Nepodepsal jsem. Čekám, co bude...

Nevím, jestli je to pravda, ale tvrdí se, že známý český herec Jan Werich, řekl kdysi toto:" Když mysliš, nemluv. Když mluvíš, nepiš. Když píšeš, nepodepisuj. Když podepíšeš, tak se nediv.".

Tento bonmot je samozřejmě vztažen ke konkrétní situaci politického útlaku před rokem 1989, ale konec bonmotu platí i v naší tzv. demokratické, právní republice. Podpis znamená souhlas, velmi těžko jej lze vzít zpět. Ve svém životě jsem několikrát podepsal, i když jsem nebyl zcela přesvědčen, a pak jsem toho litoval. Pozdě bycha honit. Už nechci ve zbytku svého života podepisovat něco, s čím nesouhlasím, a pak z toho mít špatný pocit.

Na Nový rok se dávají předsevzetí. Byl jsem koncem roku nemocný, ležel jsem v posteli, bilancoval a přemýšlel, co a jak budu dělat v novém roce. Napadlo mne, že už mám na rebela poměrně vysoký věk, že bych se měl zklidnit. Řekl jsem si, že nebudu dělat problémy, což mimo jiné znamená, že podepíši úhradové dodatky tak, jak mi budou předloženy. Otevřel jsem tedy obálky s úhradovými dodatky v upřímné snaze nedělat problémy a podepsat. Jenže, když jsem je četl, něco se ve mně strašně silně vzepřelo. To přece není text smlouvy mezi dvěma svéprávnými smluvními stranami. To je vazalský úpis. To je odevzdání své duše a těla do libovůle někoho jiného.

Jistě si pamatujete, jak vedení Sdružení praktických lékařů hrozilo stávkou a potom si tajemně na ministerstvu zdravotnictví něco významného dohodlo. Na předložených úhradových dodatcích jsem ale nic takového nenašel.

Žádný významný důvod k úpisu své duše. Několik dní jsem přemýšlel a pak jsem se rozhodl nepodepsat.

Nejsem tomu rád. Spíše bych chtěl mít se zdravotními pojišťovnami dobré vzájemné vztahy, ale mám nějakou svoji hrdost. Nejsem ani vazal, ani otrok, ani nějaké hloupé dělátko, nebo nesvéprávná loutka. Tak uvidíme, co se stane. Jak to máte s podpisem úhradových dodatků vy, lékaři - čtenáři příspěvků na www.tribune. cz?

Zdroj: www.tribune.cz