O Havlovi a havlismu
Při dvou nedávných výročích byl velmi vzpomínán pan prezident Havel. Bylo to jak v listopadu při 25. výročí listopadu 1989 tak v prosinci při třetím výročí úmrtí pana prezidenta. Pan prezident v roce 1989 lidi výrazně spojoval, dnes je trochu rozděluje. Politici a novináři začali dokonce používat podivný termín havlismus.
Pro jedny znamená pozitiva tedy oddanost demokracii a slušnosti, pro druhé negativa snad něco jako snahu řídit svět a poučovat a zabývat se něčím nepraktickým. Je to škoda, havlismus by měl být vnímán především pozitivně a nikdo, kdo má podobný názor na svět jako Václav Havel by se neměl nikdy stydět, že je havlista.
Václav Havel byl zcela jistě člověk extrémně slušný a korektní. V jednom rozhovoru říká jeho bratr Ivan: „Říkal jsem Václavovi, že by neměl být tak důvěřivý.“ I můj otec, který za ním byl párkrát jako advokát ve věznici říkal: Strašně důvěřuje těm spoluvězňům často opravdovým kriminálníkům. Mnohem více než o sebe a svůj případ se zabývá případy jiných, kterým věří, že jsou odsouzeni nespravedlivě.“ .
Možná všechno to, co někdy panu prezidentovi vytýká je dáno tím, že lidem příliš důvěřoval. Bez toho by to ale nebyl ten Václav Havel, jakého jsme znali. Panu prezidentovi se často například vytýká, že bránil vyrovnání se s minulostí a nepomohl zakázat např. komunistickou stranu. Určitě věřil v polepšení všech a možná nemohl tušit, kdo bude ovládat českou společnost v roce 2014.
Spíš ale myslím, že tento vývoj předvídal a že kdyby komunistickou stranu zákázal, infiltrovali by bývalí straníci nové strany a společnost ještě rychleji než za posledních 10 let.
Význam Václava Havla ukazuje nejvíce jeho mezinárodní známost a respektovanost. To potvrdilo i odhalení jeho busty v budově Kongresu ve Washingtonu. Ve světě dokonce více lidí zná Václava Havla než Českou republiku. Jednou jsem došel v utlačovaném čínském Tibetu do osamoceného kláštera kousek za Lhasou a mnich zde znal Václava Havla a věděl, že je to přítel Dalajlámy.
Nikdo nikdy nezpropagoval naši zemi více než Václav Havel. Škoda, že vytvořený obraz České republiky v zahraničí byl nyní během několika let jeho následovníky tak znehodnocen. Rád bych se dožil toho, aby se v budoucnu některý prezident Václavu Havlovi alespoň přiblížil. Vydané Havlovy životopisy odhalují mnoho málo známého o panu prezidentovi a ukazují mnoho lidského, ale nenalézají větší skvrnky na jeho životě a jednání.
I srovnání s Masarykem pokulhává, vydáváním dalších a dalších studií o první republice se nějaká skvrnka i na prvním prezidentovi najde např. při diskreditaci některých politiků a zákulisním ovlivňování. Ač někteří označují Václava Havla za levičáka nebo naopak konzervativce, myslím, že byl nejvíce liberálem. Společnosti dával příklady ale nikomu nenařizoval, co má dělat.
Vzpomínám, že když přestal po nemoci kouřit, říkal, že nemá rád militantní odpůrce kuřáků a že nikým takovým nikdy nebude. To vystihuje jeho vidění světa. Určitě by mu byla odpornější jak technokratická současnost se snahou řídit stát jako podnik i extrémní snaha řídit ve společnosti do detailu prakticky vše. Možná, že těch 22 let, co pan prezident po roce 1989 zažil, byla hezká léta a ta tři léta, co už nezažil by mu asi připadala hodně absurdní.
prof. MUDr. Štěpán Svačina, www.tribune.cz
Zdroj: www.tribune.cz