O zeleném světě, vajíčku od babičky a zelených pacientech

Následující fejeton nebude o vojně, vojenských pacientech, vojenských lékařích či vojenských velitelích, ale o našem zvláštním novém zeleném světě. Kdo ví, co by zaujalo pana Broučka, směšnou postavu spisovatele Svatopluka Čecha, kdyby vyrazil místo do patnáctého století či na Měsíc do našich časů. Myslím, že by to nebyla jenom auta a dálnice, ale také barevné kloboučky kontejnerů pro třídění odpadu s neuvěřitelným nepořádkem okolo, stojící v každém městě i obci.

O co čistší okolí popelnic a o co hezčí by byla naše krajina, kdyby odpad třídili až odborníci. A určitě by ho zaujala také dávno zničená jesenická krajina třeba v Ramzovském sedle s větrnými elektrárnami a možná i nedávno podobně poničené okolí Litomyšle.

A další větrná místa a určitě i ty podivné černé desky a žebříky solárních elektráren, které nám vyrostly na obrovských plochách zejména v minulém roce na horách, v nížinách, dokonce i ve městech. Jistě by si řekl, že jeho potomci úplně ztratili smysl pro krásnou krajinu a čistotu, a bohužel by měl pravdu. Ještě štěstí, že zatím nemáme jako naši jižní sousedé - bojovníci proti jaderné energetice - uřezané špičky hor kvůli rybníčkům napájejícím sněžná děla. Ale i to k nám možná přijde.

To pohled ze Šumavy či od Budějovic na Temelín je proti tomu jen směšné poničení typicky české krajiny. Pan Brouček by se také nejspíš podivil zvláštním žlutým polím, i když ta možná zas tak ošklivá nejsou. Zato rozlohou zdatně konkurují jiné barvě. Míchání biopaliv do benzinu a nafty je jedno z nejspornějších opatření naší doby, takže je otázkou, kdo vlastně z té žluté záplavy profituje. Dokonce není ani jasné, zda biopaliva motorům i prostředí neškodí.

Téměř jistě ale víme, že tzv. biopotraviny nemají žádný pozitivní zdravotní efekt. Zároveň je však podle posledních výzkumů téměř jisté, že nepřítel přichází z jiné strany. Tzv. organické polutanty, např. polychromované bifenyly, zpomalovače hoření a další látky například z barev, počítačů či výfukových plynů, jsou mnohem nebezpečnější než to, čemu se vyhýbají výrobci biopotravin v české a německé terminologii či organic food v terminologii anglosaské.

S organickými polutanty pravděpodobně souvisí např. vznik hypertenze, diabetu 2. typu a dalších onemocnění. Zdá se, že bezpečnější potravinou je vejce od slepice vězněné ve velkochovu než vajíčko od babičky. Vždyť její slepice mohla pobíhat kolem silnice či plotu, který šetrný soused natřel barvou obsahující PCB.

Zelený svět charakterizuje nedůvěra ve vědu a pokrok. Je naprosto jisté, že v budoucnosti bude zpracování všech odpadů - domácích, průmyslových i jaderných - efektivnější a snadné. Taky není pochyb o tom, že pokrok v jaderné energetice způsobí, že bude zcela bezpečná a bezodpadová, a je zcela jisté, že naši potomci budou k přírodě šetrnější než dnešní zelení destruktoři české krajiny.

Také zdravotnictví je velkým znečišťovatelem prostředí. Nejenom léky a materiály, jež dnes vytvářejí nezbytné, ale nezdravé odpady, ale i svojí neefektivitou. Každý zbytečně předepsaný lék či zbytečně indikované vyšetření svět znečišťuje. Na druhou stranu ale můžeme vidět značný pokrok už dnes, ať už např. v třídění odpadu nebo použití recyklovatelných materiálů. Představte si třeba diabetologii. Pacienti ukrývající se s injekcemi inzulinu na toaletách, nasávající inzulin ze stříkaček, odhazující ampulky a dezinfekci a později také jednorázové stříkačky do odpadu jsou minulostí.

Pokrok dospěl k inzulinovým dávkovačům, tedy ke komfortu, o němž se pacientům ve zcela nedávné minulosti, například před dvaceti lety, ani nesnilo. A už vůbec ne o předplněných jednorázových dávkovačích, které pacientovi vydrží i měsíc. Mizí obava z poruchy dlouho používaného dávkovače, odpadá vkládání ampulek ať už inzulinu nebo nových antidiabetických léků. Výrobci tuší, že zelení a evropští úředníci bdí, a proto je vše vyrobeno z recyklovatelných materiálů.

Zvlášť lze vyhodit vlastní dávkovací pero a zvlášť kovovou součást. Přesto jsem se setkal se "zelenou pacientkou", která pokrok nechtěla a řekla: "Když budu používat to staré pero s vyměnitelnými náplněmi, nebudu tak znečišťovat prostředí." Pacient, ovlivněný určitou ideologií, se tak může pokroku bránit. Nakonec z historie víme, že dělníci také rozbíjeli stroje v prvních továrnách. A lidé bránící se pokroku budou patrně také vždycky existovat. Určitě ale minimálně v medicíně platí, že pokroku se dá bránit opravdu jen obtížně, pokrok si totiž obvykle vynutí většina pacientů sama.

Zdroj: Medical Tribune