Nový systém vzdělávání se nezamlouvá ani děkanům

O specializačním vzdělávání se hovoří mnoho let a v posledním desetiletí zažilo mnoho dramatických změn, které nepřispívají k jistotě mladých lékařů - školenců, ale také studentů medicíny a absolventů.

Nejprve jsme měli více než 80 oborů - světový unikát, který se povedlo novou vyhláškou napravit a základních oborů všeobecné lékařství je 40.

Nová vyhláška zavádí kmeny interní a chirurgické, které jsou první částí specializační přípravy v délce 2 roky. Z těchto dvou kmenů následně vychází příprava pro další základní specializační obory jako je dermatovenerologie, neurologie, ORL, oční, klinická biochemie, ortopedie, neurochirurgie a řada dalších, kdy minimální délka vzdělávání je u některých oborů celkem pouze 3 či 4 roky.

Tento systém přináší řadu otázek a problémů, které jsou dle mého názoru oprávněně kritizovány.

1) Školenec se přihlašuje do jednoho ze 40 oborů a nikoliv do kmene. U řady oborů školenec nestráví ani jeden měsíc ve svém oboru, který si zvolil a začne jej navštěvovat až  po absolvování kmene. Příznivci současného stavu říkají, že absolvent studia medicíny třeba neví přesně svůj obor a může měnit svůj obor po absolvování kmene.

Dovolím si podotknout, že absolventi medicíny se základními obory seznámí při studiu. Při promoci pouze několik absolventů neví, v jakému oboru se chtějí věnovat. Jsou to mladí dospělí lidé, kteří ve věku 25 let a více vědí, co chtějí, a nepodceňujme je.

2) Možnost získat atestaci i v dalším oboru. Příznivci říkají, že díky kmeni mohou lékaři následně si doplnit specializaci v jiném oboru. V minulosti bylo též možné získat atestaci i v jiném oboru, podmínkou bylo posouzení délky přípravy v oboru a doplnění výkonů dle log booku a potřebné praxe. Kmeny nebyly a fungovalo to.

3) Umožnění vykonávat některé definované výkony po absolvování kmene. Tato idea je pozitivní a potřebná zejména, když v řadě oborů a oblastí je nedostatek lékařů. Avšak lékař po absolvování kmene bude moci provádět vybrané výkony pouze z oboru všeobecná chirurgie a interna, kde stráví dostatečnou dobu. Po kmeni, když nastoupí na oddělení oční, ORL, kožní, neurologické, ortopedické, oddělení klinické biochemie, svoje získané znalosti uplatní jen částečně, ale jistě nebude moci vykonávat vybrané výkony ve svém oboru, který si zvolil, protože v základní části v nich nepůsobil ani den !

4) V některých zemích, kde součástí specializační přípravy je kmen, bývá kratší do 1 roku, nebo bývá kratší studium lékařství. Na většině lékařských fakult v 6. ročníku studenti absolvují klinické stáže v základních oborech, a již dříve v nich stážovali při prázdninových  praxích, aby získali určité dovednosti a znalosti.

Otázka motivace získat dovednosti na straně školence a předávat své poznatky ze strany školitele u měsíčních stáží či spíše exkurzí v rámci kmene mezi obory, které jsou si velmi vzdálené  nechávám na úvaze každého čtenáře.

5) Otázka odpovědnosti školitele. Za vzdělávání školence je odpovědný školitel, který ale po dva roky svého školence vůbec na svém pracovišti neuvidí!

Kladu si otázku, zda místo neustálého experimentování by nebylo možné se vrátit  v souladu s evropských právem k modelu, který dříve u nás platil po desetiletí.

Dovolím si jej nastínit v heslech:

- školenec si vybere základní obor

- v průběhu prvních dvou let stráví významnou část přípravy ve svém oboru, který si zvolil (50-70%) a část přípravy v dalších oborech - zejména interna, všeobecná chirurgie a pod. dle potřeb základního oboru

- za 2 roky pohovor - test a potvrzení jeho znalostí provádět vybrané výkony v OBORU, který si zvolil

- další tři roky přípravy dle programu daného základního oboru

- specializační zkouška

- nástavbové obory

- v případě přestupu či získání další specializace - porovnání rozsahu programů, možnost uznání výkonů a praxí.

Prof. MUDr. Tomáš Zima, www.tribune.cz

autor je děkanem 1. LF UK v Praze

Zdroj: www.tribune.cz