Náhrada škody při plnění pracovních úkolů
Odpovídá JUDr. Dominik Brůha
Stručně vyjádřeno, oba dotazy se vztahují k náhradě škody a konkrétně k souvislosti s plněním pracovních úkolů, když zákoník práce stanoví (§ 265), že zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům.
Ustanovení § 273 zákoníku práce pro účely posuzování odpovědnosti za škodu stanoví, že plněním pracovních úkolů je výkon pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru, jiná činnost vykonávaná na příkaz zaměstnavatele a činnost, která je předmětem pracovní cesty a dále že plněním pracovních úkolů je též činnost konaná pro zaměstnavatele na podnět odborové organizace, rady zaměstnanců, popřípadě zástupce pro oblast BOZP nebo ostatních zaměstnanců, popřípadě činnost konaná pro zaměstnavatele z vlastní iniciativy, pokud k ní zaměstnanec nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo ji nevykonává proti výslovnému zákazu zaměstnavatele, jakož i dobrovolná výpomoc organizovaná zaměstnavatelem.
Současně, ustanovení § 274 zákoníku práce stanoví, že v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů jsou úkony potřebné k výkonu práce a úkony během práce obvyklé nebo nutné před počátkem práce nebo po jejím skončení a úkony obvyklé v době přestávky v práci na jídlo a oddech konané v objektu zaměstnavatele a dále vyšetření ve zdravotnickém zařízení prováděné na příkaz zaměstnavatele nebo vyšetření v souvislosti s noční prací, ošetření při první pomoci a cesta k nim a zpět. Takovými úkony však nejsou cesta do zaměstnání a zpět, stravování, vyšetření nebo ošetření ve zdravotnickém zařízení ani cesta k nim a zpět, pokud není konána v objektu zaměstnavatele.
Ve vztahu k dotazům je tedy třeba s ohledem na shora uvedené uzavřít, že pokud si tazatel zlomí nohu v nevhodné obuvi mimo oddělení, pak se bude jednat o pracovní úraz tehdy, pokud dotyčný zaměstnanec při úrazovém ději plnil pracovní úkoly či jednal v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů – tzn. např. zlomení si nohy při přesunu z jednoho pavilonu do jiného za účelem vyzvednutí věci, pro kterou byl zaměstnanec poslán nebo cesta na poradu oddělní do jiného pavilonu atd. nepochybně charakter pracovního úrazu mít budou, naproti tomu zlomení si nohy v nevhodné obuvi po pracovní době, kdy zaměstnanec šel soukromě navštívit svého rodinného příslušníka hospitalizovaného v jiném pavilónu charakter pracovního úrazu mít nebude.
Obdobně, i potřísnění vlastního kabátu biologickým materiálem při plnění pracovní úkolů či v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů bude v režimu obecné odpovědnosti zaměstnavatele za škodu (§265 zákoníku práce) a povinností zaměstnavatele bude škodu nahradit (zajistit na své náklady vyčištění kabátu event. poskytnout adekvátní finanční náhradu za věcnou škodu na zničeném kabátě).
Je ovšem třeba zdůraznit, že příp. škodu je třeba řešit se zaměstnavatele včas, neboť § 268 zákoníku práce v odst. 3 stanoví: Právo na náhradu škody zanikne, jestliže její vznik neohlásí zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se o škodě dozvěděl.
Zdroj: www.tribune.cz