Pacient by měl umět lékaři říci: Nezlobte se, mně se nelíbí tenhle způsob komunikace.

Lukáš DOLANSKÝ, moderátor:
S novým týdnem je tady také nový Hyde Park, tedy pořad, kde je prostor hlavně pro vás a pro vaše otázky. Jako vždy na ČT24. Takže vítejte. Jakou máte zkušenost s českým zdravotnictvím? Věříte doktorům? Lidé, alespoň podle průzkumů, si nejvíce stěžují na přístup lékařů k pacientům. Na to, že s nimi třeba málo mluví, nebo na to, že mnohdy v čekárnách musí trávit zbytečné hodiny. A co vy? Jak to vidíte vy? O tom všem si totiž dnes budeme povídat s Davidem Marxem, předsedou České společnosti pro kvalitu ve zdravotnictví. A to je prostor pro vás, pro vaše názory a vaše otázky, takže ještě jednou hezký večer.

Dobrý večer, pane doktore. Vítám vás u nás.

David MARX, předseda, Česká společnost pro kvalitu ve zdravotnictví:
Dobrý večer.

Pohled na lékaře už se pomalu mění. Už nejsou polobohy, ale stávají se běžnými poskytovateli služeb, třeba jako právníci. A s tím také roste jejich zodpovědnost.

redaktor:
Mají v rukou lidské životy. Stejně jako ostatní ale nejsou neomylní. Každá jejich chyba se pak může změnit v tragédii. Nejrizikovější obor? Porodník. Jeden příklad za všechny. Pavel Trpák kvůli smrti novorozence dostal zatím nepravomocnou půlroční podmínku.

Pavel TRPÁK, obžalovaný lékař /14. 2. 2011/:
Medicína prostě přináší situace, které jsou obtížně řešitelné a kde každé rozhodnutí se může obrátit i v neprospěch.

V Česku pomalu ustupuje dosavadní praxe, kdy byl každý lékař nezpochybnitelnou a nedotknutelnou autoritou, kterou je třeba si předcházet, tu lahví, tu bonboniérou, a poslušně plnit vše, co nařídí. Pacienti se stále více chtějí informovat o svých zdravotních problémech, o alternativních postupech nebo praxi odjinud. A když se nedozví, co chtějí, od lékaře, zeptají se jinde.

Drahu, pacientka /17. 9. 2011, Zdroj: www.znamylekar.cz/ /:
Tohle je ten nejhorší doktor, kterého jsem zažila. A to jsem z oboru. Nikomu nedoporučuji, ani kdyby potřeboval akutní ošetření. Každá pacientka od něho jde s receptem, do ordinace pořád chodí sestra, i když vyšetřuje. Ta sterilita nástrojů by se hygieně teda nelíbila a gynekologické křeslo mohl mít také čistější.

Lucie, pacientka /13. 9. 2011, Zdroj: www.znamylekar.cz/ /:
K panu doktorovi jsem chodila něco přes rok. Uznejte samy, že lékař se nikdy nezavděčí všem pacientkám. Nejvíce mě překvapily ty jeho gynekologické nástroje pohozené někde v kýblu ve špinavé vodě. Myslím, že tohle mluví za vše.

A podobné nebo ještě horší zážitky stále častěji nekončí jen stížnostmi na internetu. Kvůli skutečnému či domnělému pochybení se stále víc lékařů zpovídá u soudu. Zapomenutý vrták v těle pacientky může působit kuriózně. Špatná diagnóza, kvůli které zemřela 32letá žena na Valašsku, je rodinnou tragédií.

Božena SLOVÁKOVÁ, matka zemřelé ženy /10. 11. 2010/:
Když by pochybil jeden, tak to beru, ale čtyři doktoři, a kdyby tam nebyla čtyřikrát.

Přemysl VYSLOUŽIL, manžel zemřelé ženy /10. 11. 2010/:
Se zádama by se... v tomhle stavu by se nemělo umírat, ani na vředy, jak prostě bylo nakonec prokázáno.

Tlak na průhlednost zdravotnictví a léčebných postupů nezůstává bez povšimnutí. Neziskové organizace nabízí žebříčky nemocnic podle spokojenosti pacientů nebo zaměstnanců. Státní nemocnice nově musí zveřejňovat čekací doby u zákroků. Komplexní srovnání kvality péče chystá VZP. Právní podporu nabízí pacientské organizace. Jen jeden jev běžný v USA nebo v Evropě zatím v Česku neexistuje - psaní i těch nejabsurdnějších žalob tisícovkami právníků, kteří se přímo v čekárnách ptají pacientů: "Byli jste s péčí spokojeni?"

To vše bude tématem dnešního Hyde Parku....Tak, pane doktore, pojďme na ty otázky. Nejdřív sáhneme do prvního balíku na chat těch nejpalcovanějších otázek, které přišly v podvečer, a to jsou právě ty otázky vztahu mezi pacientem a lékařem. Věra se ptá: "U lékařů postrádám kontakt. Lékaři sedí u svého PC a zapisují cosi, aniž by vzhlédli k pacientovi a mluvili přímo k němu. Většinou jim není rozumět, protože jsou otočeni jinam - k počítači, do lejster a tam si něco brumlají. Chybí jim obyčejná slušnost!"

Komunikační dovednosti, které se učí běžně na západoevropských univerzitách už několik desítek let na lékařských fakultách a na ošetřovatelských fakultách, se u nás začaly učit teprve před dvaceti lety, takže přesto, že se zlepšuje vztah lékařů k pacientům v oblasti té komunikace a vzájemné interakce, zdaleka ne všichni tyhle dovednosti mají natrénované a zdaleka ne všechny nemocnice tak pracovníky vychovávají. Já si nemyslím, že je to záležitost slušnosti. Mnohdy je to záležitosti velkého pracovního vypětí a toho, že si ten lékař neuvědomí, jak negativně na toho pacienta, v tomhle případě tou chladnou nonverbální komunikací, Angličané tomu říkají "syndrom chladného ramene", působí.

Já vám do toho skočím, nebo omlouvám se, že vám do toho skáču, nicméně těch otázek, nebo těch podobných případů bylo velmi mnoho. Třeba na Facebooku Lukáš Košťál píše: "To, že smrt příbuzného vám řeknou na chodbě mezi hromadou jiných lidí, jako by mluvili o tom, že dotyčný má chřipku - osobní zkušenost, bohužel." Co má takový člověk dělat? Může si stěžovat někde? Nebo může upozornit na takto netaktního lékaře?

Já si myslím, že jste udeřil hřebík na hlavičku. Ono je potřeba, aby pacienti a nebo jejich blízcí nevnímali toho lékaře ani jako boha ani jako poloboha, a neváhali se ozvat, když se jim něco nelíbí - buď přímo tomu lékaři, říct: "Nezlobte se, ale mně se nelíbí tenhle způsob komunikace." Například to, že se špatná zpráva sděluje v intimním prostředí s dostatečnou mírou soukromí pro obě strany, to je základní imperativ. A pokud to nepomůže, tak i dál, případně řediteli té nemocnice, nebo i na instituce, které registrují to zdravotnické zařízení.

Vy jste mluvil o tom, že to je obor, řekněme, který se vyučuje. Na Facebooku přesně na to naráží další divačka - Yvona Pavelková: "Komunikace lékaře s pacienty je obecně velice tristní. Lékaři jsou často arogantní, neochotní vysvětlit nebo konzultovat s pacientem léčbu, neeticky oznamují vážnou chorobu, úmrtí." To je o tom, o čem jsme hovořili. "Neuvažujete o tom, aby třeba na lékařské fakultě byl povinný předmět komunikace s pacientem?"

Všechny lékařské fakulty v České republice trénink komunikace po roce '90 zavedly. Zdaleka však se u nás nevyučuje v takovém rozsahu a takovou formou jako v zahraničí. Já když jsem pracoval v Británii počátkem 90. let, tak se tam studenti trénovali tak, že do té školy přicházeli herci, kteří dostávali scénář jednotlivých typů pacientů, a ti studenti pak v reálném čase na to museli reagovat. Když se podíváme, jak se zkouší atestační zkoušky, tedy specializační zkoušky u lékařů v Británii, v Holandsku či ve Francii, potom stejnou váhu v hodnocení té zkoušky má to, jak se ten lékař k pacientovi choval, zda se mu představil, zda dbal na soukromí, jako to, jestli tu medicínu uměl. Takže i špičkově odborně připravený lékař, pokud by se choval podobně jako hulvát, tak tu zkoušku nesloží. Problém nastává tehdy, protože medicína je v podstatě takový učební obor, a ten mladý adept toho oboru, když přichází do praxe, tak dostane svého mistra, který nejlépe ze všeho umí operovat kolena a nebo diagnostikovat infarkt, a on od něho potom okouká i ty věci, které nemají tolik společného s tou vlastní odborností. A tady, jak slyším často od našich absolventů z lékařské fakulty, někdy v praxi narážejí, kdy jsou terči výsměchu: "Proč se tomu pacientovi představuješ? Proč mu podáváš ruku?" Nezbyde než společným tlakem nás, kteří ty mladé lidi vzděláváme, manažerů zdravotnických zařízení a pacientů, trvale upozorňovat na to, že zdravotnictví je veřejná služba, služba, kterou řada lidí vykonává s obrovskou mírou oddanosti a sebezapření, nicméně služba, jejíž klienti mají právo vyžadovat kultivované zacházení. Já musím říci, že my Češi, Moravané a Slezané jsme možná díky tomu 40letému socialismu dost inhibovaní, a v zemi, kde se lidé obávají číšníka a říci mu, že je polévka příliš slaná nebo příliš studená, není divu, že se obávají upozornit lékaře, který pro ně znamená mnohem více než ten číšník v tu chvíli, třeba na to, že jedná nevhodným způsobem. Ale zkušenosti ze zahraničí učí, že tohle je jediná cesta.

Tak, nám do Hyde Parku můžete také telefonovat. A to právě udělal jeden z našich diváků nyní. Hezký večer. Slyšíme se?

Dušan, divák:
Dobrý večer. Dušan. Já bych se chtěl zeptat vašeho hosta na to, jestli není příčinou těch špatných vztahů a vůbec pacient - lékař, lékař - politik a lékař - ostatní lidé a tadyty požadavky, který mají, jestli to není tou tržní ekonomikou, která to všechno prakticky rozvířila a která to umožňuje prakticky zdražovat všude, zdražovat léky, zdražovat veškerý procesy a ty vztahy vyhrotit. Já bych se chtěl zeptat, jestli by se nevrátili do těch kolejí, kdy prostě pacient si vážil doktora a kdy doktor neviděl svý poslání jenom v penězích.

Tak děkujeme za otázku.

Dušan:
Na shledanou.

Na shledanou.

Já si myslím, že rozhodně tržní ekonomika není příčinou vadných komunikačních dovedností, protože dneska se pro inspiraci, ať už v tom vzdělávání nebo v reálné praxi, obracíme právě do zemí, které mají dlouhou a nepřetržitou historii tržní ekonomiky. Musíme si uvědomit, že komunisté tady čtyři roky potlačovali základní lidská práva. Práva pacientů jsou jenom podmnožinou lidských práv, takže není vůbec divu, že tady vyrůstaly generace, v nichž se systematicky úcta k jedinci, úcta k soukromí, úcta k tomu pacientovi bez ohledu na to, jestli je bezdomovcem a nebo majitelem bentleye, nepěstovala. Tím nechci říci, že v západních demokraciích je všechno ideální, nicméně zejména v té oblasti těch měkkých dovedností - komunikace, úcty k tomu prostředí, ve kterém pacienta ošetřují - jsou dále. To je ostatně to, s čím mladí lékaři a medici přijíždějí ze zahraničních stáží. Oni nejsou ohromeni přístrojovou technologií, tu my máme také dobrou, ale tím, jak se tam s pacienty nakládá.

Říkáte důvěra. V té důvěře je také obsaženo to, že ten pacient důvěřuje tomu lékaři, že mu předepisuje opravdu to správné. A na to právě naráží další divák. A mimo jiné na to také narazil divák, co nám telefonoval do studia. Silvie se ptá: "Jak chcete zabránit tomu, aby lékaři nefungovali jako dealeři farmaceutického průmyslu? Neznám žádného, který by mi při návštěvě nevnucoval určitý typ léků nebo nepropagoval letáky v ordinaci tyto produkty. Dělají to snad zadarmo?"

To nevím, jestli to dělají zadarmo. Dělají to nesprávně, protože zákon o reklamě velmi striktně reguluje reklamu na léčiva, zejména reklamu na léčiva předepisovaná pacientům uvnitř zdravotnických zařízení. Pokud ten pacient se domnívá, že se k němu ten lékař špatně chová třeba i v tom, že by ho manipuloval k odebrání nějakého produktu, pak má spoustu možností k tomu, aby buď toho lékaře vyměnil, vyžádal si druhý názor u jiného lékaře stejné specializace, případně na ten postup upozornil. Ostatně i v médiích proběhla upozornění na lékaře, kteří manipulovali a v nějakém pekuliárním zájmu pacientům předepisovali konkrétní léčiva.

Také často se hovoří o tom, a právě na to naráží náš divák, který se ptá také na naší stránce: "Dobrý den. Jak řešit to, že lékaři si účtují od pojišťovny za úkony, které neprovedli? Ohledně komunikace s lékařem souhlasím pouze s tím, což bylo řečeno - neprofesionální přístup, neochota, tedy pokud není podšoupnuto něco bokem." Jak se díváte na to, že mnoho... nebo že se objevují i informace o tom, že mnoho lékařů provádí výkon, respektive si účtuje výkony, které pak... nebo které... respektive vůbec neodvedli. Jak mají lidé potom věřit, důvěřovat doktorům?

Tak ono to asi v tom celkovém objemu není zase až tak mnoho, ale chápu, že to...

Nicméně jde o tu důvěru, to je to nejdůležitější.

... chápu, že to zásadním způsobem těm pacientům vadí. Tady bohužel je třeba říci, že žádný systém na světě nezabrání špatným lidem, aby dělali špatné věci. Je to možné pouze minimalizovat. A v tomhle případě je tady namístě kontrolní systém zdravotních pojišťoven, včetně také třeba možností, aby pacient se seznámil s tím, co na jeho jméno konkrétní lékař účtoval. A ostatně tím, jak se ten systém posune k jinému způsobu vykazování, tak také usnadní tu kontrolu, neboť například v té nemocniční péči, jakmile se bude platit za diagnózu, tak pokud se některé to zdravotnické zařízení ve svém vykazování dostane příliš daleko od průměru, je to určitě spouštěč kontroly v tom daném zařízení. Ostatně to už platí u ambulantních specialistů dnes.

Kolik myslíte, že procentuálně se takto dá ošetřit? Nebo...

Nejsem schopen kvalifikovaného odhadu.

Tak pojďme na další otázku. Standa se ptá na chatu: "Dobrý večer, pane Marxi. Jaký máte názor na budoucí kvalitu lékařské péče po zavedení standardu a nadstandardu? Bude vůbec takzvaná standardní péče dostatečně kvalitní a bude alespoň na dnešní úrovni? A jak bude využívat nejnovějších objevů? Jen pro nadstandard??"

Ono je potřeba si uvědomit, že medicína od dob toho Čapkova pana doktora, který jezdil v bryčce s kufříčkem, učinila obrovský krok dopředu. Dneska máme spoustu technologií, spoustu léčiv, které umožní léčit konkrétní diagnózu se stejným výstupem, ale třeba o něco komfortněji, nebo třeba o pár dní rychleji, a nebo, což je nadstandard v oblasti hotelových služeb, v příjemnějších podmínkách. Veškeré země Evropské unie, staré země, mají rozdělenou péči na určité spektrum, které je pokryto v tom základním balíku, a potom na spektrum, které je nad standardem. Jedná se obvykle o ty inovativní metody, komfortnější metody a nebo opravdu o něco a lá jsem sice padesátiletým obézním úředníkem, ale chci stejný implantát do kolena jako potřebuje dvacetiletý vrcholový sportovec, protože prostě chci a na to mám. V žádném případě bych neměl obavy z toho, že platba za nadstandardy omezí přístup pacientů ke špičkové a moderní péči. Ostatně ta vyhláška, kterou ministerstvo zdravotnictví upravuje a vydává, je toho důkazem. Zatím se jedná o poměrně malou frakci záležitostí, které mají spíše variabilní uplatnění.

Nadstandard hodně zajímal naše diváky. Jedna z nejpalcovanějších otázek na naší stránce: "Profesor Pavel Pafko uvedl, že zdravotní péče je jen jedna. Proč se tedy zavádí standard a nadstandard? Není to zavedení chudinské péče? Co bude vlastně nadstandard a kdo o něm rozhodne? Bude přijat formou zákona nebo vyhlášky? Opozice tvrdí, že vyhláška je protiústavní." Jedna z opravdu nejpalcovanějších otázek.

Hm. Zdravotní péče sice je jen jedna, ale způsoby jejího poskytování jsou mnohé, několikeré. Už jsem tady hovořil o například různých náhradách kolenního kloubu, na výběr. Můžeme stejně tak hovořit o náhradách nitrooční čočky, které některé jsou s větší mírou komfortu, že k nim nemusíte nosit brýle, a nebo můžete nosit jenom jeden typ brýlí a nikoliv multifokální s více ohnisky. Velmi jednoduchým příkladem je třeba odlehčená sádra. Nebo to můžou být vyšetření, která jsou prováděna na vyžádání pacientů. Často se cituje robotická chirurgie, která v určitý... což je vlastně provádění chirurgických výkonů přístrojem, robotem, což znamená, že se ta tkáň méně poraní a ten člověk se rychleji uzdraví, neznamená to ale, že by se člověk operovaný klasicky či laparoskopicky neuzdravil.

Promiňte...

Takže já si myslím, že tyhle obavy nejsou namístě.

Promiňte, ale divák se také ptal, kdo bude určovat to, co je standard, a to, co je nadstandard.

Ano. Děkuju za připomenutí. Obecně nejsou dobré zkušenosti v tom, když se ten úkol dá lékařům. Lékaři jsou vychováváni k tomu, aby léčili s maximální možnou a maximální dostupnou mírou kvality. To rozhodnutí nakonec musí být politické, vycházející samozřejmě z toho expertního názoru, ale ten... ta čára, která oddělí buď výkony standardní a nadstandardní, a nebo u téhož výkonu standardní a nadstandardní část, musí být rozhodnutím politickým, přestože, a to jsou i zkušenosti ze zahraničí, politici rádi tuto odpovědnost by předali těm odborníkům, ale to nejde.

Tzn. vyhláška tedy? Jinou cestu nevidíte? Nebo nějaká zákonná vyhláška?

Tzn. nějaký právní předpis, ano.

Tak další divák se nám dovolal do studia a navazuje na to, o čem jsme tady hovořili. Hezký večer.

Pan KOTEK, divák /Mladá Boleslav/:
Dobrý večer, Kotek, Mladá Boleslav.

Tak můžete se ptát, ano. Jste u nás.

Pan KOTEK

Já bych chtěl tam akorát apelovat na jednu věc. Vy se tam dneska bavíte o nadstandardní a normální péči základní, přitom i v současné době jsou takové případy v nemocnicích, i tady v Mladé Boleslavi na interně, kdy moje maminka byla během léta a podzimu třikrát hospitalizovaná s akutním problémem a nedokázali to vyřešit. Až teprve počtvrté, když tam byla, tak přišli na to, že má zánět nějaké tepny nebo žíly, a je to pomalu na operaci. A při těch hospitalizacích, tam jsou mladí lékaři, kteří vlastně na tu nemoc nepřišli. Já jsem na ně apeloval při každý návštěvě, a oni to tam zlehčovali, že to může být to, může to být to, vlastně na to nepřišli. A když dneska se bavíte o nadstandardní péči, tak já myslím, že by se mělo hlavně zajistit, aby byla základní péče zajištěna a potom teprve ta nadstandardní.

Tak děkujeme za názor spíš než za otázku. Souhlasíte s tím? Tzn. nejdřív více pracovat na tom standardu než rozdělovat to, co bude v jednotlivých kategoriích?

My se tady obecně bavíme o kvalitě zdravotní péče. Kvalitní musí být jak ta péče standardní, tak ta péče nadstandardní. Já nejsem schopen k této kauze se vyjádřit, neboť o ní toho mnoho nevím. Medicína není matematika, takže se stane každému z nás v naší klientské praxi, že prostě chvilku trvá, nežli přijdeme na správnou diagnózu nebo vybereme správný léčebný postup. V tom je ostatně krása i riziko té medicíny jako takové. Pokud ten divák není spokojen s konkrétní kauzou, pak je asi nejlépe na ni upozornit a žádat její znalecké přezkoumání.

Tak pojďme si říct, co takový divák může udělat, co... kam se může člověk obrátit. Co může udělat?

Primárně a nejrychleji je se obrátit na vedoucího toho daného oddělení - primáře nebo přednostu. Pokud není spokojen s jeho stanoviskem, což je záležitost rychlá, že, tak by se měl obrátit přímo na ředitele daného zdravotnického zařízení. A pokud není spokojen ani tam, tak se může obrátit buď na zdravotní pojišťovnu, která ostatně tu péči platí, a je prokázáno, že nekvalitní péče je násobně dražší než péče kvalitní, případně na registrující úřad - krajský úřad a nebo ministerstvo zdravotnictví, nebo na Českou lékařskou komoru.

Na Facebooku nám diváci také během dne psali zmínky o ombudsmanech, nebo o ombudsmanovi. Vidíte vy tohleto jako řešení?

Ombudsman v rámci nemocnice je velmi účelný nástroj na řešení právě těch komunikačních nedostatků, protože samozřejmě, a já mám za sebou i praxi jako náměstek ředitelky jedné velké pražské nemocnice, je mnohem rychlejší, když za mnou ten pacient přijde se svým steskem a já to mohu řešit přímo konkrétně v tom daném čase, nežli když je to s časovým odstupem, kdy si nikdo na nic nepamatuje a vlastně tomu konkrétnímu pacientovi už to pomoci nemůže.

Tak jenom velmi stručně, protože přesně na to také diváci se ptali na Facebooku - nemáte strach, že když bude krize například, že se bude jaksi propadat to, co dříve bylo ve standardu, do nadstandardu a že takto se budou řešit problémy ve zdravotnictví?

My žijeme uprostřed Evropy. Evropský systém zdravotnictví je velmi sociální. A já si myslím, že pro žádnou politickou stranu není politicky únosné, aby nadměrně sociálně zatěžovala pacienty úhradou zdravotní péče. Takže stručně - ne.

Tak pojďme dál. Chat - Hana se ptá: "Ročně se ztratí ve zdravotnickém systému 43 miliard - jedna šestina rozpočtu. Je morální chtít od lidí platit poplatky, které činí 7 miliard? Neměly by se ucpat díry v systému a potom žádat teprve občany o oběti? Co Heger dělá nebo udělal pro ucpání těchto děr?"

Já nevím, jestli je to 43 miliard, odkud je...

Je to číslo, které se objevovalo.

... zdroj. Ale pochopitelně...

Byly to nevládní organizace.

... pochopitelně, že těch nástrojů k tomu, aby se zvýšila efektivita, je řada. Poplatky jsou jenom jednou malou částí, částí, která za prvé má motivovat ty pacienty na to, aby se víc zajímali o to, v jaké kvalitě, v jakém objemu a jak příjemně je jim péče poskytnuta, částečně také aby přispívali na tu úhradu, to se týká třeba těch poplatků za den v nemocnici, byť je to velmi malá část toho, co to stojí, ale současně je potřeba hledat i rezervy jinde. Já si myslím, že třeba opatření, kterými nařídil pan ministr, a ve spolupráci s hejtmany i krajským nemocnicím, nejenom těm přímo řízeným, přísnější postup při těch veřejných výběrových řízeních může být právě tím, co ty velké sumy bude šetřit. Své jistě udělá třeba případná restrukturalizace lůžkového fondu.

Když jsme u těch poplatků, protože divačka se tam hodně jaksi zabývala těmi poplatky, říká, že proč se mají platit poplatky. Například další divák na naší stránce říká: "Chtěl bych vysvětlit pojem regulační poplatek. Při první návštěvě lékaře to tak pochopím, ale při opakovaných kontrolách, kdy mě sám lékař pozve a chce po mně poplatek, tak nevím, co regulujeme."

No, to je docela zajímavé. Já jsem zrovna dneska odpoledne četl jednu studii z Německa, kde říkali, že platit jenom při první návštěvě se jim neukázalo býti efektivní, a navrhují právě platit při každé z těch návštěv. Obecně poplatky v té relativně maličké sumě, která se v České republice platí - 30 korun - s celoročním zastropováním, mají tu roli, že toho pacienta částečně odvracejí od té první návštěvy lékaře, a když už pak je zván, tak aby kladl ty otázky - opravdu je to nutné, abych sem přišel, a musím sem přijít ještě tolikrát, pane doktore?"

Nám ale na Facebooku přišel přesně případ jednoho člověka, který popisoval svoji situaci, kdy nejdřív byl na pohotovosti, pak ho poslali na jiné vyšetření, pak šel na kontrolu, pokaždé s tím stejným problémem, v zásadě jenom jedno řešení. Pokaždé, když přišel, musel zaplatit. Tam asi ale není co regulovat.

Není tam co regulovat v tom... nevím tedy zase, konkrétně bych asi potřeboval to zjistit, jo? Někdy se i stává, že se postupuje v rozporu s tím principem, že například pohotovostní poplatek se platí pouze jednou za 24 hodin v daném zdravotnickém zařízení, ten další den už samozřejmě ten člověk platí znovu, jo? Ale obecně princip poplatků může být buď zdrojový nebo regulační. Zdrojové ty poplatky nejsou vzhledem k tomu, že se jedná o opravdu nízké sumy. A regulují právě v tom, že ty pacienty vedou k tomu, že kladou otázky. A mně se... já pořád ještě občas se živím medicínou a stane se mi, že se mě zeptají rodiče mých klientů, protože jsem dětský lékař: "Opravdu musíme přijít a znova to platit?" V případě té pohotovosti, protože děti ty standardní poplatky stejně neplatí.

Tak spojil se s námi další divák. Pokud se slyšíme, hezký večer.

divák:
Dobrý večer.

Tak. Prostor je váš.

divák:
Můžu se ptát?

Určitě, určitě.

divák:
Prosím vás, já bych měl takovou otázku, jo? Většina lidí v tomto státě jako, jo, má podprůměrnou mzdu, jo? Ale všichni lidé, chudí i bohatí, platí daně. Z těch daní se financuje mimo jiné také prostě lékařský výzkum, jo? A výsledky... výsledkem toho lékařského výzkumu mohou být zrovna ty kvalitní kolenní náhrady, o kterých mluvil váš host jako, jo? Ale většina lidé jako, jo, kteří přestože platí daně jako, jo, ze kterých jsou financovány... financován výzkum těch... těch... já to uvedu obecně prostě, nějaký lékařský výzkum jako, jo, tak většina lidí se k tomu výsledku nedostane, protože ty nejkvalitnější výsledky toho lékařského výzkumu budou v tom nadstandardu jako, jo, který si ty lidi, uvedu příklad, třeba důchodci jako, jo, s těmi nízkými důchody si ten standard prostě nezaplatí. V tom je prostě ten standard jako nespravedlivý jako, jo? Kdyby se k tomu mohl váš host vyjádřit jako.

Určitě. Děkujeme za otázku. Myslíte si...

divák:
Taky děkuji.

Díky.

divák:
Prosím.

... že na ten výzkum nebo na tu nejkvalitnější péči dostanou lidé jenom opravdu v těch... ti, co na to mají a co si mohou připlatit?

Já už jsem o tom mluvil, ano? Ono opravdu nelze dneska hovořit ani o signifikantním objemu poskytnuté péče, když mluvíme o tom nadstandardu, takže já si myslím, že to je spíš obava z něčeho, co v reálném dopadu nikterak neovlivní čerpání zdravotní péče. Hovořil-li jsem o kloubních... nadstandardních kloubních náhradách, nechtěl jsem být příliš technický, ale provedení té náhrady je samozřejmě jiné, když byste ji potřeboval vy a potřeboval s ní lézt po horách a běhat maraton, a jinak, kdybyste se chtěl jenom válet na gauči. Předpokládá se, že člověk v určitém věku už se... neleze po těch horách nebo neleze tak často. Pokud navzdory tomu chce implantát, který je nad rámec toho, co lze od něj spravedlivě očekávat, že provádí, pak jistě bude připlácet. Výzkumy medicínského... výsledky medicínského výzkumu, které se převracejí do praxe, rozhodně nejsou tím, co by se mělo stát nadstandardní... nadstandardem. K těm nadstandardům se cizelací těch standardních výkonů teprve dochází, takže tady já bych obavy opravdu neměl.

Tak já se zeptám diváka, jestli je s námi ještě stále, jestli mu takto odpověď stačí?

telefonující osoba:
No, prosím vás, to, co řekl pan doktor jako, to vůbec jako není pravda. Já uvedu jenom příklad ze současnosti, jo. Příklad, kdy zmiňoval pan doktor Pavko, že u nich v nemocnici přijede pacient v autě za 3 miliony, jo, a takový pacient má přístup přímo k primáři jako, na rozdíl od pacienta, který přijede prostě jako pouze tramvají, jako jo, takže ještě když se vrátím k těm výsledkům toho lékařského výzkumu jako jo, samozřejmě, že já jsme to uváděl jako příklad, ale jedná se i o robotické operace jako jo, které jsou výsledkem lékařského výzkumu nebo kvalitnější oční čočky atd. jako jo, ale prostě všichni občané na to platí své daně, na ten lékařský výzkum, že, to se dá zobecnit jako jo, ale přestože ty daně na to platí jako, tak k těmto kvalitním lékařským službám jo, a kvalitním lékařským náhradám, nebo kvalitním lékařským výkonům jako jo, pokud budou zavedeny ta nadstandardy, tak nebudou mít přístup,. Protože na to nebudou mít peníze jako, děkuji vám, nashle.

Díky, nashledanou.

Já nemohou než znovu opakovat, že ty plánované nadstandardy rozhodně nejsou žádnými Hi-Tec moderními výsledky výzkumu překlopenými do praxe a naopak, když se například podíváme na to, jak probíhá léčba nějakých těžkých metabolických onemocnění u malých dětí, vysokonákladová, která dosahuje až třeba 5, 7 milionů korun na jednoho pacienta na jeden rok. To je příkladem toho, že bych tady nevzbuzoval nějaké obavy z toho, že občané budou odříznuti od té nejkvalitnější péče, protože bude zařazena do nadstandardu a myslím si, že to ani nikdo, ani pan ministr, nebi někdo jiný, takto nedeklaroval a ty lékařské společnosti, které se snažily nadstandard definovat, rozhodně ho definovaly poněkud jinak.

Tak před malou chvilinkou nám přišla na vaši stránku další otázka, přišla právě na nadstandard, také, nadstandard jako připlatit si v uvozovkách v daném případě už de facto existuje, soukromé kliniky, cizina, proč spolu s nadstandardem se nemluví i o možnosti zvýšit si pojištění, aby nadstandard byl dostupný každému, kdo tuto oblast preferuje, například před drahým autem.

To by ale bylo trochu, pokud má divák na mysli soukromé pojištění nad rámec toho veřejného, tak to už je celkem jenom otázka technologie směrování těch soukromých zdrojů. Já ty soukromé zdroje ve zdravotnictví buď můžu vnímat tak, že platím při každém tom výkonu nebo, že se soukromě pojistím, protože tady v ČR ten věcný rozsah zdravotního pojištění dosud byl tak široký, že nebylo na co se pojišťovat, tak tady nevznikl trh nějaký signifikantní soukromého zdravotního pojištění. Pokud se ten prostor zúží, tak logicky podobně jako tomu bylo v Británii, ve Francii nebo Holandsku, do toho uvolněného prostoru vstoupí také soukromý pojistitelé.

Tak další divák, další dotaz na telefonu, hezký večer.

telefonující osoba:
Dobrý den.

Ano, můžete se ptát.

telefonující osoba:
Mám takovou prosbu, chtěl bych vědět, proč obvodní lékař při jakémkoli vyšetření automaticky nedává účtenku a zároveň ten pacient má možnost, co se tam vlastně platilo nebo odehrávalo? To je vše.

Děkujeme za dotaz. Ano, to byl dobrý dotaz.

Pokud se to týká, a asi se to týká regulačních poplatků, tak je povinno to zdravotnické zařízení a ten lékař dá vydat potvrzení registračního poplatku.

To asi diváci málo vědí, že automaticky se zaplacením by měl lékař vydat stvrzenku.

telefonující osoba:
No samozřejmě, protože jinak tam vzniká riziko machinací s účetnictvím. A zároveň také může a to se také stalo, co jsem četl na internetu např., že potom zpětně lékař může požadovat ty peníze zpět, protože ten člověk nemá účtenku.

I to se může stát. To je nade vší pochybnost.

Tak další otázka facebook, Jana Krásová, zdravotní sestra, pane doktore, kdy se dočkáme vyhlášky, která určí přesné počty zdravotního personálu v nemocnicích. Mnohá kritika padající na hlavu lékařů a sester kvůli jejich chování, je mnohdy způsobeno jejich přetížením a únavou. Nelze jen trestat, nutno zajistit podmínky k práci!

Já si myslím, že nějaké striktní vyhlášky stání, která bude říkat kolik lékařů nebo kolik sester na daném pracovišti má pracovat, se hned tak nedočkáme. Dočkáme se tak maximálně minimálních počtů tohoto personálu, protože ono to ani v praxi nejde, opět zkušenosti ze zahraničí ukazují, že to, že se něco jmenuje interní oddělení, může znamenat, že tam provádějí náročné výkony, které vyžadují intenzivní ošetřovatelskou péči a péči medicínskou, ale také, že tam prostě je pár chronicky nemocných lidí a personální obsazení toho oddělení musí být takové, aby naplňovalo potřeby těch pacientů, musí tam být takové spektrum zdravotníků, někde nějaké spektrum pacientů potřebuje více sester než-li lékařů třeba v následné a dlouhodobé péči, takže takový počet a takové spektrum zdravotníků, které odpovídá těm potřebám. Tak jako jsou mnohdy inhibovaní pacienti se ozvat, tak to bývá u nás ani ne tak u lékařů, ale u toho nelékařského personálu. Já během zahraniční praxe jsem nejednou viděl to, že sestra mi řekla, nezlobte se, já nemám čas se o toho dalšího přijatého pacienta postarat, musíte se přivolat do směny někoho jiného. Nějakou paušalizací, nějakou tabulkou to prostě řešit nejde, na to je to poskytování péče příliš proměnlivé, to si dovedu představit jedině v nějakém léčebenském provozu, kde je standardní počet těch pacientů s predikovatelnými potřebami.

Je u nás dostatek personálu a to nejenom lékařů, ale i toho nelékařského personálu?

Lékařů máme poměrný počet s ohledem na OECD, v některých oborech je probléme, jejich průměrný věk, jsou relativně staří, třeba praktičtí lékaři pro dospělé. U těch sester máme nedostatek v poměru na klienty, zejména v těch zařízeních dlouhodobé a následné péče.

Často se také hovoří o tom, že je u nás příliš mnoho lůžek, respektive, že na tisíc obyvatel je u nás více lůžek než v západní Evropě a že asi trend bude snižování těch lůžek v akutní péči, souhlasíte s tím?

Ono jich není víc lůžek, je disproporce mezi akutními lůžky a lůžky následné a dlouhodobé péče. Pardon, populace stárne, drtivá většina naší populace nepotřebuje vítěznou medicínu, ale potřebuje rehabilitační péči, dlouhodobou péči, ošetřovatelskou péči, podpůrnou péči a tedy příslušná zařízení. Lůžková i ambulantní. Navíc tím, jak se do zdravotnictví každým dnem dostává více a více nových technologií, ta dynamika rozvoje nových technologií je srovnatelná snad jenom s IT, a ty technologie jsou drahé a vyžadují kvalifikovaný personál, tak se ta špičková péče centralizuje, takže my už dneska musíme odstoupit od toho paradigmatu, že v každém okresu, v každém větším městečku musí být nemocnice. My jsme byli kulturním národem vždycky a v rámci Rakousko-Uherska, kde se ty nemocnice hodně stavěly, tak oni jsou postavené tak, že jsou od sebe vzdálené dvě hodiny cesty, ale volským potahem, oni jsou mnohdy velmi blízkou sebe a není reálné udržet spektrum té péče takové, aby ten pacient v místě A, když ho začne bolet za hrudní kostí a v místě B, když tím místem B je třeba velké krajské město nebo hlavní město, dostal stejnou péči a ve stejné době v tom svém zdravotnickém zařízení, protože se to stává už i ekonomicky nereálné, do těch menších zdravotnických zařízení dávat ty technologie, ale to neznamená, že by se ta lůžka měla zavírat a že by se ty nemocnice měly likvidovat. Ta realita, ten počet lůžek musí odpovídat potřebám populace, a potřeby populace, stárnoucí populace, jsou takové, že potřebuje více lůžek pro tu následnou a dlouhodobou péči a méně lůžek pro péči akutní.

Tak pojďme další otázku na chatu. Kartel Kičmer se ptá, dobrý večer, údajně jediné zprivatizované zdravotnictví je ve Spojených státech, jak je na tom,, co se týče kvality, slyšel jsme, že je na tom hůř než zdravotnictví na Kubě, děkuji.

Tak privátních systémů poskytování zdravotní péče je po světě hodně. Spojené státy jsou příkladem v tom Euroatlantickém regionu asi nejbohatší. Kvalita má řadu parametrů, jedním z parametrů je dostupnost zdravotní péče a to je ten faktor, ve kterém to tržní zdravotnictví severoamerické pokulhává, ti občané, kteří jsou těsně nad hranicí chudoby, takže nespadají do toho federálního nebo státního pokrytí, mají problém získat zdravotní pojištění, ostatně to je teď principem nové reformy Baracka Obamy. Pokud bychom měli srovnávat Spojené státy a Kubu, no tak na Kubě je ta dostupnost zdravotní péče vyšší, ale ty ostatní parametry zdravotní péče jako ta opravdová kvalita a počet komplikací, dostupnost léků je neporovnatelně vyšší.

Já nechci zabíhat tady do detailů, jenom velmi stručně. Myslíte si, že byla chyba to rušení povinného zdravotního pojištění ve Spojených státech nebo ta reforma, to, že vlastně.

Ono tam nikdy žádné nebylo, to je systém, který to je systém, který vnímá, ti občané vnímají zdravotnictví především jako soukromý statek, ostatně to je také důvodem těch stížností ústavních, které byly vzneseny v jednotlivých státech a domnívají se, že je nikdo nemá nutit k tomu, aby si platili zdravotní pojištění, když nechtějí.

Je to podle vás chyba?

To je pohled země, která je hodně zaměřená na soukromé, na soukromý zájem a na individuální svobodu, to je prostě jiný pohled. Evropský Pohled je více solidární, ono to privátní zdravotnictví ve Spojených státech hodně stojí, oni vydávají na zdravotní péči nejvíc na celém světě, přes 17% HDP, k čemuž je vede konkurence při prodeji a nepochybně to narušuje, tam totiž ten princip dostupnosti ekvity, rovnosti při přístupu k zdravotní péči, je narušen. Tam jako řada lidí, když jim pak vyprávím, když jsme ve Spojených státech, jaký poprask tady vzbouzí poplatky 30 korun, 1,5 dolaru, tak se smějí, protože pro ně ta úhrada zdravotní péče může znamenat mnohdy i bankrot rodinný.

Facebook, navazující otázka, Ramzi, zajímal by mě váš názor na privatizaci českého zdravotnictví, děkuji.

Tak asi se ukázalo v praxi, že privatizace, odstátnění tedy, zejména v ambulantní sféře výrazně kvalitu zlepšila, že ty zubní ordinace, ordinace praktických lékařů, které dříve byly otevřené tak 2, 3, 4 hodiny denně, dneska vycházejí vstříc potřebám pacientů. Ostatně ikdyž lidé argumentují komunikací s lékaři, říkají, proč to nemůže být když v té soukromé ordinaci se se mnou jedná tak hezky, tak proč to tak nemůže být v té nemocnici. Pokud se podíváme na ten segment lůžkový, tam to není tak významný počet těch zdravotnických zařízení, ale rovněž se nedá říci, že tam, kde jsou ta zdravotnická zařízení privátní, klesla kvalita. Ostatně z literatury vyplývá, že majetko-právní vztah a kvalita péče v tom zdravotnickém zařízení spolu vůbec nesouvisí.

Přesto když se divák ptal na tu privatizaci, myslíte, že bude pokračovat, že dál se budou privatizovat nemocnice?

Já si myslím, že asi zejména v tom segmentu lůžkové péče v těch menších zdravotnických zařízeních asi je možné, že to odstátnění pokračovat bude.

Je to podle vás dobrý směr, dobrý trend?

Já si myslím, že je to, že tam, kde se to udělá citlivě, jako se tak děje v Moravskoslezském kraji v ČR, tak to rozhodně vede ke zvýšení kvality péče pro ty občany a že to rozhodně není špatný trend. Já ale, můj osobní názor je, že stát je nejhorším správcem čehokoli, takže pokud to jenom trošku jde, je třeba ten jeho vliv omezit. Na druhé straně samozřejmě ten stát odpovídá za realizaci kontrolních mechanismů a nastavuje , on vlastně to hřiště maluje, on maluje ty mantinely.

Evu na chatu zaujalo, o čem jsem se tady bavili, co jsme tady probírali, ptá se, dobrý večer,k kdo rozhodne při udělování nadstandardu, že vy jste tem, kdo ještě bude zdolávat hory a já jsem ten, kdo bude ležet na gauči, jak jste uvedl v případu s kloubní náhradou, děkuji.

Zrovna tady v těchto případech se obvykle vychází z věku toho pacienta a také samozřejmě z limitů daných zdravotním stavem toho pacienta, s trénovaností a podobně.

Ale není tam, pardon, že vám do toho skáču, pane doktore, ale není tam právě prostor pro určitou korupci, kdo rozhodně, že tento člověk ještě jaksi té společnosti něco přinese, tento už ne?

Tam není o tom, jestli něco přinese nebo už nepřinese.

Jestli opravdu, jestli tam není třeba věk, nebo nějakou hranici.

Ne, ten prostor, no ano, vždyť říkám, věkové kritérium případně nějaká další přídatná kritéria. Ten prostor pro korupci je tam dneska, protože dneska tam žádná taková pravidla nejsou a záleží to opravdu jenom na rozhodnutí toho konkrétního poskytovatele zdravotní péče, které já bych velmi doufal, že není ovlivňováno komerčními zájmy, ale tady řada diváků uváděla příklady, jak těmi komerčními zájmy ovlivňováno býti může. Takže zavedení nadstandardu s jasnými kritérii jejich přidělování, pravděpodobnost té korupce snižuje, nezvyšuje.

Eva jenom narážela na to, o čem vy jste hovořil, že pro někoho ta lepší, řekněme, Pojďme se bavit o té kloubní protéze, ta lepší, kvalitnější ve chvíli, kdy to bude mladý sportovec bude standardem, zatímco pro někoho, jak jste vy řekl, úředníka na gauči už to bude nadstandard, proto se ptá, kde bude ta hranice, kromě věku.

Tak tady v tomhle případě, je tím kritériem nepochybně primárně věk.

Tak další divák, další dotaz a telefonát, hezký večer.

Zuzana ROITHOVÁ, bývalá ministryně zdravotnictví:
Dobrý den, zdravím z Bruselu Zuzana Roithová, já bych se chtěla zeptat, nebo chtěl abych požádat pana doktora Marxe, zda by mohl vysvětlit divákům, jakým způsobem se dají hodnotit nemocnice, ale i jiná zdravotnická zařízení s ohledem na jejich kvalitu, co to vlastně jsou ty indikátory kvality péče a jak postupuje systém akreditace nemocnic a jak by se mohli pacienti dozvědět, které zdravotnické zařízení je kvalitnější, pokud jde o tu zdravotní péči. Děkuji.

Děkujeme za profesionální dotaz.

V ČR někdy od začátku, od konce 90. let v době, kdy paní doktorka Roithová byla ministryní, se spustil systém externího hodnocení, nejdříve nemocnic, v současné době už jsou to i léčebny. Těch systémů je několik, jsou to akreditace, certifikace dle ISO a podobně.

Teď bychom měli dodat, že vy mimo jiné právě působíte v tomto oboru a certifikujete nemocnice.

V jedné z těch oblastí a velmi zjednodušeně se to dá přirovnat k tomu, jako když hotely dostávají hvězdičky za to, jak kvalitní péči poskytují. Ty akreditační standardy popisují oblasti dodržování práv pacientů, hygiena toho zařízení, bezpečí toho zařízení, vlastní poskytování té péče a to zdravotnické zařízení musí dokázat, že ty standardy dodržuje, součástí toho akreditačního procesu je sběr tvrdých o kvalitě, nejenom těch pocitových, spokojenosti pacienta, ale třeba výsledků při operacích, nebo výsledků při léčení konkrétních onemocnění a ilustrace toho, jak s těmi daty to zdravotnické zařízení pracuje a jak se srovnává se srovnatelnými zařízeními, v současné době, těch zařízení, které mají nějakou externí kontrolu kvality v ČR je více než 80 celostátně. V oblasti té akreditace to pokrývá asi tak 40 % lůžkového fondu a řada i zařízení dlouhodobé péče už akreditaci má.

Myslíte, že tohle to může pacientům pomoci v té orientaci v té péči?

Já samozřejmě odpovídám podjatě, takže odpovídám, že ano, ale neodpovídám tak jenom já, v těch zahraničních systémech existence nějakého nezávislého systému kontroly kvality péče a bezpečí poskytované zdravotní péče, je údajem, který pro toho pacienta, který jinak nerozumí těm odborným záležitostem, může být dost silným vodítkem. Neznamená to ale, že akreditovaná nebo certifikovaná nemocnice je 100% bezpečná a bezchybná, taková nemocnice na světě není.

Tak pojďme na další otázku dalšího diváka, který navazuje opět na to, o čem jsme tady hovořili. Chat, dobrý den. Ve vašem pořadu zaznělo, že by pacienta měl dostat potvrzení 30 korun, 30korunového poplatku, proč nemohu dostat při každé návštěvě také účet se seznamem všech výdajů, které lékař na mě vyúčtuje, případně bych je musel odsouhlasit a podepsat, to znamená takovou účtenku řekněme.

V současné době naše legislativa je stavěná jinak, takhle funguje třeba pokladenský systém ve Francii, kde tem pacient ten účet dostane, zaplatí a pak mu ta pojišťovna část toho nebo celou tu částku vrátí. To co člověk může, tak může požádat pojišťovnu o výpis provedených úkonů ať už u konkrétního lékaře anebo na sebe v celém časovém období.

To je ale zpětně s nějakým jaksi odstupem, proč nemůže třeba člověk, který opouští nemocnici, dostat opravdu výpis, tohle to vám všechno bylo uděláno, toto vše jste v zásadě zaplatil ze svého zdravotního pojištění, aby si mohl zkontrolovat.

Tak to jistě technicky může toto dostat, nicméně tak jak je nastaven ten systém úhrady zdravotní péče, taj se to neprovádí, asi by to mohl být hezký stimul pro zařazení do nějakého administrativního nadstandardu. Věřím, tomu, že když ten pacient by nějakou takovouhle žádost vznesl, takže se mu odpovím nicméně není to obsaženo v tom stávajícím systému výkaznictví.

Tak další divák se s námi spojil do studia, hezký večer, prostor je vás. Slyšíme se?

telefonující osoba:
Ano, slyšíme. Já bych chtěl prosím vás se zeptat pana doktora na tady tuto věc. Volám do telefonicky ke svému lékařovi, to znamená, že sestřičce a žádám jí, aby mi předepsala léky, ona řekne, že léky budu mít předepsané, ale stane se tato věc, že jsem u doktora prakticky nebyl, jenom jsme to ohlásil sestřičce, sestřička to nahlásila panu doktorovi a za dva dny přijdu pro recept a vyžadují po peníze, jak je toto možné, když jsem nebyl u pana doktora a vyžadují po mě ten příplatek nebo ten poplatek 30korunový.

Děkujeme.

To je nezákonný postup a měl by, neměl by ho platit ten pacient, protože platí se pouze za takový výkon, který klinický, to znamená, že ten lékař toho pacienta vyšetří, že si s ním popovídá, že se na něho podívá., ve všech ostatních případech neplatí ten regulační poplatek, takže ho platit nemá a pokud je k tomu nějak donucen, tím, že se využije jeho asymetrického postavení v tu chvíli, tak by měl se obrátit velmi rychle, v tomhle případě na krajský úřad podat stížnost. To je protizákonné jednání.

Co by měl v tu chvíli udělat, to znamená, pokud ten lékař na tom bude trvat, měl by ho zaplatit, vyžádat si stvrzenku a pak s tou stvrzenkou jít, jak jste říkal na krajský úřad.

To asi záleží na ochotě vstupovat do konfrontace, buď by to platit neměl a a přeregistrovat se někam jinam, i tam bych tu stížnost na toho lékaře podal, že po mě vyžadoval něco, co bylo nad rámec toho, k čemu je oprávněn a nebo zaplatit a podat tu stížnost a doložit poplatkem fakt, že on ten poplatek tam zaplatil.

Ještě jednou, kam přesně? Říkal jste.

U těch ambulantních lékařů je to krajský úřad, odbor zdravotnictví příslušného krajského úřadu. Ty registrují všechna ambulantní zdravotnická zařízení.

Tak další otázka na chatu. Ina, existuje i žebříček lékařů? Jak zjistit, kdo je kvalitní?

No zatím neexistuje, myse snažíme, všichni, kdo tady provádí ten systém externí kontroly kvality, tam dát požadavek na to, aby se nejenom hodnotilo, jak dobře ta nemocnice operuje, jaké má výsledky, ale podobně jako je tomu ve Spojených státech, Británii nebo v Holandsku, jaké jsou konkrétní výsledky konkrétních lékařů, třeba kolik procent komplikací mají, či jakou frekvenci těch výkonů mají, kolik toho už udělali, některé nemocnice toto provádějí a vystavují na webu, ale zatím je jich minorita.

To znamená, že vy byste chtěl nebo byl byste proto, aby třeba v budoucnu si člověk mohl najít nejenom konkrétní nemocnici, ale i konkrétního lékaře a třeba zjistit o něm, kolik měl operací, s jakým výsledkem, jestli třeba tam byly nějaké komplikace?

Ano, a to není žádná fikce, to se děje v řadě těch systémů.

A bude to u nás?

No tak my se snažíme velmi silně, myslím si, že tím, kdo v tomhle může, má silnější trumfy, jsou plátci zdravotního pojištění, ty pojišťovny, ale ono to má logiku, vždyť přece, když dáváte auto opravit, tak vás také zajímá, jestli ten automechanik už někdy ty brzdy u podobného auta spravoval a když dáváte svoje dítě někomu operovat, tak to je možná významnější než ty brzdy u auta.

Nebrzdí, když mluvíme o brzdách, tohle to třeba také pojišťovny, protože ty určitě ty údaje mají?

No, já si myslím, že mají a nemají, on ten sběr dat není až tak individualizován, to vyžaduje určité technické opatření, že se vykazuje na konkrétního lékaře, ale myslím, si, že tady je role té státní správy a ty reformní zákony, které pan ministr prosadil v parlamentu, k tomu cestu otevírají, aby ty pojišťovny jako jeden, jednu z podmínek uzavření nebo prodloužení smlouvy si vyžádaly určitou míru kvality a v řadě těch medicínských oborů je kvalita konkrétního poskytovatele, konkrétního lékaře změřitelná, jsou obory, ve kterých se to dělá hůře, jsou obory, ve kterých se to dělá lépe, např. frekvencí těch výkonů to lez téměř všude.

Hovoříte o panu ministrovi, další otázka míří na něj, facebook, Madqwert. Proč vláda vysílá státem placené stávkokaze na Slovensko. Je správné, že se cizí stát vměšuje do domácích vnitropolitických sporů a potlačuje protesty jedné profesní skupiny? Není protiústavní, že tuto zahraniční misi neschválil parlament?

No, já nejsem ústavní právník, takže k té poslední části otázky se nemůže vyjádřit, já se domnívám, že se nejedná o státem placené stávkokaze, ale jedná se o pomoc jednoho spřáteleného státu druhému spřátelenému státu, jistě na to mohou být pohledy různé a jedná se spíše o akci humanitární. Tak ti lékaři tam pracují v nemocnicích, to není žádná vojenská mise, která by tam přijela se samopaly okupovat ty nemocnice.

To znamená, že s tím souhlasíte?

Já s tím souhlasím.

Tak, když se zeptáme diváků. Jestli oni souhlasili s vámi, respektive jak vás ocenili, tak 77 % vám dalo negativní znaménko, 23 % vám vystavilo pozitivní znaménko, hlasovalo 304 diváci. Děkuji vám, že jste byl s námi.