Nedostatek praktických lékařů nikdo neřeší. Prognóza do roku 2040 je alarmující.

Tato bomba s negativním důsledkem pro primární péči tiká v našich zemích již několik let, aniž se s problémem cokoliv skutečně významného dělalo a nechal se v klídku dojít do současného stavu. Přitom, v našem systému lékařské péče, je role praktických lékařů nenahraditelná. Neschopenku sice mohou vypsat i odborní lékaři, což často činí velmi neradi, ale u ostatních zdravotnických záležitosti, by to už byl hodně velký problém. Ale ani odborníků nemáme nadbytek, i jich bude v příštích létech méně, než bude u naší stárnoucí populace potřeba.

Uklízel jsem papíry a narazil jsem na svoji diplomovou práci, ve které jsem v roce 2011 právě řešil situaci s počtem praktických lékařů. Posuďte sami, zda je situace o šest let později nějak významněji rozdílná. V roce 2011 jsem došel k následujícím závěrům:

Pro praktické lékařství tehdy platily tři významné skutečnosti. Počet obyvatel na jednoho praktického lékaře se zvyšoval, průměrný věk praktických lékařů stoupal a zvyšovalo se poměrné zastoupení lékařek.

Stát přehodil odpovědnost na zajištění dostatečného přístupu obyvatel k primární zdravotnické péči na zdravotní pojišťovny, aniž ovšem vydal jakoukoli právní normu, jak postupovat. Každá zdravotní pojišťovna tedy postupovala zcela po svém, aniž musela komukoli svůj postup dokládat a eventuálně ho před kýmkoli obhajovat, ačkoliv jde o veřejný zájem hrazený z veřejných peněz, vybraných cestou zdravotnické daně, nelogicky nazývané zdravotním pojištěním. Za nesplnění povinnosti zajistit pro své pojištěnce lékařskou péči hrozila zdravotním pojišťovnám pokuta 10 000 Kč, což je pro zdravotní pojišťovnu absolutně symbolická částka. Neznám jediný případ, že by nějaká zdravotní pojišťovna tuto směšnou pokutu zaplatila.

Rozmístění jednotlivých ordinací praktických lékařů vycházelo v roce 2011 z historie a libovůle zdravotních pojišťoven. Nikdo tehdy nijak aktivně nezískával praktické lékaře do „neatraktivních míst“. Nikdo nebyl schopen posoudit a kvantifikovat nedostatek primární péče v určité oblasti. Vše bylo založeno na pocitech formálně odpovědných. Na můj dotaz směřovaný na VZP, zda je v roce 2011 dostatečná síť ordinací primární lékařské péče a zda je zajištěn stejný přístup všem obyvatelům, protože platí stejnou zdravotní daň, odpověděla za VZP Mgr. Viera Júdtová, že síť je dostatečná.
Nikdo v roce 2011 neznal optimální počet a optimální rozložení ambulancí praktických lékařů pro dospělé a děti a dorost pro území naší republiky.

Názory odborných společností a některých vědců zabývajících se problematikou byly, že by měl být jeden praktický lékař pro děti a dorost na 900 dětí a jeden praktický lékař pro dospělé na 1 250 obyvatel starších 19 let. Předseda Společností všeobecného lékařství ČLS pan doc. Býma tehdy uváděl, že je dostačující počet 1 600 obyvatel na jednoho praktického lékaře pro dospělé. Podle zdravotně pojistného plánu VZP se tehdy počítalo s počtem 1 800 až 2 000 obyvatel na jednoho praktického lékaře pro dospělé a počtem 4 000 až 4 5000 obyvatel na jednoho praktického lékaře pro děti a dorost.

Při posouzení podle demografického vývoje společnosti v naší republice se dalo konstatovat, že potřeba praktických lékařů pro děti a dorost bude klesat, naopak potřeba praktických lékařů pro dospělé bude stoupat.

Vypracoval jsem model, kde jsem předpokládal, že zůstane-li stejný příchod a odchod lékařů do systému a ze systému jako v letech 2009 až 2014, pak, pokud by bylo potřeba dosáhnout stavu 1 600 obyvatel na jednoho praktického lékaře pro dospělé, muselo by každý rok odatestovat a vstoupit do oboru 322 nových praktických lékařů. V roce 2009 atestovalo z oboru 101 lékařů, v roce následujícím 122
lékařů. V roce 2009 i 2010 bylo přijato do atestační přípravy 268 zájemců. Podle SVL ČLS by mělo každý rok odatestovat 150 nových zájemců o obor.

Podle názoru SPLDD ČLS by mělo každý rok odatestovat 50 až 70 nových dětských praktiků.
Aby se nedostatek praktických lékařů pro dospělé začal řešit, byla v roce 2009 zkrácena odborná příprava na tři roky. Dnes již můžeme posoudit, zda to nebylo na úkor kvality vzdělání. Ministerstvo zdravotnictví finančně podporovalo rezidenční místa na vzdělávání nových praktiků. Moje vývody je třeba brát ne jako zcela vědecké. Nejsem statistik. Ale poznatky z praxe nejsou s mými teoretickými vývody v rozporu.

Jsou však opravdoví odborníci, kteří se statistikou ohledně zdravotnictví zabývají na špičkově vědecké úrovni. Jedním z nich je RNDr. Luděk Šídlo, PhD. z katedry demografie a geodemografie Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity. Ten na vědecké úrovni vypracoval jak zhodnocení současného stavu počtu praktických lékařů, tak i prognózu do roku 2040. Jde o velmi alarmující zjištění. Je smutné, že VZP tyto data od doktora Šídla měla, ale pro nápravu stavu nic významného neudělala, ačkoli má za zajištění dostupnosti a kvality primární péče v našem státě největší zodpovědnost. Leč nevymahatelnou.

Zdroj: MT