O profesorech, takzvané alternativní medicíně a zapáchající rybě

Za posledních 25 let se české zdravotnictví dostalo do zvláštního stavu. Na jedné straně by nikdo v roce 1989 nepředpokládal, že po 25 letech budeme mít velký nedostatek zdravotníků, že se rozloží systém vzdělávání lékařů i sester a že budeme mít tolik lékařů kvalifikovaných jen v malých oborech. Ve statistikách úrovně evropského zdravotnictví jsme se před třemi týdny ale naopak ocitli na velmi pěkném osmém místě a předběhli jsme i několik vyspělých západních zemí. Důvodů, proč tomu tak je, je mnoho, například minimální čekací doby na vyšetření či operace, dostupnost nových a drahých léčebných postupů a zároveň extremně nízké mzdy zdravotníků. Proto je to osmé místo logické. Personální náklady, které limitují rozvoj zdravotnictví ve vyspělých zemích, jsou u nás nízké a zdravotnictví do značné míry ovládají dodavatelé technologií a farmak. Pro pacienty je to tak asi dobře. Alespoň zatím, dokud tu je někdo, kdo by je léčil a ošetřoval.

Stejný tlak vytvářejí na laiky (občany i politiky) i na lékaře dodavatelé sporných technologií, nevědeckých postupů a metod, které zatím nejsou založeny na dostatečných důkazech. A ty pak u nás také bují. Proto Česká lékařská komora a Česká lékařská společnost JEP zřídily společnou pracovní skupinu pro posuzování nevědeckých diagnostických a léčebných postupů, která má opravdu co dělat. Termínu alternativní či netradiční medicína jsme se trochu báli. Medicína to přece není, i když se často chlubí razítkem lékaře či odborné společnosti. Naštěstí se zatím téměř vždy podařilo alespoň zabránit úhradě sporných metod ze zdravotního pojištění, i když za propagací metody často stál někdo vlivný.

Pěstují‑li jednotliví lékaři v části své pracovní doby medicínu vědeckou a v jiné části nevědeckou, je to neetické a takové jednání jak ČLK, tak ČLS JEP nevítá. Lékař se může bránit, že jen doplňuje diagnostiku a léčbu placebo metodami například u psychosomatických poruch. Lékaři pěstující netradiční medicínu si dokonce založili společnost. Když mě nedávno přesvědčovali o efektu jejich léčby dětských alergií, přišlo mi to až neuvěřitelně drzé vůči českým pacientům. Pokud takových jevů není mnoho, asi to české zdravotnictví příliš nepoškozuje, jako je nepoškozuje pár léčitelů. I když u léčitelů je velkým problémem, že nevedou dokumentaci, a tak nemůže být jejich činnost přezkoumávána. Horší je, když se metody začnou veřejně masivně propagovat. Za to však zpravidla nemohou běžní lékaři, ale mnohdy špičky oborů. Pro příklad postačí pohled do kongresových tašek, co vše tam pronikne: od potravinových doplňků až po zázračné paprsky, a o tom opravdu nerozhoduje běžný účastník kongresu.

Zajímavý příběh přinesla v posledních měsících zkušenost s redakční radou jednoho odborného časopisu. Pro některé časopisy, které často dostáváme i zdarma do schránky, se vžil od 90. let termín „věšák na reklamu“. V loňském pátém čísle jednoho z nich, které obsahuje zhruba polovinu článků kvalitních a polovinu těch „věšákovitých“, se objevil článek propagující mnoho nevědeckých metod najednou, který ani nebyl označen jako reklama. Ono je to ale asi jedno, nepatřil by tam, i kdyby o reklamu šlo. Mezi těmito typy článků byl tedy také text popisující skvělou metodu neinvazivního vyšetření ke zjištění hodnot až 131 laboratorních krevních parametrů bez nutnosti odebrat jedinou kapku krve.

Tato metoda již na první pohled neguje základní fyzikální, biologické i chemické zákony a jen naivní čtenář by jí mohl uvěřit. K první atace výrobce na český trh došlo již před několika lety. Pokusil se, mezi jiným, dodat přístroj armádě. Česká obchodní inspekce dokonce uzavřela několik laboratoří, které se snažily na tuto metodu lákat občany – klienty. O metodě informují velmi hezky například webové stránky Českého klubu skeptiků Sisyfos. Po zveřejnění zmíněného článku jsem jménem České lékařské společnosti JEP protestoval u redakční rady a odehrálo se přesně to, co jsem očekával. První se ozvala vydavatelka, protože článek byl určitě dobře finančně podpořen, pak se mnoha maily ozval lékař zastupující instituci, která podle webových stránek některé metody bez vědeckého průkazu účinnosti také používá. Až pak se ozval primář okresní nemocnice, který upozornil kolegy z redakční rady, že přece není možné toto publikovat. První docent se k němu přidal až za další měsíc a několik univerzitních profesorů mlčí dodnes. Hrají roli, pro kterou má český jazyk krásný termín – „mrtvého brouka“. Jako by platila romantická představa o zdravém venkovu a zkorumpovaném prostředí měst.

V této situaci je docela typické i to, že jeden bizarní přípravek pro tzv. „detoxikaci“ má již několik měsíců také logo odborné společnosti, kterému dal souhlas její výbor sestávající se ze špiček oboru. Asi je chyba, že Česká lékařská společnost je tak decentralizovaná, že kontrolujeme jen formálně, jaké smlouvy si jednotlivé společnosti podepíší. Jsem také přesvědčen, že tyto věci bují i vlivem tzv. čínské medicíny. Když mohou vydělávat na pseudomedicíně jedni, a to dokonce se státní podporou, proč by nemohli vydělávat i jiní.

Čínská medicína, která má typické znaky nevědeckosti a je jistě z více než devadesáti procent šarlatánstvím, pronikla do Čech, jak každý ví, v důsledku nezdravotnických vlivů a s podporou spolupráce s Čínou z nejvyšších politických míst. Jako by se na to hodil jiný český termín o rybě a původu jejího zápachu. Proniká k nám tedy dále po politickém stimulu také už s požehnáním řady akademiků.

Na vznikající databázi AIFP evidující finanční toky mezi lékaři a farmaceutickými firmami může mít každý svůj názor. Snad dobrovolně zveřejněné údaje dokáží občanům, že je možno praktikovat vědeckou medicínu průhledně ku prospěchu pacientů. Opravdové nepravosti (a tou propagace nevědecké medicíny jistě je), kterým požehnává stát a skupiny vysoce postavených lékařů, nedokáže podchytit žádná databáze. Zanedbá‑li jeden pacient svou nemoc vlivem léčitele, je to malá tragédie. Zanedbají‑li nemoci vlivem pochybení odborných a politických elit větší skupiny pacientů, je to tragédie velká. Je jedno, zda se to stane s cílem obecně podpořit ekonomickou spolupráci s dalekými zeměmi, nebo vlivem lhostejnosti akademiků, kterým je jedno, co se skrývá pod pláštíkem odborné propagace na kongresech, lékárnách či v časopisech.

Doufám, že v boji s těmito nešvary alespoň trochu pomůže nejen zmíněná pracovní skupina, ale také investigativní novináři. Ti už o čínské medicíně, buněčné terapii a o metodách detoxikace napsali dost, ale možná to dost stále není. To, co je ale třeba urychleně řešit, je narovnání ohodnocení silně podhodnocené práce lékařů a zdravotních sester tak, aby se úroveň české medicíny přiblížila úrovni ve vyspělých státech nejen v technických parametrech. Pak snad česká společnost nebude dále ztrácet vysoce kvalifikované a ve vyspělých zemích výtečně hodnocené odborníky. V opačném případě se u nás bude segmentu nevědeckých „medicínských“ metod dařit i nadále.

Zdroj: Medical Tribune