NERV předkládá racionální řešení, ale…
Prezentace doporučení NERV byla v mnohém inspirující, nicméně je poněkud zarážející, že NERV představuje svá doporučení až po několika týdnech, kdy se v parlamentu poslanci přou o to, v jaké podobě, a zda, schválit první balíky reformních zákonů z dílny ministerstva zdravotnictví, až nakonec vládní koalice protlačí podobu, která byla na poslední chvíli výrazně změněna díky „ministerskému komplexnímu“ pozměňovacímu zákonu, a tudíž nad ní neproběhla žádná odborná diskuse. Nemělo to být spíše naopak? Nejprve prezentace návrhů NERV, pak odborná diskuse, z níž by vyplynuly návrhy legislativních norem, a teprve následně jejich prezentace na politické scéně včetně procesu schvalování v obou komorách parlamentu…
Odhlédnuto od těchto procesních nesrovnalostí, nezodpovězena zůstala jedna z nejdůležitějších otázek – zda chceme jít cestou skutečného zdravotního pojištění s pluralitou zdravotních pojišťoven, které by se podílely na utváření sítě zdravotnických zařízení a důsledně by kontrolovaly efektivitu vynakládaných prostředků, nebo chceme vybudovat systém národní zdravotní služby postavený na silné roli státu, na centrálním řízení, plánování a zejména přerozdělování. Proč tato otázka, když máme již od počátku devadesátých let zavedený systém zdravotního pojištění a k prvnímu čtvrtletí 2011 působilo v České republice osm zdravotních pojišťoven? Protože konkurence, která by mezi nimi měla panovat, je pouze domnělá, a fungují do značné míry jako přerozdělovací ústavy. Otázkou je, do jaké míry se po přijetí navrhovaných opatření nastartuje v praxi konkurence mezi zdravotními pojišťovnami se všemi z toho plynoucími pozitivními důsledky.
Z reformních návrhů ministerstva i doporučení NERV vyplývá, že by mělo dojít ke sjednocení legislativy pro fungování zdravotních pojišťoven, čímž by skončilo privilegované postavení VZP. Formálně by si tak byly všechny zdravotní pojišťovny rovny. NERV doporučuje vznik kanceláře zdravotních pojišťoven a posílení zodpovědnosti členů statutárních orgánů pojišťoven. Navrhuje také selektivní „nákup“ zdravotní péče podle principu cena vs. kvalita. Rovněž ministr Heger hovoří o tom, že peníze by měly „jít za pacientem“. Že tomu tak dnes v mnoha případech, hlavně u poskytování nákladné péče, není, dokládají čekací listiny ve specializovaných centrech, která nemají peníze na poskytování této nákladné léčby novým pacientům. Také změna pravidel v průběhu hry, jakou je návrh ministerstva na retroaktivní „znárodnění“ a přerozdělení rezervních fondů zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven ve prospěch VZP, jde spíše proti posílení konkurenčního prostředí. Ministerstvo připouští, že se nejedná o nejšťastnější řešení, které ostatně nedoporučuje ani NERV, ale spíše o rychlou nutnost. Teprve budoucnost ukáže, která z navrhovaných racionálních opatření dokáže ministerstvo „protlačit“ až do reálné praxe, a v jaké podobě. Příkladů, kdy byla nakonec použita specificky „česká cesta“, která nakonec nevedla k očekávanému cíli, bychom v minulosti našli více…
Zdroj: Medical Tribune