Nemyslíš, zaplatíš

Na některých obrazech je nejdůležitější rám. Když do něj malůvka nezapadne, je výsledkem katastrofální kýč. Dokonale to platí pro zdravotnický program ČSSD. Je barvitý, líbivý, ale do nezrušitelného rámu společenských souvislostí se nehodí.

Rám je tento: Žijeme déle, populace stárne, péči potřebuje stále víc lidí. Zároveň je zdravotní péče čím dál dokonalejší (a dražší). Pokud chceme zachovat princip "nejlepší dostupnou péči pro všechny", musíme se smířit s tím, že celkové náklady neustále porostou.

ČSSD přesto maluje tento obraz: Spoluúčast pacientů snížíme (přestože nepatří v Evropské unii, natož mezi zeměmi OECD zdaleka k nejvyšším), poplatky zrušíme (přestože všechny poplatky se po volebním vítězství na Slovensku neodvážil zrušit ani Paroubkův přítel Fico).

Kdyby chtěla ČSSD tento předvolební kýč bez dalšího uvést do praxe, bude to mít důsledky, které známe z roku 2003: zdravotní pojišťovny bez peněz, odklady operací, chybějící peníze na nákladnou péči o nejhůře nemocné.

Aby za takové situace zůstal systém stabilní, má stát dvě možnosti, přičemž v době postkrizové je jedna horší než druhá. Buď se výrazně zvedne zdravotní pojištění (což zvýší náklady práce a zkomplikuje boj proti nezaměstnanosti), nebo erár, podobně jako v roce 2003, nalije do zdravotního systému další miliardy v podobě zvýšení plateb za státní pojištěnce (což postaví na hlavu záměr bojovat se zadlužením).

V Česku se to ale voličům těžko vysvětluje. Volby tady vyhrávají sliby zrušení třicetikorunových poplatků. Proto si může Jiří Paroubek napsat na billboard parafrázované heslo "Nevolíš - zaplatíš", bojovat proti "430 korunám za obyčejnou plombu" a doufat, že to bude zase fungovat.

Jenže neplatit za plombu znamená půjčovat si na úkor skutečně vážně nemocných (osmdesát procent peněz spotřebuje pětina nejhůře nemocných pacientů). Nebo rovnou na úkor vlastní budoucnosti. Tyto dluhy realita nikomu neodpustí. Původní slogan "Nemyslíš - zaplatíš" je z této perspektivy o dost trefnější.

HN, Petr Honzejk

Zdroj: HN