Můj robote sociální
Slovo robot vymyslel Josef Čapek pro svého bratra Karla, který si lámal hlavu, jak pojmenovat umělou bytost ve hře R. U. R. Josef je odvodil od starého pojmenování povinné a vymáhané dřiny na panském – roboty. Systematika robotů mluví o robotech průmyslových a neprůmyslových. Protože jde o výtvor lidský, jsou neprůmysloví roboti samozřejmě váleční, a potom podpůrní. Mezi podpůrné patří roboti sociální.
K pochopení, jak s nimi lidé vycházejí a jak s nimi vycházet budou, nejdřív několik slov o lidech.
Z evoluce jsme si přinesli soubor neuronových sítí, které se říká sociální mozek. Vyvíjí se od nejranějšího dětství. Jednou ze základních dovedností sociálního mozku je mentalizace neboli teorie mysli. Mentalizace je kromě jiného schopnost poznat „agenta“, což je cokoli aktivního, budícího dojem, že se nějakým způsobem chová na základě niterných, nikoli zevních příčin.
Agentem je vše, co se samo o sobě pohybuje k nějakému cíli nebo utíká od zdroje ohrožení, co dělá dojem, že má vlastní vůli a rozhoduje se samo o sobě, čemuž se říká „agency“. Coby agenta sledují velmi malé děti mouchu, za agenta mohou mylně považovat pohyb záclony v šeru díky náhodnému průvanu.
Lidé přisuzují vlastnosti agenta náhodným jevům docela běžně. Patrně jde o evoluční dědictví. Bylo bezpečnější považovat pohyb trávy v savaně za pohyb lva než za foukání větru, záměna byla osudná.
Fritz Heider a Marianne Simmelová vymysleli roku 1944 experiment, ve kterém se lidé dívali na pohyb dvou různě velkých a různě barevných trojúhelníčků a modrého terčíku (nová podoba – https://vimeo.com/36847727). Víc než 90 procent lidí pohyby popsalo v mentalizačních pojmech: „Červený trojúhelník pronásleduje zelený…“ Věcně coby pohyb geometrických obrazců ho popisují autisté – mentalizují slabě nebo vůbec ne.
Další základní vlastností sociálního mozku je empatie, schopnost vcítit se do citového stavu druhého člověka, a to jednak poznat, co se v něm děje, tato stránka je totožná s mentalizací, jednak jeho radost nebo trápení prožít, „obléknout si jeho šaty“.
Takže teď o robotech, hlavně těch sociálních.
Při interakci s roboty vůbec – a s roboty sociálními zvláště – mentalizujeme a empatizujeme tím víc, čím víc má robot nějaký lidský znak, třeba oči nebo obličej. A nejen s roboty. Pokus dokázal, že empatizujeme i s rajčetem a lilkem, pokud dostanou lidské jméno. Rajče nebo lilek můžete pohladit vatovou štětičkou nebo do nich píchnout jehlou. Jestliže dostaly jméno, elektrická aktivita mozku prozradila, že píchnutí bolí. Zrovna tak prozradí, když nůž řízne do prstu člověka a do prstu robota. Reakce je v případě robota slabší, ale je krásně vidět.
Sociální vyloučení snáší většina lidí, zejména v adolescenci, špatně. Modeluje se snadno. Dva hráči vás vezmou do hry, v jejímž průběhu přihrávají míček. Nečekaně vás však vynechají a hrají si jen spolu. V mozku pokusné osoby se objeví příznaky sociálního odmítnutí, což je druh bolesti. Insula, dorzální cingulární kůra, thalamus a sekundární somatosenzorická kůra se aktivují jen o trochu méně než v průběhu fyzické bolesti.
Totéž dokáže s lidským mozkem udělat robot. Znenadání člověka ze hry vynechá. V lidském mozku se objeví příznaky sociální bolesti, jako kdyby ho odmítl jiný člověk.
S robotem je možné hrát hru kámen, nůžky, papír. Přitom robota tajně naprogramovat tak, aby lidského hráče podplácel. Což se dařilo, většina lidí podplácení nepřiznala. Zbytek tvrdil, že ho zaujalo robotovo nečekané chování nebo je považoval na chybu v programování.
V r. 2017 rozmlouvala s humanoidním robotem Sofií vysoká představitelka OSN Ammina J. Mohammedová na společném zasedání 2. výboru OSN a Rady pro ekonomické a sociální otázky. Rozmluvu sledoval houf lidí. Sofie paní Mohammedovou na okamžik vyvedla z míry, a to úplně. Madame M. se totiž upřímně lekla. Sledovat interakci stojí za to. (https://www.youtube.com/ watch?v=qNoTjrgMUcs).
Znám několik hezkých, vzdělaných a chytrých žen. Jsou samy. Když jsem se opatrně zeptal proč, slyšel jsem odpověď: „Jim stačí televize.“ Četl jsem, že pornoprůmysl má přibližně stejný zisk jako zbrojařina nebo obchod s drogami. Netušil jsem, že program Deep fake dokáže nerozlišitelně přimontovat hlavy hollywoodských hvězd k tělům pornohereček. Ty jsou řemeslně dokonalé. Živá, takže nedokonalá ženská má pak naději jen malou.
22. 11. 1963 byl v Dallasu zastřelen prezident USA J. F. Kennedy. V kapse měl připravený projev. Neuronová síť vyslechla záznamy 831 Kennedyho projevů z minulosti. A pak přednesla projev, který Kennedy nepronesl. Pouze ti, kdo věděli, že ho prezident pronést nemohl, protože byl mrtvý, poznali, že jde o to, čemu se nyní říká ektyp. Stejným ektypem je dokonalý Rembrandtův mužský portrét, který Rembrandt nenamaloval. Naučila se ho malovat neuronová síť poté, co zvládla velký počet Rembrandtových skutečných portrétů. Společnost Microsoft ho předvedla v Praze r. 2016.
Sir Francis Bacon (1561–1626) řekl: „Vědění je moc.“
Max Weber (1864–1920), německý sociolog, napsal: „Mít moc znamená mít možnost přinutit někoho, aby udělal něco proti své vůli, čehož se dociluje manipulací a agresí.“ Manipulace je podstatně levnější než agrese. Manipulace se užívá jako debilizační nástroj. Deep fake debilizuje: přispívá k epidemii sociální kastrace.
Odpověď na druhou otázku paní doktorky A. K. by tedy mohla znít:
„Experimenty dokazují, že vědomí moci lidi mění. Vědomí moci přestavuje mozek jak lidem mocným, tak bezmocným. Nastavit rovnováhu mezi člověkem a světem technologií by znamenalo nastavit rovnováhu mezi menšinou lidí, jejichž podíl na politické moci je vysoký, a většinou lidí, jejichž podíl na moci je nízký nebo žádný.“
Zdroj: MT