MZ tají o kompletátorech informace a porušuje zákon

„Ve chvíli, kdy ministerstvo zjistilo, do čeho jsme se pustili a jaké jsou výsledky našeho pátrání, přestalo nám materiály posílat. Takové jednání ministerstva je v rozporu se zákonem,“ říká v rozhovoru pro Medical Tribune ing. Libor Ježek, který v příštím volebním období již kandidovat nebude a po ukončení poslaneckého mandátu hodlá z Občanské demokratické strany vystoupit.

Jako místopředseda kontrolního výboru jste se snažil systematicky shromažďovat podrobné údaje k tomu, jakým způsobem ministerstvo zdravotnictví využívá peníze z integrovaných operačních programů na nákup zdravotnické techniky. Co jste zjistili?

Případ v ústecké Krajské zdravotní, která zneužila evropské peníze, ukazuje princip celého systému nákupů zdravotnické techniky v českém zdravotnictví. Při rozdělování peněz z integrovaného operačního programu volí ministerstvo zdravotnictví ve všech traumacentrech, onkocentrech či kardiocentrech předražený nákup od kompletátorských firem.

Jaké pro to máte důkazy?

Od roku 2008 výrazně vzrostl počet soutěží na nákup lékařské techniky, kterých se účastnil pouze jedna firma. Podmínky výběrového řízení byly přitom napsány tak, že je mohl splnit jen kompletátor. Analýza našeho kontrolního výboru porovnala cenu přístrojů, které byly vysoutěženy klasickým výběrovým řízením s cenami přístrojů od  kompletátorů. Jasně se ukazuje, že ceny od těchto firem jsou předražené o 30-40 procent. Neobstojí argument firem, že porovnáváme jiné typy přístroje. Ze zadávací dokumentace a smlouvy s technickou specifikací je jasné, že porovnávané přístroje jsou shodné.

Obsahuje vaše analýza nějaká konkrétní fakta, která na nekalost soutěží přímo ukazují?

Ze zadávací dokumentace je patrné, že od roku 2008 dochází ke dramatické změně v zadávání podmínek pro výběrové řízení. Srovnali jsme nákupy přístrojů typu magnetická rezonance, CT, lineární urychlovače, angiografie, jejichž pořizovací cena je v řádu desítek milionů korun za kus. V roce 2008 dostali kompletátoři zakázku ve třinácti případech, přímí výrobci oproti tomu jen pětkrát. Jak je možné, že ve čtrnácti případech byl jeden jediný účastník zakázky, oproti tomu výběrové řízení s více účastníky jen ve čtyřech případech? Odpověď je jednoduchá. Pokud zadavatel uvede jako podmínku, že dodavatelská firma musí mít obrat na jedné zakázce 200 milionů, nemůže žádný výrobce přístrojů tuto podmínku splnit, protože jeho jednotlivé dodávky jsou v řádu desítek milionů. Tím jsou vyloučeni přímí dodavatelé.

V analýze poukazujete také na problém takzvaného technického zhodnocení přístrojů. Na jakém principu mohou odtékat peníze v těchto případech?

Technické zhodnocení obecně znamená, že je určitým způsobem upgradován stávající produkt. Firma nedodává nový přístroj, pouze upravuje a modernizuje starou verzi produktu. V takovém případě není zadavatel povinen vypsat klasické výběrové řízení, může oslovit stávajícího dodavatele v rámci výběrového řízení bez uveřejnění. Firma Siemens takto získala několikamiliardové zakázky. Přitom staré přístroje nemodernizovala, ale dodala nové. Což je podvod. Pokud dodává nové přístroje, mělo být vypsáno klasické výběrové řízení. Toto se například stalo ve FN Ostrava – sám management nemocnice se ve svých nemocničních novinách chlubil tím, že má nový počítačový tomograf Somatom AS nikoliv starý, rekonstruovaný. Naše analýza přitom ukázala, že v letech  2002-2007 získala více než polovinu zakázek v nemocnicích firma Siemens. Nabízí se otázka – pokud má Siemens většinu na trhu, jak toho asi docílil? 

Na téma financování přístrojů ze státních a evropských peněz se s námi ministerstvo zdravotnictví bavit odmítlo. Pouze přes tiskové oddělení sdělilo: „MZ věnuje maximální pozornost zakázkám realizovaným v jím zřizovaných organizacích. Již v roce 2007 byl nastaven kontrolní systém dohledu nad realizací zadávacích řízení…“

Ministerstvo pouze kontroluje pouze formálně. Zjistí, zda proběhlo výběrové řízení podle zákona, zda se nakoupily ty přístroje, které jsou uvedeny ve smlouvě apod. Efektivnost, hospodárnost a účelnost nezkoumá.  My jsme tuto absurdní odpověď před časem také dostali, proto jsme si vyžádali řadu materiálů, zadávacích dokumentací. Troufám si říct, že když si dneska přečtu zadávací dokumentaci, uhodnu, kdo tu zakázku vyhraje. Proč se v zadávacím řízení uvádí technické podmínky z hlediska výroby, nikoliv technické podmínky, které jsou důležité z hlediska uživatele? Rentgenologa bude zajímat to, jakou má CT  rychlost zobrazení, kvalitu zobrazení, softwarové vybavení. Vůbec pro něj není důležité to, zda má CT lampu Siemens, zda je tam modré tlačítko tři centimetry vedle červeného tlačítka, a podobně. V dnešních zadávacích dokumentech jsou ale důležité právě ty technické parametry, které nahrávají předraženým firmám. Stát tak přichází o desítky miliard.

Jakou konkrétní zodpovědnost má ministerstvo zdravotnictví za tento odtok peněz ze státního rozpočtu?

Všechny nákupy, které jsou pořizovány díky příspěvku ze státního rozpočtu, řídí ministerstvo zdravotnictví. Je to právě ministerstvo, kdo schvaluje dokumentaci programů. Ministerstvo je řídícím orgánem v čerpání prostředků z fondů Evropské unie v rámci integračního programu, proto má stoprocentní odpovědnost. Ministerstvo a jím řízené nemocnice jsou povinni z rozpočtových pravidel, ze zákona o hospodaření s majetkem státu, ze zákona o finanční kontrole postupovat hospodárně, efektivně, nikoliv co nejjednodušším způsobem. Argumentace, že díky kompletátorům dojde ke zjednodušení realizace zakázky, je absurdní.

Ministerstvo se stále hájí tím, že žádný stávající zákon neporušuje.

To je výklad Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, který aktivity ministerstva zdravotnictví kryje. ÚHOS prohlašuje, že podmínka 300 milionového obratu na jednotlivou zakázku není diskriminující. Taková podmínka přitom evidentně diskriminující je - jde o neúčelný, nehospodárný parametr. Já jsem přednesl návrh do zákona o veřejných zakázkách, který tyto parametry zakazuje, zakazuje soutěžit v celku ty dodávky, které spolu ekonomicky nesouvisí. Tyto praktiky přitom dnes fungují nejen ve zdravotnictví, ale v řadě dalších oblastí. 

Co vám na tato závažná obvinění odpovídá ministerstvo zdravotnictví?

My od ministerstva vyžadujeme informace, které je nám povinno ze zákona dodat. Ve chvíli, kdy ministerstvo zjistilo, do čeho jsme se pustili, a jaké jsou výsledky našeho pátrání, přestalo nám materiály posílat. Takové jednání ministerstva je v rozporu se zákonem. Podobný případ řešíme s prezidentem NKÚ, který také neposkytuje informace, a je za to na něj podáno trestní oznámení. Stejně bychom mohli postupovat i vůči MZ, ale rozhodli jsme se, že to necháme až na příští volební období, až budou noví ministři a noví náměstci.

Jaké informace vám ministerstvo odmítá sdělit?

Jsou to informace, které zpřesňují jednotlivá výběrová řízení. My jsme požadovali například zadávací dokumentaci týkající se nákupů přístrojů ve FN Plzeň, kde je dvorním dodavatelem Siemens, a kde byla vysoká pravděpodobnost předražení nákupů v rámci onkocentra, kardiocentra. Dále žádáme informace o nákupech techniky ve FN Ostrava, ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady, v Liberci a dalších centrech. Už rok jsme tyto informace nedostali. Je pravděpodobné, že kdybychom tyto informace získali, bude na světě další kauza stejných rozměrů jako v Ústí. Opět se ukáže, že nákupy přístrojů byly neúměrně předražené.  Protože komunikace s ministerstvem zdravotnictví selhala, a protože jde o evropské peníze, komunikujeme nyní s auditním orgánem ministerstvem financí, kteří mají kontrolní pravomoci. Ministr Janota souhlasil s tím, že by jeho resort měl provést kontrolu nákupu veškeré zdravotnické techniky z operačních programů Evropské unie.

Váš poslanecký mandát pomalu končí. Myslíte si, že jste jako místopředseda kontrolního výboru sněmovny udělal ve věci miliardových úniků ze zdravotnictví maximum?

Pokud by v klasické demokracii zjistil kontrolní orgán parlamentu vysoké riziko nehospodárnosti státu, které hraničí s organizovaným rozkrádáním zdravotnictví, začaly by se těmito poznatky zabývat všechny kontrolní orgány, včetně orgánů činných v trestním řízení. To se v České republice neděje. Všechny klíčové instituce o vykrádání českého zdravotnictví vědí, ale žádné vyšetřování či policejní stíhání zahájeno nebylo. Něco je tu zásadně špatně. 

Iva Bezděková, www.tribune.cz

Zdroj: www.tribune.cz