Odchod lékaře bez návratu je problém
Ministerstvo zdravotnictví v červnu provedlo anonymní šetření mezi řediteli nemocnic. Bylo zaměřené především na to, jak se zdravotnickým zařízením daří vyrovnávat se se současnou situací, kdy od ledna pro Českou republiku přestala platit výjimka umožňující další dohodnutou práci lékařů přesčas. Z takto získaných dat vyplývá, že nedostatek lékařů se projevuje u 62 % nemocnic (podle lékařské kapacity u 48 %). Přesčasová práce pak představuje problém u 64 % nemocnic. Medical Tribune se k tomuto materiálu vrací v krátkém rozhovoru s náměstkem ministra zdravotnictví prof. MUDr. Josefem Vymazalem, D.Sc.
Výzkum iniciovaný ministerstvem došel k závěru, že více než polovina nemocnic pociťuje nedostatek lékařů. Ohrožuje již podle vás tento nedostatek kvalitu poskytované péče?
Jsem názoru, že nedostatek lékařů v tuto chvíli ještě kvalitu poskytované péče přímo neohrožuje. Pokud by však negativní trend stran odchodu lékařů přetrvával, pak by se i kvality péče mohl dotknout. Nicméně je třeba konstatovat, že nedostatek lékařů začíná pociťovat nejen naše země, ale v zásadě celá Evropa.
Pochopitelně může jít jen o odhad, ale myslíte, že u nemocnic, které neodpověděly (a byla jich polovina), je situace ještě horší?
Nemyslím, že důvodem ke skutečnosti, že nemocnice neodpověděla, byl fakt, že jejich situace stran počtu lékařů byla špatná. Výzkum byl navíc anonymní.
Po akci Děkujeme, odcházíme se ukázalo, že vlastně nikdo není schopen dopočítat, kolik lékařů v nemocnicích je. Zlepšil se již přehled o těchto datech?
Ano zlepšil. Počet lékařů se sleduje ve zvláštním ročním výkazu. Navíc ÚZIS začal v poslední době velmi efektivně fungovat a předpokládám další výrazné zlepšení všech zdravotnických dat.
Myslíte, že máme nevýhodný poměr mezi lékaři v nemocnicích a lékaři v ambulantní sféře? Pokud ano, má ministerstvo zdravotnictví nějaké nástroje na to, jak lékaře motivovat k práci u lůžka?
V tuto chvíli spíše vnímám obecný problém nedostatku lékařů. Je nutno si uvědomit, že MZ zřizuje přibližně jen třetinu všech nemocnic, proto i motivační možnosti jsou omezené. V současné době intenzivně pracujeme na novele zákona č. 95/2004 Sb., o postgraduálním vzdělávání lékařů. Jedním z nosných témat novely je zvýšení tzv. horizontální prostupnosti mezi jednotlivými lékařskými obory. To se bude týkat i snazšího přechodu z některých „nemocničních“ oborů do ambulantních, ale i obráceně.
Je podle vás odchod lékařů do zahraničí reálný problém? Vydání osvědčení ještě nemusí znamenat, že lékař skutečně odešel (asi také nikdo neví, kolik lékařů odchází a kolik se jich vrací). Sám za sebou máte několikaletou zkušenost s prací v zámoří a nevypadáte, že byste jí litoval…
Opakovaně jsem zmiňoval, že jako problém cítím odchod lékaře bez návratu. A odchází‑li absolvent či velmi mladý lékař, pravděpodobnost návratu je menší. Naopak, odejde‑li lékař „na zkušenou“ a vrátí se, obohatí nejen sám sebe, ale i celý systém. Já osobně považuji svůj poměrně dlouhý pobyt v USA za naprosto zásadní, a to z hlediska pohledu na život obecněji, ne pouze co se týče odborných znalostí. Nikdy jsem nelitoval, že jsem odešel, a skoro nikdy, že jsem se po letech vrátil…
Není už luxus předpokládat, že na každém oddělení je 24 hodin denně přítomen plně kvalifikovaný lékař daného oboru?
Nejde o luxus, ale o naplnění základních legislativních norem.
Zdroj: Medical Tribune