O střídání prezidentů a zdravotnictví
Tak se nám zase střídají prezidenti. V roce 1968, když odstoupil prezident Antonín Novotný, proslulý slovem zemědělec vyslovovaným bez háčku na prvním e, sundali jsme ve třídě jeho obraz ze zdi a zjistili jsme, že pod ním jsou fotografie všech poválečných prezidentů. Ty jsem neznal, jen se pamatuji, jak jsem jako dítě viděl, jak vezli tátu pracujících Zápotockého na lafetě děla. Všichni si pamatují, jak lhal, že měnová reforma nebude.
Prezidenti jsou normální lidé a všichni taky lžou. To je možná dnes našemu národu i trochu švejkovsky sympatické. V současné době je pro novináře poměrně snadné ukázat, že někdo lhal. Myslím, že jen prezident Havel nikdy nelhal. Byl to člověk slušný, korektní a naivní. Vzpomínám, jak mému otci, když ho jako právník zastupoval, vždy líčil místo svého politického případu případy kriminálníků, se kterými ho ve vězení dali dohromady a kterým naivně uvěřil, že jsou nevinní. Žádal pro ně nějakou pomoc.
V březnu 1968 jsme si pověsili na zeď prezidenta Beneše. Byla to umělecká fotografie. Pan prezident stál a opíral se o židli. Učitelům to nevadilo, a tak prezident Beneš visel ve třídě nejméně týden. Tak vím, že strohé fotografie prezidentů jsou až dílem totality. I prezident Masaryk prý měl fotografii uměleckou od profesora Plicky. Umělecká fotografie nového pana prezidenta mě nijak nepobuřuje, i když lidé říkají, že sepnuté ruce mají zakrýt dvě brady.
Škoda, že si umělečtější fotografii nenechal udělat už pan prezident Havel. Bylo by to hezké znamení nové doby. Nějak by se to k pěkné atmosféře počátku devadesátých let hodilo. Dnes by současnou korupční, drsnou a nepovedenou dobu vhodně doplňovala spíš umělecká fotografie kovboje, třeba jako některé snímky prezidenta Reagana.
Prezidenta Klause jsem měl rád trochu jinak než prezidenta Havla. Sympatické na něm byly dva názory na současný stav Evropské unie a na ekologická hnutí. Škoda, že si to na závěr od Nového roku tak pokazil – nejen amnestií, ale i nešťastnými výroky o prezidentu Havlovi. Určitě měl potenciál dát dohromady slušné lidi, možná nás vyvést ze současné doby ekonomů amatérů a chemiků. Není ale určitě jediným naším i světovým politikem, který si několika spornými činy vše slibné zkazil. Klaus byl více politik než ekonom. Vzpomínám, jak se jednou na ČVUT hlasovalo o čestném doktorátu pro prezidenta a jak rektor říkal, že je to za vědeckou práci v ekonomii. Vstal jeden významný ekonom a řekl, že prezident v ekonomické vědě nic významného neudělal, ale že si to zaslouží za politickou činnost, a tak Václav Klaus dostal všechny hlasy kladné. Prezident se stal i hvězdou YouTube, a to nejen pro případ s chilským perem, ale i pro hodnocení jeho osoby hercem Landovským, jež odpovídá tomu, co si o prezidentovi část populace myslí. Václav Klaus je také fešák a znalec kravat. Moc mě potěšilo, když jsme mu jednou věnovali kravatu naší fakulty, a on na to řekl: „Poslyšte, ta je pěkná.“
Položíme‑li si otázku, co udělal prezident Klaus pro zdravotnictví, je především třeba připomenout slibný nápad s individuálními účty. Tehdy bohužel narazil a už se o zdravotnictví nestaral, a tím se možná nastartoval celý problematický vývoj našeho zdravotnictví. To byla velká škoda. Možná chytrý pan prezident poznal, že nemá cenu bojovat s různými kolem zdravotnictví provázanými zájmovými skupinami, a řešil věci, které mu připadaly z ekonomického a politického hlediska důležitější. Lze mu vytknout, že jmenoval některé zcela neschopné ministry zdravotnictví. V tom mu ale naše ústava příliš možností nedává. Klaus je především liberál. Pamatuji se na dva typicky zbytečné antiliberální zákony, které prezident Klaus nepodepsal – zákon o zoologických zahradách a zákon o podpoře kinematografie. Když jsem říkal jednomu členovi Národní ekonomické rady vlády: „Jak můžete jako liberální ekonom něco takového navrhnout?“, odpověděl, že mám pravdu, ale že je to potřebná výjimka. Naštěstí zasáhl pan prezident. Škoda, že nezasáhl více také ve zdravotnictví, které je za poslední léta prošpikováno zbytečnými zákony, jež podepisovat nemusel. Na pracující zdravotníky se tak nabalují další a další úřednická místa, a to nemůže zdravotnictví utáhnout. Letos je velká naděje, že se to všechno zhroutí a bude třeba začít znovu, špatně však na tom je, že taková situace poškodí zejména ty více nemocné.
I amnestie je krokem extrémně liberálním a možná se jí nelze ani divit. Ona ta ekonomická kriminalita propuštěných či už nedovyšetřených kamarádů možná v liberálním demokratickém prostředí některých zemí opravdu trestným činem není, v jejich průhledném prostředí s volným zveřejňováním informací se takové věci ani stát nemůžou. Ono se na ně logicky přijde dříve, než se stanou. V Čechách se na ně přišlo pozdě, a tak to asi trestné činy byly a je škoda, že se nedovyšetřily nebo že zůstaly nepotrestány.
Mrzelo mě, že jsem v prvních přímých prezidentských volbách nevolil – byl jsem celý leden v zahraničí. Kandidáti prvního kola mě velmi vyděsili, nicméně jeho výsledky mě naopak uklidnily – oba kandidáti, kteří postoupili, byli pro mě přijatelní. U Schwarzenberga jsem litoval, že tajil své bohémské mládí, které jsem znal z jeho životopisu sepsaného v devadesátých letech rakouskou novinářkou. Teď jako by kniha neexistovala – asi si spletl Čechy s konzervativním Rakouskem. A Zemana známe dobře všichni.
Co může přinést zdravotnictví nový pan prezident? Nevím, ale k novým lidem vzhlíží obyvatelstvo obvykle s nadějí. Nový prezident udělal pro zdravotnictví minimálně jednu důležitou věc. Oddlužil kdysi jako premiér velké nemocnice, protože věděl, že jde o péči o závažně nemocné – tím určitě zachránil přímo nějaké životy hned. Prezidenti u nás na zdravotnictví velký vliv nemají, ale uvidíme – třeba se něco stane.
Zdroj: Medical Tribune