo 48 z roku 97 a pokud ho ministerstvo porušilo, měla by být odezva, měla by se Česká stomatologická komora hájit právní cestou.

Měla by se, to je taková formulace, uděláte něco pro to, budete s kolegy hovořit o tom, budete navrhovat nějaké usnesení třeba?

Na různých místech o tom hovořím, nejsem v současné době členem žádného orgánu, takže to nemůžu navrhovat jako člen některého z orgánů České stomatologické komory.

S kolegy o tom hovoříte?

Samozřejmě.

No a jak se tedy vlastně stomatologů dotklo v praxi to, že se nějaká ta nebo zvenku by se dalo říci, že se ta situace uklidnila, že už to vypadá, že už je všechno, všechno dobré, krom toho, že tedy to pravděpodobně na vás dopadne finančně, ale je větší klid na práci třeba nebo je lepší komunikace s pojišťovnami nebo pacienti jsou klidnější?

Já bych řekl, že to je jenom zdání, že situace je klidná. Já vím, že je určitý zákaz navazování nových smluv, co se týče všech praxí, takže zubní lékaři, kteří si otevřeli praxe nové, nemají šance navázat smlouvy s pojišťovnami a přesto, že je nás nedostatek v řadě míst v České republice, tak dostat se novému smluvnímu vztahu, to znamená sloužit pacientům a nechat hradit pro ně zdravotní péči, stomatologickou péči z veřejného zdravotního pojištění je poněkud obtížné, a to všechno má samozřejmě nebo je následkem toho, že ty dvě miliardy se někam přesunuly, není dostatek peněz. Teď do budoucnosti je třeba počítat, ve velmi krátké budoucnosti s tím, že se zvedne daň z přidané hodnoty. Nejdřív určitou část, zhruba do těch 14 procent, ve svém důsledku do 17,5 procent a zase je otázka, kde se ty peníze ve zdravotním pojištění vezmou, kdo je do nich dodá, protože zdravotnictví není plátcem daně z přidané hodnoty, to znamená my to musíme všechno zaplatit, ale samozřejmě zubní lékařství je materiálově, přístrojově velmi náročný obor, to znamená my zaplatíme veškeré materiály, o to, co to naroste nad 10 procent navíc, my zaplatíme protetiku, která se zhotovuje v zubních laboratořích, o těch 7,5 procent navíc, laboranti budou muset zvýšit, protože to je také nesmírně náročný technicky materiálově obor, my zaplatíme za všechny služby a přitom ceny stomatologické péče, hrazené z veřejného zdravotního pojištění víceméně stagnují. Je to určitá paradoxní situace, na kterou bych rád upozornil, je to až hanebné, ale například ceny protetiky, až na dva výrobky, protetika, to jsou třeba korunky, můstky a podobně, které jsou takzvaně plně hrazené z veřejného zdravotního pojištění, se nezměnily již 15 let, a to si myslím, že nemá v celé zdravotní péči obdoby.

Dobře. No a ono to, když vás tak poslouchám, pane doktore Pekárku, tak to vypadá, že tedy vy zubní lékaři třete bídu s nouzí, už se nedá říct, že to je dobré podnikání být zubařem?

Že bychom třeli bídou s nouzí, to bych asi přeháněl, zda-li je to dobré podnikání do budoucnosti bych trošičku polemizoval, já například v současné době provozuji zařízení, která poskytují dětskou zubní péči. . .

Mimo jiné.

Mimo jiné. A mohu vám říci, ne, ta zařízení mají smlouvy skutečně jen na dětskou zubní péči, to znamená my ošetřujeme v rámci veřejného zdravotního pojištění děti od narození do 18 let a mohu vám říct, že to opravdu není jednoduchý byznys a že musím hodně škrtit výdaje, abychom se vůbec do nich vešli, tím, co dostaneme od zdravotních pojišťoven. To že je to dobrý byznys si řada lidí myslí, svědčí o tom také to, že se hlásí na vysoké školy opravdu obrovské množství na zubní lékařství studentů, dokonce včera jsem zaznamenal v jednom deníku, nebudu jmenovat, článek paní Radky Kvačkové, že nejchytřejší jsou zubaři a vychází to z toho, že se hlásí dejme tomu v Olomouci 1200 uchazečů a pouze 100 budoucích, doufám, zubních lékařů bude přijato, takže to očekávání, že to byznys dobrý je ve společnosti existuje.

No a kdyby to teda bylo tak, jak říkáte, že takhle situace začíná být katastrofální, tak co prosím potom dělá vaše profesní komora? Proč ona nekřičí na všechny strany, proč ona nestávkuje, proč ona nás o tom v médiích neinformuje, já o takovém stavu slyším z vašich úst poprvé, zatímco kardiologové a já nevím kdo všechno, tak jsou toho plná média. Kde je chyba, ostatně vy jste bývalým prezidentem té profesní komory.

Tato otázka je na současné vedení, to nechci řešit, otázka je, do jaké míry může řešit Česká stomatologická komora, kde je každý člen povinně, určité věci, týkající se cen, protože podle Úřadu pro hospodářskou soutěž jakékoliv dohody, týkající se cen ze strany České stomatologické komory by byly považovány za kartel, takže někdy je to velmi obtížné v této oblasti něco udělat, ale já vám dám příklad. V současné době se hodně diskutuje o tom, zdali hradit plomby z veřejného zdravotního pojištění nebo plomby z veřejného zdravotního pojištění neplatit. A ten spor v současné době se vede tímto způsobem, ale já si myslím, že ten problém leží jinde. Ten problém leží především v tom, že je špatně určena cena, která se za plomby nebo výplně, jak odborně říkáme, hradí v rámci veřejného zdravotního pojištění.

Špatně určená cena znamená, že je to podceněno. . .

Je to podceněno, říkáte to naprosto správně a problém dokonce neleží ani v tom vyjednávání mezi pojišťovnami nebo ten primární problém mezi pojišťovnami a zubohradem, který za zubní lékaře dohoduje tyto ceny, ale leží v tom, že existuje vyhláška, která určuje maximální ceny výplní a ta vyhláška stanovuje, že nad tu cenu se nikdo nesmí dohodnout. Ta vyhláška například říká, že v případě zubních výplní u dospělých se za stálý zub, za výplň stálého zubu platí 242 korun maximálně a u dítěte dokonce jen 139 korun za plombu. Jestliže ta zubní ordinace dneska má minutovou režii, dejme tomu 30 korun, to znamená všechny ty náklady, jeden a půl milionu stojí ordinace, zaměstnanci, kteří by měli brát těch 70 tisíc korun jako dneska všeobecní lékaři, proč ne? Když si to spočtete a vydělíte, tak zjistíte, že byste v rámci veřejného zdravotního pojištění měl na výplň pro dospělého pacienta 7 minut času a za to se to skutečně nedá udělat a pro dítě dokonce 4 minuty. Nezlobte se, ale to neumím a takovou péči, nekvalitní péči odmítám dělat, takže na vině je stát, který chce mít jaksi sociální smír, klid a diktuje tyto naprosto hanebné ceny. Trošičku jsme tady v roli, jakou byli před lety majitelé nájemních domů, kde také, aby tu byl sociální smír, tak se diktovalo nájemné, které se nemohlo překročit, ale zástupci majitelů nájemních domů se soudili a vysoudili zrušení tohoto nesmyslného regulačního opatření a já jsem přesvědčen, že cestou není do ulic, naše místo je u křesla a u pacientů, ale celý je třeba jít cestou soudní.

Dobře, tak teď přemýšlím, pane doktore Pekárku nad tím, jak, nad těmi plombami, jak to vlastně funguje, protože já jsem docela nedávno byl u svého zubního lékaře, který mi dělal plombu, výplň, jak vy říkáte, já jsem platil 1200 korun.

Ano, je to možné. Dneska se také mluví o takzvaných standardech, to je to, co by mělo být hrazeno ze zdravotního pojištění. . .

Jakých 240 a tři minuty?

. . . a já vám to dopovím, vysvětlím. Je to jednoduché. Dneska se mluví o takzvaných standardech, to co se platí ze zdravotního pojištění a nadstandardech, co se buď vůbec neplatí nebo je zde spoluúčast. Zákon číslo 48 z roku 97 o veřejném zdravotním pojištění z roku 97, toto rozdělení zubní péče na standardy a nadstandardy přinesl, my jsme si ho vydobyli a zde je řečeno, že ze zdravotního pojištění se platí výplň, nebo-li plomba ze standardního amalgamu, to je takový ten míchaný prášek. . . .

Černý takový ten. . .

No, ony černý jsou všecky, ale prášek a . . .

No počkejte jakási bílá plomba ne. . .

No ano, ale to už není amalgám plomba, takže prášek a rtuť, to platí pojišťovna a pak jsou takzvané amalgamy z dózovaných materiálů, které už dostanete přímo z továrny přesně navážené, připravené v kapsli a v tomto případě si tuto péči hradí pacient a to plně. Váš pan zubní lékař nebo paní zubní lékařka vás měli poučit, že se jedná o nadstandardní výplň, kterou si hradí pacient, jaká je její cena a po ošetření jste měl dostat účet, to zákon číslo 48 umožňuje a je to naprosto legální.

Tak to jsem dostal účet, což o to, ale znamená to tedy, že je nějaká základní péče, kdo nechce platit ze svého, jde k lékaři, k zubaři, který má smlouvu s pojišťovnou a může dostat maximálně za 240 korun výkon. Je to tak?

Ne, je to trošičku jinak. Vy, když půjdete k zubnímu lékaři, který má smlouvu s vaší zdravotní pojišťovnou jsou zde výkony, které hradí zdravotní pojišťovna a jsou zde výkony, které si hradíte sám. Pokud půjdete k lékaři, který, k zubnímu lékaři, který nemá smlouvu se zdravotní pojišťovnou, pak za vás hradí pojišťovna pouze takzvanou nutnou a nedokladnou péči, bude vás bolet zub, dostanete anestézii, pak doktor vám ji vytáhne, ale všechno ostatní už si platíte. Kdežto v případě toho lékaře se smlouvou si část výkonu hradíte sám, pokud se pro ně rozhodnete a tak ty výkony musí odpovídat tomu, co je uvedeno v příloze číslo 1 zákona, který už jsem několikrát jmenoval, takže všechno je jasné, všechno je na papíře. Všechno je legální a v podstatě už to platí 14 let.

Dobře, pane doktore Pekárku a jak tedy z toho ven. Právě ta kauza plomby nebo ty výplně zubní, vy říkáte, že ten systém je špatný, že je špatně nastavený, že dokonce ceny jsou hanebné, no a co tedy navrhujete vy jako zubní lékaři, jak by to mělo vypadat, aby dobře fungovalo?

Já se domnívám, že by v první řadě měla být provedena kalkulace těchto cen klidně nějakou nezávislou komisí, složenou z odborníků, aby to nebyly ceny, které jsou nastřelené jenom od oka a které prostě vycházejí z toho, co bylo rok před tím, rok před tím a vždycky se to o nějaké procento navýší, ale nedopovídá to kalkulaci, neodpovídá to nákladům a ve chvíli, kdy se takováto průměrná cena za malou plombu, za střední plombu, za velkou plombu, protože i mezi nimi jsou rozdíly, vypočítá, pak musí ten systém, respektive politici říct, máme na tom systému zdravotního pojištění a budeme to plně platit, ale v těch reálných cenách pro nějakou průměrně nákladovou ordinaci nebo na to nemáme a pacient bude muset nějakým způsobem doplácet. To je podle mě správné politické rozhodnutí. Například kolem nás ve všech zemích skoro se platí, dokonce i na Slovensku, které my považujeme za chudší zemi, se již několik let za poměrně dost značnou část zubní péče, včetně těch výplní, platí.

To znamená, že tam část dává pojišťovna a ještě něco platí pacient, je to tak?

Na Slovensku ano.

A u nás by to tak také mohlo být?

To záleží na politickém rozhodnutí, v současné době ten zákon 48 dělí, je takový black and white, buď ty plomby platíte vy nebo je platí pojišťovna či opačně, samozřejmě možná je i určitá spoluúčast, to všecko záleží, to už je legitimní politické rozhodnutí, ale není možné prostě říct, my vám dáme maximálně 242 korun na výplň a vy je za to musíte dělat. To je prostě poškozování podnikatelů, protože naprostá většina zubních lékařů jsou soukromé osoby, byť mají smlouvy s pojišťovnami, ale jsou soukromé osoby, jsou to podnikatelé a mají právo na zisk. Je zajímavé, že existuje dokonce výrok Ústavního soudu z roku 2000, týkal se jiné problematiky nebo jiných výkonů, ale týkal se regulace a ten jednoznačně řekl, byl to tenkrát pan doktor Kesner, že regulace je výjimečnou záležitostí, že stát musí vážit, kdy regulovat a v případě soukromých osob vždycky musí ponechat prostor pro zisk.

Dobře. Funguje to v praxi tak, pane doktore, když vy máte svoji ordinaci, viděl jsem na internetu, že máte rozsáhlou ordinaci, spoustu lékařů, spoustu personálu, tuším, že je tam i váš syn podle jména jsem si to odhadnul. . .

Tušíte správně, ano.

No tak, když přijdu, bude u vás plná čekárna těch lidí, kteří tam jsou takzvaně na pojišťovnu za těch 240 korun a já přijdu a řeknu, tak a teď jsem tady já, platím si ho celé ze svého, tak doktore pojďte, udělejte mi plombu, žádných 7 minut, ale budete mi to dělat hodinu, všechno si platím já, ať pacienti počkají, tak to funguje?

Nejdřív malou opravičku. 240 korun je maximální cena nebo 242 pojišťovna platí pouze 220 v případě dočasného zubu dokonce jen 126, takže jsme ještě níž. . .

Nehleďte na detaily, ale přijde někdo s penězma, kdo si to rád zaplatí.

Pokud přijde dítě, s jehož pojišťovnou my máme uzavřenou smlouvu, tak si může vybrat nadstandardní ošetření, které umožňuje zákon, které si může zaplatit. Pokud vy přijdete jako dospělý k nám a budeme mít dostatečný prostor a řeknete, já jsem soukromá osoba, my řekneme, ano, my nemáme smlouvu s vaší zdravotní pojišťovnou na péči pro dospělé, tak vám samozřejmě nabídneme nebo vyšetříme za určitou částku, řekneme máte takový a takový problém, je možné takové a takové to ošetření, ošetření 1 by stálo tolik a tolik korun, třeba běžná plomba, ošetření číslo 2 bílá plomba by stálo tolik a tolik korun, zhotovení porcelánové inleje, to je vlastně v laboratoři zhotovená plomba by stálo tolik a tolik korun a tak dále. Vyjmenujeme vám alternativy té léčby, řekneme, jaká jsou zde úskalí, jaká jsou zde rizika nebo naopak výhody a řekneme vám cenu. Na základě toho vy si svobodně můžete vybrat některou z těch alternativ a nebo říct, mě se to nelíbí, na mě je to drahé, já se půjdu zeptat někam jinam, vaše svobodná volba.

Tomu já rozumím, ale mě zajímá ten okamžik, jestli ve chvíli, kdy tam přijdu já k vám, jakože si to platím sám a budu vyžadovat, abyste se mi tedy maximálně věnovali, když mě nebude zajímat, kolik to stojí, tak jestli dostanu větší péči, jestli se kolem mě budete motat víc, než kolem toho, který u vás křesle sedí za 126 korun. Jak to je v praxi? Já vím, že to je těžká otázka.

Je to, otázka je lehká, ale ta odpověď je na ní těžká. My se snažíme samozřejmě všem těm dětem, které ošetřujeme, poskytovat maximálně možnou péči i za těch podmínek, které tady jsou. Snažíme se, my ošetřujeme dětské pacienty, snažíme se samozřejmě, když ten pacient chce nadstandardní ošetření, mu to udělat tak, aby to, co mu poskytujeme, bylo kvalitní, dá se říci, že možná někdy toho času tam v průměru poskytneme tomu pacientovi více. Samozřejmě není možné udělat výplň, jak jsem řekl, kvalitní výplň za sedm minut, to může tak možná nějaký kouzelník, ale ne zubní lékař, kteří jsou šikovní, ale nejsou kouzelníci, čili. . .

Počkejte, ale já se ptám, pane doktore na něco jiného, jestli prostě platí, že když tam přijdu s penězi, že kolem mě skáčete víc, než kolem toho, co je tam na pojišťovnu.

Ne, takhle jsem to neřekl. Já jsem vám řekl, že se snažíme i těm dětem, všem dětem poskytnou maximální možnou péči, jinak bych to také nedělal a jinak by to zařízení nemělo takovou pověst, jako má. Zařízení v Praze 10, nechci propagovat tady, ale ani nemusím, je otevřeno již tři roky, my máme 7 tisíc registrovaných dětských pacientů, v loňském roce jsme měli 15 tisíc návštěv a my už nebereme, až na naprosté výjimky žádné pacienty a loni se k nám, aspoň předpokládám, ve většině rádi vracejí. Takže neplatí to, ale někdy to hodně bolí i nás, protože opravdu z toho nejsou žádné zázračné zisky.

Čím to je, pane doktore Pekárku, že mě tak často všude možně, třeba v médiích nebo pakliže přijdeme někam na středisko a vidíme tam ty nástěnky, tak tam stojí psáno, že lékař nepřijímá, zubní lékař už nepřijímá lidi. Co je tady za problém, že těch lékařů je málo, tedy vy jste říkal, že smlouvy s pojišťovnami, no ale přece ono to, tento byznys nepadá s pojišťovnami.

Pane redaktore, tohle to je téma, kterému jsem se věnoval posledních 10 let, když jsem byl prezidentem České stomatologické komory a kterému se komora věnuje dále. Možná, když si propočtete počet praktikujících zubních lékařů, kterých je zhruba 7300 nebo 7400 počtem obyvatel, tak vám vyjde docela příznivé číslo, nějakých 1450 obyvatel na jednoho zubního lékaře, ale, ale to ale je s velkým vykřičníkem. 62 procent zubních lékařů již překročilo padesátku a z nich dokonce 19 procent pracuje, přestože už překročilo 60 a má i třeba přes 70. A jestliže tito zubní lékaři pracovali několik desítek let v tak namáhavé profesi, samozřejmě nemůžete očekávat, že tam budou každý den 10 hodin u křesla, to je práce, která je i zdravotně zatěžuje, takže oni pracují, protože bych řekl, že každý zubní lékař má svou profesi nesmírně rád a nechtějí od ní odejít, ale už v žádném případě nebudou schopni nebo schopny, protože máme asi 68 procent zubních lékařek, mít takovou kapacitu, jako kdyby ten průměr se pohyboval někde kolem 40 let. Ten průměr dneska je 60tiletý zubní lékař.

Dobře, na druhou stranu říkáte, kolik se hlásí nových zubních lékařů.
Před nimi je ale, ono se jich hlásí 1200, berou jich stovku, ale tak to vypadá víceméně na všech školách, takže žádný prudký nárůst počtu nových absolventů tu není a my jsme kdysi, už je to asi 4 roky, se synem bývalého premiéra Fischera, který se zabývá statistikou a informatikou, byl proděkanem na Vysoké škole ekonomické, pro tuto záležitost udělali analýzu, která řekla, že pokud nenavýšíme dvojnásobně počty absolventů vysoké školy oboru zubní lékařství, takže za 15 let od té doby, takže dneska už asi za 11, tady budeme mít o jednu třetinu méně zubních lékařů. A tím pádem samozřejmě narůstá počet těch pacientů na hlavu jednoho zubního lékaře, my bychom se dostali k nějakému počtu 2100, 2200 pacientů na zubního lékaře, ta situace je dejme tomu ve středních Čechách dneska už a navíc musíme počítat s tím, že se prodlužuje věk dožití, máme podstatně větší část pacientů, kteří jsou starší a na hlavu jednoho zubního lékaře by připadalo dvakrát více seniorů a samozřejmě ošetřování starších pacientů je poměrně časově náročnější, děláte protetiku, kde chodí na více návštěv a podobně, takže ta situace pořád není dobrá a řekl bych, že v průběhu tří, pěti let opravdu můžeme čekat zásadní zhoršení.

Dobře a teď tedy ještě jedna věc právě k tomu, jak fungují ty profesní komory vaše. Pan Kubek, což je Lékařská komora, kdykoli otevřu kterékoli noviny, tak tam je nejméně na dvou fotografiích, je stále někde v médiích, zatímco váš nový pan prezident, vůbec jsem nevěděl o tom, že existuje, měl jsem donedávna za to, že jste vy stále jistý pan Pekárek doktor, že stále prezidentem Lékařské komory. Není to ty problémy kolem těch, kolem těch zubních lékařů dán právě tím, že ta Lékařská komora o sobě dává málo vědět, promiňte, ta stomatologická.

Může to tak být, může to být i zcela opačně, že jsme kdysi dávali o sobě vědět víc. Když si zase vezmete význam, říkám to trošičku v uvozovkách, všeobecných lékařů, jejich sílu, množství peněz, které do všeobecného lékařství včetně nemocnic jde, tak vůči tomu stomatologická péče opravdu obnáší poměrně malou část medicíny, takže možná ta situace, která je dneska naprosto reálně odpovídá váze hráčů České lékařské komory, České stomatologické komory v médiích a prostě na té zdravotně politické scéně. Možná před lety se nám dařilo více, dneska se to ustálilo a je to zcela, zcela normální. Pacienty daleko víc asi zajímá to, jak budou ošetřeni v nemocnicích, koneckonců jak jsem si mohl dočíst v médiích, čeští pacienti jsou nejspokojenější s prací zubních lékařů, takže proč bychom měli být na každých stránkách novin.

Dobře, to tak třeba proto, aby to veřejnost věděla, že, no ale teď nám řekněte, do jaké míry je ve světě, třeba ve zbytku Evropské unie, zájem o české zubní lékaře? Máme mít obavu z toho, že dostanete vy, zubní lékaři, mnohde nabídku z Německa, z Francie, odněkud a odejdete z Čech?

Tu nabídku dostáváme. Dostáváme ji zejména z Velké Británie, z Irska a předpokládám, že zájem by mohl nastat poměrně velký i v Německu, protože tam ti němečtí zubní lékaři odcházejí do Švýcarska a odcházejí do Ameriky, prostě ten transfer z východu směrem na západ existuje a bude trvat. Jestliže došlo k tomu, že se hlásí dneska na zubní lékařství skutečně elita, co se týká vysokoškoláků, že to budou lidi nesmírně inteligentní, kteří budou chtít uspět a budou to, co se naučili nějakým způsobem prodat a tady ty podmínky budou pořád ještě v duchu socialismu, jak mi to někdy připadá, tak samozřejmě se dá očekávat, že vycestují směrem na západ a třeba už se nevrátí, ale i to je jaksi spíš otázka pro naši vládu a pro jejich uvažování a řekl bych, že předchozí vlády se moc tím, zda je tady dostatek zubních lékařů nebo není, nezabývaly a asi budou čekat, až na chvíli, kdy k té katastrofě dojde.

Dobře a existuje třeba nějaká statistika, kolik zubních lékařů za rok odejde z České republiky?

V současné době bych řekl, že ten úbytek směrem ven není tak veliký, stejně tak jako není veliký, stejně tak, jako není veliký příliv.

Dobře, kolik to může být lidí?

V desítkách lidí.

V desítkách lidí.

Stejně tak, jako není veliký příliv ze zahraničí a není podle mého názoru řešením očekávat, že k nám přijdou ve velké míře kolegové z Ukrajiny, jako to předpokládal kdysi pan ministr Julínek, to je nereálné. My si musíme vychovat své zubní lékaře.

Proč je to nereálné?

Protože ten zájem o nás takový není. Statistiky České stomatologické komory každý rok přinášejí, je možné to vyhledat na jejich stránkách, počty zubních lékařů, věkové složení zubních lékařů, včetně kolik je u nás zaměstnáno zahraničních zubních lékařů, pohybuje se to někde kolem dvou stovek, což je k tomu počtu sem a půl, 7, tisíc 300, 400 zubních lékařů, nezajímavé.

No a jaký je třeba zájem těch zubních lékařů řekněme v bývalých zemích Sovětského svazu a bůhví kde všude, odejít do České republiky a mít tady nějakou svoji praxi. Můj lékař třeba zubní je, a teď nevím, jestli Libanonec nebo Libyjec, a je vynikající zubní lékař pan doktor Labadidi se jmenuje.

Samozřejmě znám, nechci nikoho tady protěžovat. . .

Takže je dobrej. . .

To tady . . .

A je hodnej, nic od něho nebolí ještě navíc.

Ano, tak to je určitě v pořádku, jak vidíte, většina pacientů je spokojena se zubní péčí, takže zubních lékařů je tady hodných a dobrých více, jinak by si pacienti stěžovali a ta statistika by vypadala jinak, ale to jsou pořád jednotlivci. Jsou to jednotlivci z arabských zemí, je tady více kolegů z Ukrajiny, nejvíce je tady kolegů ze Slovenska, ale naši zubní lékaři, protože jsou povětšinou starší, už neměli chuť někam odcházet do ciziny, mají své praxe, mají své vybudované klientely a jestliže přijdou noví mladí zubní lékaři, kteří jsou ambiciózní a jsou velmi ambiciózní, a skutečně budou asi nás převyšovat v tom, co budou umět, zcela určitě, ten pokrok se nedá zastavit, tak jim svět bude otevřenej, a to jsou lidi, kteří třeba přeruší studium, jdou na rok někam do zahraničí a řada z nich se tam uchytí, takže to, co je dneska, se nemusí opakovat zítra, že nikdo nebude odcházet.


Pane Pekárku, řekněte, my často slyšíme v médiích nebo vidíme třeba v televizi, čteme v novinách o tom, že ta lékařská věda zažívá obrovské pokroky. Že byl vynalezen zase nějaký nový přístroj nebo nový lék nebo nějaká nová metoda na léčbu toho či onoho, existuje něco takového velmi převratného právě ve stomatologii, něco, co by nás, vaše pacienty, mohlo zajímat? Nějaká novinka velká?

Nevím, jestli je to novinka, asi to taková novinka není, ale pro řadu lidí, politiků, dokonce všeobecných lékařů se zdá, že to novinkou pořád je. Četl jsem v tisku prohlášení několika poslanců, všeobecných lékařů, že nevěří tomu, že když si budou čistit zuby, respektive, když si pacienti budou čistit zuby, že to může zabránit vzniku zubního kazu. To je vědecký názor, který je všeobecně přijat, učí se na všech fakultách a mě to připomíná doby, kdy Semmelweis přišel s tím, že když si budou porodníci mýt ruce, nebude existovat nemoc omladnic, kdy ty rodičky umíraly na sepsi a stačilo tak málo, umýt si ruce. A oni nejsou schopni pochopit, mluvím o těch především všeobecných lékařích některých, že stačí si umýt pořádně zuby, tím eliminujeme bakterie z úst nebo redukujeme jejich množství a skutečně budeme redukovat také kazy. Tak jednoduché to je, takže možná, že tohle je ta největší převratná novinka, že tady existuje ještě určité tmářství a popírání vědeckých názorů, které jsou v současné době uznávány.

Dobře a nějaká třeba zubní vrtačka, která, o které nevíme, která nebolí nebo něco, to zatím není nic takového.

Já bych řekl, že je to určité poznání, že bychom měli zachovávat co nejvíce přirozených zubních nebo tvrdých zubních tkání, to znamená vyvíjejí se takové materiály, které nám umožňují odvrtat, preparovat jenom část zubní tkáně, minimální, která je postižena kazem a nahrazovat těmito materiály, které do určité míry tu sklovinu a zubovinu, která je pod ní, imitují a nahrazují. Když jsme u těch plomb, tam existuje, u kterých se točí, točí diskuse, tam existují pravidla podle pana Blacka, a tam se musí obětovat opravdu velké množství zubních tkání a ten zub se oslabuje a abychom tam tu plombičku zakotvili, protože ona má jenom mechanické kotvení a my to prostě musíme udělat tak, aby tam držela, kdežto dneska už jsou metody, které nám umožní daleko šetrnější preparaci, což také znamená méně bolesti pro pacienta a to jsem velice rád.

Tak, hned se zeptám při další návštěvě 8.června svého pana doktora Labadidi. Tak, mějte se moc hezky, pane Pekárku, děkujeme za to, že jste přišel sem k nám na Frekvenci l. . .

Také vám děkuji.

A ať se daří, až vaše pacienty nebolí vrtání zubů. Na shledanou.

Děkuji vám, na shledanou.

Hostem Press klubu na Frekvenci 1 byl stomatolog, bývalý prezident České stomatologické komory, doktor Jiří Pekárek a teď nás čekají zprávy.

Zdroj: Frekvence 1