Palmový olej a byznys
Kdo to nedělá, odchází z trhu a zaniká. Pokud člověk nežije vedle nějaké biofarmy, či nemá vlastní větší zahrádku, nemá v podstatě šanci zdravě se stravovat. Byznys je nad zdraví.
Krásně to lze dokázat na případu přidávání olova do benzínu. V roce 1921 objevil americký vědec Thomas Midgley olovnatý tetraetyl, který po přidání do benzínu zabraňuje „klepání“ zážehových motorů. Protože pro automobilové motory byl olovnatý benzín šetrnější a umožnil větší výkon, začalo se olovo do benzínu přidávat masivně. Jenže olovo je jed.
Jsou hrdinové, kteří zachránili miliony lidí, a přesto jejich jméno nikdo nezná. K nim patří i geochemik Clair Patterson. V roce 1953 jako prvý přesně určil věk země na 4,55 miliardy let. Zjistil to měřením poměru izotopů olova v meteoritech, pocházejících z doby vzniku sluneční soustavy. Potřeboval pracovat v dokonale čistém prostředí, kde by se nenacházeli stopy olova ze země. Proto vrtal sondy do arktických ledovců. Zjistil vysoký výskyt olova po roce 1923. Tehdy se začal používat olovnatý benzín. V mumiích našel tisíckrát menší stopy olova, než u žijících současníků.
Své poznatky zveřejnil a dostal se do velkých problémů. Petrochemičtí magnáti se jej nejprve pokoušeli uplatit. Dál si chtěli zachovat své obrovské zisky a bylo jim jedno, že jedovaté výpary dýchají i jejich děti a měli by i jejich vnuci.
Že poškozují samy sebe. Snažili se poštvat proti němu jeho vědecké kolegy, což nebylo tak těžké, protože mnoho chemiků pracuje pro petrochemický průmysl. Domnělé nezávislé státní instituce jako např. ministerstvo zdravotnictví, s ním přerušily spolupráci. Byl vyhozen z komise pro životní prostředí. Akademie věd mu zrušila členství. Přesto se Patterson nevzdal a desetiletí bojoval za pravdu. A vyhrál.
V roce 1986 v USA definitivně ukončili přidávání olova do benzínu. Poslední olovnatý benzín se prodal v Srbsku v roce 2010. Petrochemická lobby však tvrdě bojovala za své zisky dál. Začali se angažovat ve třetím světě a podpláceli tamní vlády, aby zvyšovali normy pro olovo v benzínu. V Indi se dostali až na dvojnásobek.
S jídlem je to podobné. Výrobci jídel by klidně vyráběli a prodávali jedovaté potraviny, kdyby jim to procházelo a přinášelo zisky. Hrdinů jako Clair Patterson je bohužel velmi omezené množství. Dnes se skoro do všeho dává palmový a palmojádrový tuk. Díky byznysu kolem palmového oleje se drastickým způsobem ničí životní prostředí v Indonésii s celosvětovými důsledky. Studie profesora Josefa Šimka z Ústavy fyziologie lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové prokázaly, že palmový olej neobsahuje potřebné nenasycené mastné kyseliny, ale jen škodlivé nasycené. Palmový olej je levný zabiják. Ale to je výrobcům potravin jedno. Hlavní jsou zisky.
Nechci používat potravinářské výrobky s palmovým olejem a tak hledám ty, v nichž palmový olej není. Je to velmi obtížné. Sami si to zkuste. Palmový olej je skoro všude.
Moje gesto tím, že nekupuji výrobky s palmovým olejem, je nevýznamné gesto nevýznamného jedince. Ale kdyby nás byly tisíce, statisíce a třeba miliony tak nereálná představa a nemohu říci, že se mi líbí. Za demokracii se platí větším zločinností, to je dokázané. Druhá splátka za demokracii je pravděpodobně větší incidence i prevalence infekčních nemocí. Nebo ne?
MUDr. Petr Bouzek, www.tribune.cz
Zdroj: www.tribune.cz