Nutí nás Hippokratova přísaha pracovat zadarmo?
Jaký je podle mne ideál praktického lékaře? Má být praktik specialistou ve svém oboru, anebo sekretářkou chirurga, kterému se nechce napsat žádanka na rehabilitaci? Je nás málo, nebo naopak mnoho?
K pochopení funkce primární péče je potřeba si položit otázku: pokud by u nás došlo k vážné katastrofě s postižením mnoha lidí, měli by vyrazit do terénu medici a lékařští začátečníci, kteří budou listovat v příručkách, anebo lékaři hodně zkušení, kteří snáze rozeznají závažnost stavu a rychle a s málo chybami roztřídí nemocné?
Prvotní roztřídění nemocných má zásadní význam na funkčnost a efektivitu systému. Pokud je stav pacienta při prvním vyšetření správně vyhodnocen, ušetří se jeho čas, peníze nás všech a optimalizují se vyšetřovací a terapeutické postupy. Být lékařem prvního kontaktu ve správně fungujícím systému je dramatická, vysoce odborná a nesmírně pestrá práce. Proč tedy nechtějí mladí lékaři jít dělat "obvoďáky"?
Studium na lékařské fakultě je velmi náročné. Lékařské fakulty se sice nepotýkají s nedostatkem zájemců o obor, ale změnila se jejich "kádrová" struktura.
Nejnadanější žáci gymnázií se hlásí spíše na ekonomii a práva. Práce lékařů bývá v žebříčcích popularity na prvních místech, avšak jejich mzda, přičteme- li čas nutný na dosažení kvalifikace, je mzdou dobrou spíše pro výsměch.
Mladí lékaři po promoci, nyní již i bez atestace, odcházejí do ciziny. Náročné, špatně placené prestižní povolání se pro ně mnohdy stává spíše pastí. Lékaři jsou v atraktivnějších lokalitách zaměstnáváni v nemocnicích s úvazkem 0,1, ale s pracovní dobou osm až dvanáct hodin, vydíraní slíbenou možností atestace.
Stáváme se novodobými otroky. Zaklínadlem je poslání zdravotníka, Hippokratova přísaha. Téměř nikdo si však nedá práci si Hippokratovu přísahu opravdu přečíst. V ní není nic, co by svědčilo o tom, že by Hippokrata někdo nutil pracovat zadarmo anebo silně pod cenou.
A jsme u klíčové otázky. PENÍZE. Rezidenční místa pro praktické lékaře jsou jaksi rozpačitým začátkem. Velmi složitá dokumentace při výběru rezidenta a časová náročnost výuky v ordinaci je pro mne však neslučitelná s vedením běžné agendy ordinace. Průměrný věk praktického lékaře je nyní asi pětapadesát let. Nutně potřebujeme dorost. Je velmi těžké vychovat kvalitního lékaře. Pro odpovědné úředníky je jednodušší a asi i lukrativnější "investovat do betonu", jak se dnes říká zbytečnému budování nových nemocnic. Uvědomují si to vlastně? Nemocnice a ordinace bez personálu?
Ze statistik je známo, že polovina všech vyšetření se odehrává v ordinacích praktických a dětských lékařů. Nelze než doufat v zázrak, že za deset let nebudeme za našimi dětmi létat pro antibiotika na angínu do Dublinu nebo Linkopingu.
Regionální deníky, Alena Svobodová, autorka je praktická lékařka
Zdroj: Regionální deníky