Nejenom o platech

Komentář čtenáře Medical Tribune

S blížícím se koncem roku kolem se sebe slyšíme stále více zaručených čísel a statistik. Kolik že to vlastně doktorů odejde, jaká se přijmou krizová opatření. Je to ona očistná katarze českého zdravotnictví , což je vlastně dobře. Ponechme čísla stranou, ponechme stranou úvahy o počtu uzavíraných oddělení, celých nemocnic.

V českém zdravotnictví je něco zásadně špatně a hlavně nemocniční doktoři dávají zcela zřetelný signál. Pro širokou veřejnost  je to nespravedlivý boj  a nemístný nátlak za vyšší platy. Byť je to k nevíře, je to více  boj za celé zdravotnictví se všemi jeho nastřádanými průšvihy.

Platy jsou jenom vrcholem obrovského ledovce problémů v našem zdravotnictví.  V čele MZ se střídají ministři jako na běžícím pásu, což dokazuje  naprostou bezradnost  politiků a stran napříč politickým spektrem. Co třeba říci na postoj, kdy nechám odejít x tisíc doktorů a tím  zredukuji síť zdravotnických zařízení.

Opravdu nápad hodný důstojné reformy poměrů. Neustále kolem sebe slyším zaklínadlo o standardní evropské úrovni našeho zdravotnictví. Omyl.

Standardní úroveň má pouze česká medicína. Ano, provádíme sice smělé operace, máme miniinvazivní metody, podáváme široké spektrum léčiv včetně biologické léčby jako v rozvinutém světě. Avšak zdravotnictví jako celek,úhradové mechanismy, organizace práce, je  někde mezi vyspělou Evropou, Balkánem a Afrikou.

Při diskuzi o počtech odcházejících doktorů však zapomínáme, že v této zemi vlastně nikdo pořádně neví, kolik jich vlastně má  být a kde. Personální  minima pojišťoven, sympatický pokus ČLK  Nemocnice 21. století. To je žalostný obraz plánovačů českého zdravotnictví. V nemocnicích se nám mnohdy  potuluje dosti velký počet doktorů,kteří píší příjmy pacientů a přes rameno koukají na klinikách, jak se operuje.

Jinde padají na ústa při 10 a více pohotovostech měsíčně. Na klinických pracovištích jsou legendární čachry s úvazky. Mladí místo atestací začínají doktorským studiem, mnohdy mají dříve vědeckou hodnost než atestaci.

Devalvace vědeckých hodností bez praktického významu jako opět české specifikum. K tomu přičtěme stupidně rozsekaný vzdělávací systém, což považuji hlavně ze strany MZ skoro za kriminální počin, hanebné finanční zajištění pseudorezidentur. Máme zde velmi žalostnou vizitku MZ, ale i Komory, odborných společností i fakultních nemocnic. Odchody tedy nejen pro peníze, ale i za smysluplným vzděláním.

V ČR prakticky neexistuje primární péče, která by účinně filtrovala tok pacientů do nemocnic. V odpoledních, nočních hodinách a o sobotách,nedělích či svátcích, je veškerá péče dostupná pouze v nemocnicích.

Ty suplují v mnoha případech naprostou insuficienci terénu  ve všech regionech. Je zcela zřejmé, že nemocniční péče je všude ve světě velmi nákladná. Do nemocnic  na urgentní péči opravdu směřují  jenom ti pacienti, kteří potřebují specializovaný zákrok, hospitalizaci.  V pohotovostech je daleko méně lékařů,pacienti čekají jinak velmi dlouho.

Zde s klidným svědomím přijde pacient s týden trvajícími bolestmi kolene po tenisu v deset hodin večer na specializované pracoviště. Podle vlastních letitých zkušeností je až 60%  akutních ošetření  v nemocnicích zcela zbytečných a jdoucí ch na vrub právě českého systému  primární péče  a různých LSPP, které naprosto neplní žádoucí regulační funkci.

Pokud nebude personál, hrozí zcela jistě kolaps bazální péče, jenž poskytují proti veškeré logice, pouze lůžková zdravotnická zařízení.

Nejspíše záměrně způsobená devastace našeho zdravotnictví vede a povede k zásadní vlně privatizace jednotlivých nemocnic, ale celých krajských zdravotních systémů. Karlovarský kraj, Pardubický kraj, Morava.

Taková tichá, pozvolná privatizace běží mnoho let a již přináší své neblahé ovoce. Personální devastace, obrovské ekonomické ztráty, podivné nevýhodné smlouvy, neudržitelné prolínání  privátních subjektů s  celými nemocnicemi.

Všichni participují na jediném finančním zdroji, kterým je veřejné zdravotní pojištění. Česká specialita, kdy není jasně vymezena hranice mezi veřejným a privátním sektorem , působí mnohamiliardové  ztráty. Privátní zájemci jistě české zdravotnictví z krize nevyvedou.

Co jistě vyvedou, budou další peníze, které budou chybět třeba na ty platy. Problém je tedy daleko hlubší, než jenom nenasytnost českého doktora. Končím parafrází názvu klasické francouzské komedie: Situace je vážná ba přímo zoufalá….

MUDr. Martin Kolbasa, www.tribune.cz

Zdroj: www.tribune.cz