O sestrách v zařízení sociální péče
Jen velmi málo zařízení má zajištěnu stálou lékařskou přítomnost, což bývalo dříve obvyklé. Zdravotní profil klientů těchto sociálních zařízení se každým rokem výrazně zhoršuje. Můžeme klidně říci, že rozdíl mezi zdravotním stavem pacientů v LDNkách a současných pobytových zařízení sociální péče je minimální. Přitom zdravotní sestry v LDNkách mají vedle sebe lékaře. Zdravotní sestry v pobytových zařízeních sociální péče jsou mnoho hodin s velmi těžkými pacienty samy, bez lékařů, s nutností se samostatně rozhodovat a s horším vybavením, než ve zdravotnických zařízeních. Z tohoto pohledu je práce zdravotních sester v pobytových zařízeních sociální péče jedna z nejobtížnějších.
Demografický vývoj hovoří jasně, populace stárne. Protože délka života narůstá, ale bohužel jen v té části s nemocemi, ne v té se zdravím, nezbytně narůstá potřeba lékařské a ošetřovatelské práce. Počet lékařů se však velmi pravděpodobně zvyšovat nebude. Spíše snižovat. Je tedy zcela nezbytné, aby část dosavadních lékařských výkonů a kompetencí přebíraly všeobecné sestry. Dříve bývala zdravotní sestra pomocníkem lékaře. To je ale minulost. Dnes je všeobecná sestra zcela svébytným, samostatným zdravotnickým specialistou. Není jen pomocníkem lékaře, je jeho spolupracovníkem. Některé činnosti vykonává spolu s lékařem, jiné zcela samostatně, podle svého odborného rozhodnutí a na svoji zodpovědnost. Je to jediná možná cesta dalšího vývoje.
Pokud bude stát chtít zajistit současnou kvalitu a dostupnost zdravotní péče, nebo dokonce dosáhnout zlepšení, bude muset počítat s daleko samostatnějšími a lépe odborně připravenými všeobecnými sestrami. Proto je kvalitní studium všeobecných sester velmi důležité. Práce ve zdravotnictví je těžká. Znamená daleko větší stressovou, časovou, fyzickou a infekční zátěž než u mnoha jiných zaměstnání. Znamená doživotní studium. A v Česku bohužel není dobře zaplacená. Tady je třeba vidět hlavní problém současného nedostatku všeobecných sester. Jestli společnost chce dostatek všeobecných sester, musí jim vytvořit důstojné pracovní podmínky. A není to jen o těch penězích.
Mnoho mladých dívek chce stále dělat zdravotní sestry. Ještě pořád jde o společensky prestižní povolání. V současné ekonomicky orientované tržní společnosti, při snadném přístupu k informacím, kdy lze srovnávat, však mnoho vysokoškolsky vystudovaných všeobecných sester zvolí snadnější a lépe placenou práci. Nelze se ně zlobit. Je to jejich občanské právo. Práce ve zdravotnictví je namáhavá a nelze ji dělat sezónně. Stát se všeobecnou sestrou je vážné rozhodnutí se značným dopadem na další život. Proto by se takové rozhodnutí mělo učinit co možná nejpozději. Aby bylo co nejvíce vyzrálé. Je proto velmi správné, aby budoucí všeobecná sestra získala nejprve plné, nejlépe všeobecné středoškolské vzdělání a teprve po maturitě se rozhodla pro těžkou a odpovědnou práci ve zdravotnictví. Vysokoškolské vzdělání sester je krok správným směrem. Sestrám, které budou pracovat u lůžka, by měl stačit bakalářský stupeň vzdělání. A studium by mělo být praktické a rozhodně denní. Dálkové studium ošetřovatelství pokládám za zcela absurdní záležitost a divím se, jak mohlo být něco takového povoleno. Dokážete si snad představit lékaře, který vystudoval dálkově? Magisterský stupeň by pak měl být pak zaměřen spíše manažersky a určen pro hlavní sestry a podobné pracovníky ve vedoucích a organizačních postech.
Zdravotnický asistent je slepá cesta. Dobře se ví, že vznik zdravotnického asistenta je spojen se snahou o přežití středních zdravotnických škol, protože v systému zdravotnictví, který počítá s vysokoškolsky vzdělanými všeobecnými sestrami, nemají střední zdravotnické školy nárok na existenci. Já chápu, že to je sociální problém. Co s učiteli těchto škol? Co s budovami? Jenže řešení v podobě vrácení výuky všeobecných sester zpět na tyto školy, prodloužením studia o jeden rok, je bizarní politické řešení. A řešení zpátečnické.
Jestli chtějí někteří politici, a bohužel mezi nimi i všeobecné sestry, vrátit vzdělání všeobecných sester zpět na středoškolský stupeň, konají v krátkodobém politickém zájmu, ne v zájmu budoucnosti českého zdravotnictví. Také lze za tímto návrhem vidět snahu o omezení možnosti pohybu všeobecných sester na trhu práce. Všeobecná sestra bez ukončeného vysokoškolského vzdělání, bude mít menší možnost výběru z pracovních nabídek. A tak se jí bude ze zdravotnictví hůře odcházet. Prostě sestrám zkrátíme provaz, jako psům u boudy. Je to stejně divné řešení, jako chtít, aby lékaři začali samostatně pracovat bez dostatečné praktické průpravy. Pacienti budoucnosti v České republice budou tak trochu jako pokusné laboratorní myši a kontakt se zdravotnictvím pro ně bude hazardní hra s nejistým výsledkem.
Žádná změna vzdělávání všeobecných sester nedokáže zaručit jejich dostatečný počet, pokud jim stát nezaručí důstojné pracovní podmínky. Nechme vzdělávání všeobecných sester tak, jak je nyní nastaveno, a věnujme se zlepšení jejich pracovních podmínek. Pak jich bude dostatek.
Zdroj: www.tribune.cz