O registru vozidel a IZIP

Hodnota softwaru se obvykle dá vyčíslit těžko. Z pozice občana‑ ‑uživatele je to jasné – vyžaduje od programů rychlost a kvalitní funkčnost. Na tu jsme přece zvyklí třeba z internetového bankovnictví, z objednávání zboží po internetu nebo v medicíně třeba z práce s databázemi léků či vědeckých informací, což může být dáno konkurencí, která je u bank vysoká. Menší je konkurence u nemocničních informačních systémů. Proto si všichni lékaři tolik užili, když měli za dveřmi dav pacientů a systém neběžel a nemohli třeba tisknout recepty.

Vše vyřeší čas, a jak říkají poučky o tzv. softwarovém inženýrství: Když se program spustí, bude tutéž sumu peněz jako jeho tvorba stát i jeho dodělávání a údržba. Uživatel, který už zaplatil při objednání programu, bude navíc podruhé platit svými nápady a informacemi o špatné funkci. Tak se vlastně stává spolutvůrcem analýzy problémů a spoluautorem a měl spíše dostat zaplaceno. Lze dodat, že je vlastně logické, že advokáti občanům získají od státu tučné odškodné za čas strávený na úřadech a za prokázání toho, že registr vozidel nefunguje. Je to něco jako poplatek za dotvoření systému. Ještě více by měli dostat ti úředníci na druhé straně přepážky. Ale nepředbíhejme.

Horší funkčnost informačních systémů lze logicky čekat všude, kde jde o státní zakázku. Tzv. datové stránky jsou sice systémem s malou chybovostí (zažil jsem sám problémy jen malé), ale na první pohled s nízkou uživatelskou kvalitou rozhraní na obrazovce. Je to asi, jako byste přesedlali z moderního auta do žebřiňáku, který také jede a na místo dojede, ale pomalu, a budete se po každém kliknutí třást, zda se další obrazovka opravdu objeví. Velmi podobně špatně problémově funguje například software některých certifikačních autorit pro zaručené elektronické podpisy, a to je také zakázka státní. A mrknete‑li na poště přes rameno úředníkovi, vidíte, že je sice obrovským krokem vpřed, že tzv. check‑point funguje a na poště můžete získat vše od rejstříku trestů přes evidenci dopravních přestupků až po výpisy z pozemkových katastrů a obchodního rejstříku, jenže se to trochu třese jako ten žebřiňák.

Mediální obraz systému IZIP je hrůzostrašný. Sám si nejsem jistý, zda na něm někdo neadekvátně nevydělal, jistě však vím, že IZIP fungoval a netřásl se jako žebřiňák. Dokonce komunikoval dobře s mnoha zdravotnickými informačními systémy, které se často jako žebřiňák třásly.

Původní myšlenka IZIP předstihla dobu, jako internetové zdravotní knížky chytrého občana se spletla ve dvou věcech:

1. Občané by systém museli vzít za svůj, a to je v české populaci problém. Český pacient nemyslí na prevenci a na význam svého zdraví. Chce jen chodit k lékaři a být léčen, někdy až příliš a třeba i opakovaně. Úspěch systému by vyžadoval jinou, více edukovanou populaci. Vytvořit a vzdělat takovou populaci stojí mnoho a úspěch trvá dlouho. Jako příklad mohou sloužit protikuřácké aktivity, které pomalu výsledky nesou, ale u nás i ve světě stály mnoho.

2. K lékaři systém IZIP přistupoval přes pojišťovny a lékaři, kteří dostávají pokuty za překročení nákladů, nemají pojišťovny rádi. Pracovně jim systém nic nepřinesl a možná je dostával i pod trochu větší nechtěnou kontrolu. Ale zopakujme si, fungovalo to a fungovalo to na internetu, fungovalo to pod dobrou identifikací uživatelů a z hlediska ochrany dat bezpečně.

Systém byl zastaven v době, kdy od něho byl jen už krůček k opravdu fungujícímu internetovému zdravotnictví a zastavil se ne proto, že nefungoval, ale proto, že se na něm někdo možná obohatil, a proto, že získal negativní mediální obraz. Rozhodnutí pana premiéra bylo z hlediska zdravotnické informatiky zcela jistě nekompetentní tak, jako mnoho státních rozhodnutí v zemi, kde ministrem hospodářství může být lékař a financí chemik. Připomíná to trochu tzv. turecké hospodářství.

Rozhodnutí o konci IZIP také připomíná politologa, který rozhodl, že nechat běžet starý registr vozidel je chyba. Jenže vyčíslit cenu softwaru je opravdu těžké. Ona i tržní hodnota facebooku byla nadsazená, a to jde o systém dokonale fungující, s garantovaným rozvojem, tedy systém v podobné fázi zralosti, jako byl IZIP. Odhadnout cenu dopředu při zadávání zakázky je ještě těžší. Nejlépe by bylo, aby stát kupoval až hotové věci. Nejdražší jsou pak věci zbytečné. Dobře fungující zdravotnický informační systém určitě zbytečný není. A je třeba podotknout, že v některých vyspělých zemích stačí na přeregistraci auta hodit obálku do poštovní schránky.

Normální informatik není slušně oblečený lékař nebo učitel, je to chytrý pobuda, který je schopen přijít na jednání v teplákách a přitom jeho dobrá myšlenka po pár letech může vydělat miliardy, a to nejen korun. Podíváme‑li se do sálu na seminářích a mnoha akcích, kde šlo o nějaké státní informatické zakázky (včetně těch, kde se diskutovalo, co bude po IZIP), vidíme tváře z mnoha firem, u nichž je jasné, že na takové zakázky nestačí, a možná dokonce dopředu dobře vědí, že ani stát není schopen takovou zakázku převzít a zkontrolovat. No uvidíme, nechme se překvapit, ale v zájmu nás všech je, abychom se dostali do rukou odborníků a ne jen nekvalifikovaných politiků. Nedávno řekl jeden podnikatel v časopisu Týden, že státu je jedno, zda je ČSA ve ztrátě, až budou na ČSA třeba peníze, stát ušetří na lékařích a učitelích. Aby mzdy zdravotnických pracovníků dotovaly zbytečný vývoj nových zdravotnických informačních systémů, by bylo opravdu špatně.

Zdroj: Medical Tribune