Nemocnice si pomáhají levotou
ÚHEL POHLEDU
Některá média objevila téma tzv. předražených materiálů. Podle prý "tajné zprávy" NKÚ mizí z nemocnic miliardy. Nemocnice nenakupují za tolik, za kolik tvrdí. Skutečnost je taková, že odborníci o tom už léta vědí a široká veřejnost byla obeznámena nejpozději v článku v Lidových novinách loni v květnu. Titulky a citáty nyní opět evokují, že to jsou dodavatelé, či vlastně celý průmysl zdravotnických prostředků, který zde "nachytali na hruškách".
Skutečnost je však jiná! Zmiňované předražování vzniká pokřiveným vztahem mezi nemocnicemi a pojišťovnami (pojišťovnou). Není to průmysl, který dodává "předražený materiál", ale nemocnice, které jej nakupují levně a draze vykazují pojišťovnám. Jsou však hned dvě lumpárny, které si musí dodavatelé nechat líbit proto, aby mohli vůbec prodávat. Ale po pořádku.
Na hranici zdravého rozumu i legality Jen pro upřesnění, "bonus" označuje vrácení části peněz dodavatelem zpět nemocnici, když už je vyinkasoval za dodávku zboží. "Bonus" je noční můrou dodavatelů. "Vratka" naproti tomu v nemocnično-pojišťovenském vztahu označuje peníze, které musí nemocnice vrátit pojišťovně, když pojišťovna nemocnici neuzná všechnu vykázanou a již zaplacenou péči. Vratka je noční můrou nemocnic.
Tento stav - bonusy dodavatelů nemocnicím - nepochází z dílny dodavatelů a výrobců, ale z pokřiveného vztahu mezi nemocnicemi a pojišťovnou, který v průběhu let nutil nemocnice rozvinout tento paralelní způsob zlepšování výnosů.
Na začátku to vypadalo srozumitelně. V dobách plateb nemocnicímza výkony byly některé materiály dražší než výkon. Aby to nedeformovalo ohodnocení výkonu, zavedl se pojem "zvlášť účtovaný materiál". Nemocnice vykázala výkon, k tomu materiál a obojí dostala zaplaceno. Až postupem času konkurence snižovala ceny materiálů, avšak v úhradovém katalogu VZP jejich cena zůstávala stejná. Už před více lety přišly nemocnice na to, že pokud materiál nakoupí levněji a pak fakturují pojišťovně ceny z úhradového katalogu, vzniká obchodní rozpětí. Pojišťovna na to přišla a žádala originální dodavatelské faktury. Nemocnice řekly - není problém. Tak vznikl fenomén "bonusu". Já, dodavatel, zinkasuji cenu za materiál ve výši uvedené v úhradovém katalogu. Nemocnice tuto částku nechá proplatit pojišťovně. Ale na cenu nižší, vysoutěženou mezi dodavateli se nemocnice dostane tak, že si nechá vyplatit tzv. zpětný bonus. Zda tento skončí v hospodaření nemocnice jako úhrada péče, použije se na něco jiného anebo se z nemocnice vyvede jiným subjektům, to už je otázka za rámec tohoto textu.
Zpětný "bonus" je obchodně, ale i účetně na hranici zdravého rozumu i legality. Zatímco sleva se domlouvá před obchodem a promítá se již do ceny dodávaného zboží anebo jiného plnění vůči zákazníkovi - jako zboží nebo jiné služby, tak "bonus" vrací zpět již inkasovanou cenu. Účetně to se skřípěním zubů může fungovat -například ve výši 10 anebo 20 procent. Dodavateli se zákazník obzvlášť líbí, oceňuje jeho platební morálku a podobně. Avšak "bonus" ve výši 40, 50 či 70 procent je účetní nesmysl, protože nelze rozumně vyložit, za jakou hodnotu byly tyto prostředky směněny. Tak jsou dodavatelé nuceni balancovat na hraně legality pouze proto, aby mohli vůbec prodávat.
Praxe, kdy nemocnice nakoupí materiál dráž a pak požaduje od dodavatele tzv. bonusy, jsem zmínil již v LN30. května 2013. Zdá se, že nyní se bude VZP snažit s tím něco dělat. Ví o tom už dávno. V článku jsem odhadoval, že v "bonusech" se protočí odhadem 40 procent prostředků vynaložených na zvlášť účtovaný materiál, tedy u VZP cca 3,5 miliardy korun. Kdyby tyto peníze VZP nemocnicím vzala způsobem, že bude platit tržní ceny za realizované zboží, je to asi správně. Ale nemocnicím by měla nějak tyto 3,5 miliardy kompenzovat v úhradách za péči. V různých diskusích s tím i představitelé pojišťovny souhlasí. Leč současná iniciativa nevypadá, že by VZP chtěla něco kompenzovat.
Dodavatelům to je vcelku jedno, protože zboží stejně neprodají za teoretických 100, ale po vrácení bonusů nemocnicím za reálných 70, 50 anebo 30. Takže jestli pojišťovna bude hradit pouze to, co materiál stojí, proč ne. Černý Petr ovšem zůstane nemocnicím.
Výpalníci
Kdyby se tyto kotrmelce odehrávaly pouze mezi nemocnicemi a dodavateli, tak už to je dost velký problém.
Zmiňovaná druhá "lumpárna", kterou dodavatelé podstupují, spočívá v tom, že mezi dodavateli a nemocnicemi jsou vmezeřeny subjekty, které vytvářejí zmíněné obchodní rozpětí "levně koupím, draze prodám a pojišťovna zaplatí". Tyto subjekty z pohledu dodavatelů i nemocnic nemají žádný jiný význam než generování zisku, který odchází neznámo kam. Skutečnost, kdy se odcházející ministr zdravotnictví podivuje nad tím, jak je možné, že přímo řízená organizace není ochotna vyložit karty na stůl, co vlastně Holte medical, a. s., dělá, o něčem svědčí. O Kardioportu se mluví už několik let. A fakt, že na tuto kauzu rezignoval i ministr Heger, také naznačuje, že u některých kamen si prsty pálit neradno. Že podobných výpalníků je na cestě mezi dodavateli a nemocnicemi více, o tom by mohli firemníci vykládat. Jenže oni jsou tu kvůli tomu, aby obchodovali a nevykládali. Od toho druhého zde mají asociaci, která může formulovat i tyto nepříjemné postřehy. Pokud však zůstane hlas průmyslu osamocen, moc se nezmění.
Nová garnitura se bude muset odhodlat k tomu, že prostředí zjednoduší. Natolik, že jediné podstatné bude, že se pacienti léčí, péče se hradí, materiál se dodává a platí. V konečném důsledku budou všichni jakž takž spokojeni. Pokud se však nic nezmění, zbude nám jen další kolo mediální přetahované, kde budeme sledovat, který na kterého dnes vymyslel jaký husarský kousek.
MIROSLAV PALÁT, prezident asociace CzechMed
Lidové noviny
Zdroj: Lidové noviny