Přeskočit na obsah

O státním zdravotnictví a ceně lidské práce

 

Kdyby tomu tak nebylo, mělo by to své výhody. Zdravotníci by se neobávali poklesu tarifních mezd, státní tarifní tabulky by neplatily, ministerstvo by mělo méně úředníků, všechny subjekty by se chovaly i více konkurenčně a vydělal by na tom především pacient.

Proč je u nás tolik zdravotníků zaměstnáno u státu, je myslím jasné. Důvody jsou minimálně dva: 1. všeobecný strach z reformy zdravotnictví; 2. obava ze ztráty vlivu na státní zakázky, nákupy přístrojů, restrukturaci nemocnic. Stát není dobrý hospodář, jak se nyní ukazuje v dopravních i armádních zakázkách, a je škoda, že nám tu pořád tolik hospodaří. Lékaři od nás skutečně do Německa odcházejí – zkušení i začínající.

Vychovat samostatného lékaře je velmi náročné. Je to tvrdá práce, kdy se postupně stává z absolventa medicíny opravdový lékař. Pokud odejde, ztrácí významně český pacient. Výchova je náročná i v poměru nákladů vynaložených na žáka a učitele či primáře, velmi často 1 : 1, a současně pro toho, kdo edukuje, je finančně nedoceněná stejně jako platy českých lékařů vůbec. I nový fenomén rezidenčních míst a dotací oceňuje tuto výchovu žalostně málo. Proto možná není divu, že se stát pojišťuje stabilizačními dohodami. Lékař, který státní podporu čerpá, by ji měl při odchodu do zahraničí vrátit. To často způsobí, že vypisovaná rezidenční místa zůstávají prázdná.

Postoj mladých lékařů je jasný: co když bude opravdu ještě hůře, co když platy skutečně klesnou, co když odejdou opravdu všichni, zůstanu sám a budu pracovat s lékaři třeba až z Číny? Střízlivým pohledem vzato, mladý lékař vlastně nic neriskuje. Půl milionu korun mu může aktuálně připadat hodně, ale pro německou nemocnici, která by za lékaře částku zaplatila, je částka na úrovni 20 000 eur zcela směšná. V tomto smyslu je ocenění rezidenčních míst opravdu tragikomické.

Ve fotbale se obvykle píše o prodeji slavných hráčů, ale v německých místních klubech hraje mnoho českých – řekl bych skoro vesnických fotbalistů – za podobné částky. „Prodej hotového rezidenta německé nemocnici cenou připomíná prodej špatných fotbalistů, ale naše zdravotnictví je schopno produkovat lékaře velmi dobré. Mizerné ohodnocení výchovy a práce jak mladého lékaře, tak i jeho učitele, primáře, je jen dalším projevem deformace hodnot ve zdravotnictví, začínající stále deformovanými platy zdravotníků a celým dosud jen málo reformovaným systémem. Proč by primář a starší lékaři třeba v krajské nemocnici trávili za svou dnes pokřiveně nízkou mzdu všechen čas s pacienty? Z jejich mzdy plynou na výchovu lékařů určitě desítky procent a připravit lékaře k atestaci stojí jen po pedagogické stránce jistě několik milionů korun a k tomu přistupují ještě další nemzdové náklady.

Je zajímavé zamyslet se, proč společnost dokáže dospět k ocenění sportovce a proč zdravotnictví nedokáže ocenit zdravotníka. Je to určitě proto, že je v něm stále ještě tolik vlivů státních. Na druhou stranu je divné, jak je možné prodávat do zahraničí člověka, ať je to fotbalista nebo lékař nebo zdravotní sestra. On ten fotbalista sice pilně trénoval, ale investoval do něho někdo jiný, a ač se slovo prodej hodí spíše do otrokářské společnosti, je to vlastně kompenzace nákladů na jeho přípravu.

Vzdělání nemá u nás žádnou cenu, neexistuje školné v pregraduální ani postgraduální výchově, a tak jsou možná ty rezidentury alespoň malým krokem vpřed v ocenění vzdělání. I když je to cesta správným směrem, ohodnocení je bohužel směšné, což dehonestuje nadějnou změnu.

Dosud vzdělávaný lékař nic neplatil a také nikdo neplatil za něho. Pokud odešel do zahraničí, vlastně trochu nekorektně vydělal na práci těch, kdo z něho opravdového lékaře udělali. Nový stav je malý krůček správným směrem a snad ukazuje, že by ta zdravotní reforma přece jen mohla začít.

Lepší 20 000 eur, které stát může investovat do vzdělávání dalších, než nic. Jen se pomalostí opravdového ocenění i té pedagogické práce riskuje, že časem nikdo nebude chtít mladé lékaře učit. On pouhý pohled na seznam akreditovaných pracovišť či vypsaných rezidenčních míst ukazuje, že ochota těch nestátních zařízení vyučovat rezidenty je nižší, a tím se logicky kruh uzavírá.

Abychom měli atestované mladé lékaře, musí zde být vyučující pracoviště státní. Je však otázkou, zda cesta z této situace přece jen není v opravdovém nedeformovaném ocenění lidské práce ať zdravotnické či pedagogické a likvidace zcela pokřiveného systému hodnot v našem dosavadním systému, který připomíná spíše džungli.

Zdroj: Medical Tribune

Doporučené

Na rodině stále záleží

20. 9. 2024

Nemělo by se to, nicméně děje se to stále. Měkké obory, jako je psychologie nebo ekonomie, užívají pojmy z fyziky, s nimiž zápolí i fyzika. Například…

Stačí se podívat

21. 6. 2024

Hodnocení druhých lidí na základě pozorování jejich tváře a těla je ovlivněno pocitem důvěryhodnosti a dominance.