O hladovění v medicíně (zejména s ohledem na aktuální zprávu amerického MEDICARE)

KOMENTÁŘ

Češi žijí v přesvědčení, že s výjimkou zemí s pozůstatky kanibalismu se nejvíce krade, podvádí a korumpuje v jejich nádherné kotlině. Jedním z epicenter této loupeživé bažiny je zdravotnictví. Tento názor utužuje politická sféra, prezidentem počínaje, přes ministra financí (to je skoro dědičný názor, jenž se předává spolu s klíči od ministerské pracovny), opozicí konče. Míra rozhořčení nepřímo závisí na nedostatku ovládaných míst ve správní radě Všeobecné zdravotní pojišťovny.

„Nechte je vyhladovět!“ zní dokonalé řešení těchto dní. Je to však racionální názor? Někde by možná trocha diety neuškodila, jinde by to byla, podle mne, pomoc asi tak rozumná jako uvalit hladomor na Etiopii… Mimo jiné proto, že nemáme data, kolik toho kdo ze společného spořádá, a tedy kolik má či nemá ochranného tuku. Data nedávno zveřejněná v USA ukazují, že tento darwinistický postup pouze uvolní trh podvodníkům. Autor této stati si nemyslí, že v našem zdravotnictví pracují jen Matky Terezy, ale připravte se na to, co vám teď povím o USA…

Tamní systém veřejného zdravotnictví MEDICARE zveřejnil po desetiletích bojů (poprvé od sedmdesátých let) doslova každého poskytovatele služeb. Kolik dostává ze státní kasy a za co. A tak lze vidět, že si kombinací vylobbování či nevylobbování lepší smlouvy, podváděním či opatrností vydělal oční lékař na Floridě buď 22 milionů dolarů za rok, nebo 27 tisíc dolarů per annum. To se špatně vyjadřuje v procentech, ale je to prostě tisícinásobek. Vítěz této soutěže dostal okamžitě návštěvu z FBI (je třeba říci, že si všechny peníze nenechával pro sebe, se 700 tisíci dolary ročně patřil k významným sponzorům Demokratické strany). Roky to ale nikomu nevadilo! Těch lékařů, kteří vydělali miliony, byla spousta, a nevypadá to, že by měli cokoli vracet, pokud nedělali školácké chyby v administrativě. Prostě pracovali ne za dva, ale za tisíc… Hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere. Vyhlášení lékaři hollywoodských hvězd zbledli závistí, kolik že peněz se dá „vyvařit“ na vykazování péče na důchodcích nehlídajících si účet, neb ho platí stát. Bez zajímavosti ani nejsou rozdíly mezi státy americké Unie. Kontrolou nebo nekontrolou jsou platby v jednotlivých státech na lékaře v průměru pětkrát nebo sedmkrát vyšší. Nerovnost mezi lékaři je tak neskutečná, že 2 % z nich si rozdělí 25 % všech peněz. Jedna čtvrtina lékařů 75 % objemu peněz.

Pro zajímavost, nejlukrativnějším medicínským ošetřením je každoměsíční injekce proti věkem podmíněné makulární degeneraci. Zajímavé světlo statistika namířila i na u nás tolik vzývaná specializovaná centra. Je nesporně pravdou, že když někdo zavádí řekněme stenty do srdce ve velkém množství, tak má u tohoto výkonu méně komplikací. Jenže se také ukazuje, že ho to baví a je pro toto ošetření motivován. A tak podle statistiky MEDICARE je podle všeho vysoká šance, že v takovém kardiologickém centru dostanete stent, i když to není opravdu potřeba, a že počty indikací se liší díky faktorům, pro které prostě není vědecké vysvětlení.

Medicare měl ta data pro sebe a politiky desetiletí, ale všichni byli v klidu – hlavně si hlídali peníze pro své ovečky. Vedle toho jsou čeští lékaři andělé a VZP hromovládný bůh s dokonalou kontrolou…

A kdo že to nejvíce vydělává? Onkologové? Kardiochirurgové? Neurochirurgové? Chyba lávky. Nejvíce peněz se točí v komunitní medicíně a očkování. Schválně, co snadněji zkontrolujete – drahou chemoterapii u pár pacientů, nebo očkování dětí v chudinské čtvrti? A) je správně! Samozřejmě… Peníze mizí v mnoha zbytečných návštěvách lékařů, milionech mil najetých sanitkami a návštěvách nemocných (skutečných či smyšlených). Žádné drahé technologie, ty se drží na uzdě, ale sanitka čiperně rozvážející nemocné – často vlastně taxík za státní… Něco vám to připomíná? Ono taky pro mnohé podnikatele s dobrými kontakty je jednodušší vlastnit sanitky a očkovací stanici než riskovat s operacemi, kde se musejí s kvalitními lékaři „patlat“.

No a jsme zpátky u toho našeho hesla dne – hubnutí. Myslím, že nejsem optimistou, když řeknu, že náš systém je lépe kontrolován a takovýchto křiklavých rozdílů v něm není. Nebuďme už konečně takoví masochisté! Ale je mi jasné, a všichni to tak nějak tušíme, že rozdíly přesto budou – asi v desítkách procent, možná i v násobcích (i když těžko faktorem tisíc…). Pokud bychom vzali za smysluplnou tezi o léčení zdravotnictví redukční dietou, přežijí nám „tlusté kočky“, které si v minulosti nahospodařily něco toho podkožního tuku, možná i slušné panděro kreativním vykazováním, lukrativními výkony a dobrými vztahy „nahoře“. „Matky Terezy“ – poctiví, slušní, bez kontaktů na vyšších místech (tedy v pojišťovnách a při rozdělování dotací), popřípadě bez pytle peněz (ten mají kraje, stát či velké korporace), zahynou bídnou smrtí. To je sice darwinistické, ale nikoli prozíravé. Predátoři ne vždy chtějí sloužit v zapadlých místech, ne pokaždé jsou nejobětavějšími lékaři, a hlavně – není to fér.

Uvažuje se o tom, že obce by měly zveřejňovat na internetu smlouvy nad 50 tisíc korun. Smlouvy a plnění jakékoli full‑time ordinace jsou nad touto mezí. O fakultních a krajských nemocnicích s rozpočtem v miliardách nemluvě. Pojďme si, jako to udělali v USA, dát na internet, komu za co a kolik platíme, a analyzujme to s veřejnou oponenturou. Pak se podívejme, co to znamená z hlediska potřeby péče. No a teprve pak nechme někoho hladovět. Pokud by to totiž udělali bez analýzy v USA, ze zdravotnictví by jim zbyli jen praktici, sanitky, očaři a očkovací stanice. No a to, uznáte, nestačí…

Zdroj: Medical Tribune