Otevřený dopis prezidenta prezidentovi – Miroslav Palát Milanu Kubkovi

V Praze dne 12. prosince 2011

Reakce na vystoupení Milana Kubka v Interview CT24 ze dne 22. 11. 2011

Vážený pane prezidente,

ve svých vyjádřeních se dotýkáte oblasti, která leží v centru pozornosti naší asociace – zdravotnických prostředků. Protože tak činíte ve veřejných sdělovacích prostředcích, dovolte mi, abych i já reagoval na Vaše slova ve veřejném prostoru.

Hovoříte o tom, že zdravotnické prostředky představují jeden z možných zdrojů pro úsporu nákladů. Souhlasím s tvrzením, že vždy je prostor pro zlepšení. V úvodu diskuse bych rád upozornil na několik skutečností.

1/ Náklady na zdravotnické prostředky rostou menším procentem, než roste péče, při které jsou tyto prostředky používány.

• V ambulantní sféře to vypadá tak, že v letech 2001 až 2011 narostla ambulantní péče dvojnásobně, zatímco spotřeba zdravotnických prostředků předepisovaných v ambulantním režimu stoupla o 1,8 krát.
• Přičemž toto navýšení se odehrává ze zcela jiných základů. Růst ambulantní péče začínal v roce 2001 na 26 miliardách korun, avšak růst nákladů na zdravotnické prostředky začínal na 3,5 miliardách. Tedy základu 7,5x menším.
• V nemocniční sféře je podíl výdajů na zdravotnické prostředky stabilní, mezi 13 až 14%. Závisí samozřejmě na typu nemocnic, kde se technologicky intenzivní medicína provozuje. Podíl osobních nákladů je cca 42%. Oboje pak rostou podobným tempem v procentech, nicméně u zdravotnických prostředků z třikrát nižšího základu.

To vše pouze ukazuje, že zdravotnické prostředky představují dnes zcela přirozenou součást diagnostiky a léčby. Dnešní medicínu už nelze vykonávat s pomůckami ze skla a pryže.

2/ V našem špičkovém zdravotnictví jsme v situaci, kdy nákup v nemocnicích probíhá pomocí obrácené dražby – tedy, kdo dá nejlevnější nabídku, vyhrává. Prosazují se elektronické aukce, kde 90-100% váhy výběrových kritérií je jednotková cena. Na kvalitu se nedbá. Takovým způsobem si pořizují své životní potřeby pouze nejchudší z nejchudších. Nákup se uskutečňuje bez ohledu na kvalitu, výdrž i kolaterální náklady, které plynou ze skutečnosti, že nekvalitní výrobky vydrží méně než kvalitní.

3/ Hovoříte o rezervách. Nicméně objem prostředků vynakládaných ve zdravotnictví se zvyšuje především díky objemu poskytované péče. Mezi lety 1995 a 2009 vzrostly průměrné náklady na pojištěnce ve věkové kategorii 75-79 let z 16.000 Kč na 60.000 Kč. Inflace by číslo zvedla z 16 na 30.000 Kč. Odkud se bere ten další nárůst?  Jak všichni zdravotníci dobře ví, v celkových nákladech jsou skryty tyto části: (1) náklady na léčbu akutních stavů (2) náklady na léčbu chronických stavů – aby se tyto nezhoršovaly, anebo zhoršovaly pomaleji (3) náklady na nekvalitu – duplicity atd. (4) péče zbytná – např. necháme pacienta na lůžku o 2 dni déle, než nezbytně nutné, protože potřebujeme lůžko využít. Možná by byl prostor k šetření zde?

4/ Proč se v souvislosti se šetřením ve zdravotnictví nehovoří o nekvalitě jako příčině nákladů, které jsou zcela určitě zbytné? Američtí autoři odhadují, že na pochybení při léčbě zemře v USA ročně do 100.000 lidí. U nás čísla k dispozici nemáme, ale můžeme se domnívat, že proporce mohou být stejné. Tedy kolem 3.000 lidí v České republice. To jsou však pouze zemřelí. Vedle nich existuje množství dalších, kde se vynakládají peníze na řešení komplikací, kterým lze předcházet.

Samozřejmě nám záleží na tom, aby lékaři v naší zemi měli důstojné ohodnocení své náročné práce. Ani v nejmenším nezpochybňujeme legitimní představy lékařů a jiných zdravotníků o důstojném ohodnocení. Přál bych si však, abychom jak osobně, tak ve veřejném prostoru argumentovali věcně, prakticky a bez nálepek. Podobných, jakože zdroje pro platy lékařů najdeme v šetření na zdravotnické prostředky.

S přáním všeho nejlepšího do roku 2012

Váš

Miroslav Palát

Prezident CzechMed

Zdroj: CzechMed