Pediatrička: Dodržuji zákon se zdravým selským rozumem
Na další papírování a hrocení zákona ad absurdum si se zavedením nové vyhlášky o zdravotních službách, která zahrnuje i poskytování zdravotní péče nezletilým pacientům, stěžují nejenom rodiče, ale i sami lékaři.
"Budu se držet toho, co mi zákon přikazuje, ale se zdravým selským rozumem," říká pro Žďárský deník pediatrička Marie Košťálová ze Žďáru nad Sázavou.
- Jak teď v praxi vypadá administrativní stránka vyšetření malého pacienta?
Nevím, jestli dělám všechno přesně podle zákona, ale písemný souhlas rodičů se zákonnou a preventivní péčí o jejich dítě si nechám podepsat například při registraci nového pacienta. A ten pak platí dlouhodobě, podepisovat při každé návštěvě lékaře další papír, je nesmysl. Co se týče dětí starších patnácti let věku, které už často chodí k lékaři bez doprovodu rodičů, nechám si napsat plnou moc, že rodiče souhlasí s tím, že jejich dítě bude lékaře navštěvovat samo. I takové prohlášení není jednorázové, ale trvalého charakteru.
- Zákon uvádí, že je potřeba souhlasu obou rodičů, jsouli zákonnými zástupci dítěte, aby mu byly poskytnuty zdravotní služby. Někteří pediatři v obavě z postihu požadují potvrzení od obou rodičů při každé návštěvě dítěte v ordinaci. I když se třeba jednalo o kontrolu zdravotního stavu po dvou či třech dnech…
To v praxi dost dobře není možné. Například můj obvod není jenom město, ale i řada vesnic v okolí. A není možné, aby si oba rodiče pokaždé museli brát v práci volno, když chtějí jít s dítětem k lékaři, když má třeba dva týdny kašel, nebo si zvrtlo kotník. Podle zákona se sice nepřítomnost jednoho rodičů dá vyřešit písemnou plnou mocí, kterou v ordinaci lékaři předloží druhý rodič, avšak je to zbytečné a zdržující papírování. Jedno dlouhodobé zmocnění rodičů k ošetření dítěte snad stačí. Navíc celý zákon jde tak trochu do konfliktu se zákonem o právním zástupci dítěte do jeho osmnácti let věku. Nechápu tedy, proč je potřeba i souhlas druhého rodiče, když dejme tomu právním zástupcem dítěte je matka a otec s nimi nežije. Navíc některé matky otce svého dítěte neuvádějí, a to ani v rodném listě svého potomka. Těžko mohu vyžadovat jeho písemný souhlas.
- Každý si ale zákon vysvětluje trochu jinak a rodiče jsou pak zmateni, co je správné, a co nikoliv…
Myslím, že se to zbytečně přehání. Právníci nás upozorňují na různé zákonné kličky, co všechno by nás mohlo při neúplném dodržování zákona, i když třeba ze špatné interpretace postihnout, ale ministerstvo si to vykládá zase jinak. Například co se týče povinného očkování, nechám si od rodičů podepsat jen jeden papír, kde rodiče vyjádří souhlas se zákonným očkováním svého dítěte. Tedy povinným. Pokud s tím nesouhlasí, nechám si podepsat nesouhlas.
- Nesouhlas rodičů s povinným očkováním svého dítěte není protizákonný?
Je to protizákonné jednání, ačkoliv je to paradox. My pak dál nahlásíme příslušnému sociálnímu odboru, že rodiče odmítají povinné očkování. Osobně se pokud je to možné snažím vždycky dosáhnout nějakého kompromisu. Někteří rodiče například neodmítají povinné očkování zcela, ale chtějí jej jenom posunout. Třeba neočkovat dítě ve dvou měsících, ale až v půl roce. Snažím se jim vyjít vstříc, protože v tomto případě je lepší dítě očkovat později než vůbec ne.
- Nejkuriózněji se laikovi jeví zákonná formulace, že je třeba vždy zjistit názor nezletilého pacienta, a pokud toto není v souvislosti s jeho věkem, vyjadřováním a chápáním možné, je třeba do jeho dokumentace uvést důvod, proč jeho názor na zdravotní službu nebylo možné zjistit. Tedy třeba i proto, že ještě neumí mluvit…
To už je opravdu hnané do absurdity, samozřejmě, že se nebudu ptát dvouletého dítěte na jeho názor, když mu chci vzít krev. To už je přitažené za vlasy. Tohle ať po mně nikdo nechce, a jestli by mě chtěl jednou za to někdo soudit, může si to zkusit. Budu se držet toho, co mi zákon přikazuje, ale se zdravým selským rozumem. To je resumé, které jsem si sama pro sebe udělala, a doufám, že se do konfliktu se zákonem nedostanu.
Žďárský deník Lenka Mašová
Zdroj: Žďárský deník