Možná jsme byli svědky zrození mýtu
Našel jsem na jednom zahraničním serveru článek s názvem Pět největších mýtů o konopí v České republice. Jde vlastně o jakéhosi rádce pro mladé turisty směřující za krásami naší země, o které si myslí, že je konopným rájem v srdci Evropy. Lukáš Hurt, autor článku, se snaží případným turistům vysvětlit, že v ČR není dovoleno kouřit marihuanu na ulici, že Praha není Nový Amsterdam, a proto je v kavárnách k objednání převážně káva a zákusek, a také že drogovou politiku v ČR nelze označit za nerepresivní. V neposlední řadě se snaží vyvrátit mýtus (číslo 4): Konopí pro léčebné použití je legální a široce dostupné.
Mnoho zahraničních médií totiž vyjadřuje České republice respekt za to, jak je po třech letech od legalizace konopí pro léčebné použití progresivní a napřed před ostatními evropskými zeměmi. Realita je ovšem hořkým soustem. Konopí pro léčebné použití je sice legální, jen s jeho širokou dostupností je to podstatně horší. Pro většinu pacientů, kteří by se chtěli léčit, je konopí prakticky nedostupné. Jednak pro ohromnou byrokratickou zátěž na předepisující lékaře a koneckonců i lékárníky. Velmi málo lékařů má v oblasti terapie konopím teoretickou znalost, praktickou zkušenost má pouze několik jednotlivců. Navíc je z českého konopí pro léčebné použití dostupná pouze jedna varianta vysoce koncentrovaného THC a s vyšším obsahem CBD žádná.
Samostatnou kapitolou z hlediska (ne)dostupnosti konopí zůstává ekonomická stránka. I o té už bylo mnoho napsáno a řečeno.
V minulém čísle jsem psal o nedávné aktivitě Státního ústavu pro kontrolu léčiv při aktualizaci tzv. opatření obecné povahy, které se týká úhrady léčivých přípravků s obsahem kanabinoidů ze zdravotního pojištění. Stručně shrnuto: chystá se změna opatření z roku 2013, ve kterém SÚKL zařadil konopné přípravky do seznamu léčivých přípravků, které se standardním a systémovým způsobem nehradí ze zdravotního pojištění. Nově připravované opatření z tohoto seznamu nehrazených přípravků izoluje přípravky s kanabinoidy do nové množiny s šestnácti členy, kterým úhradu ze zdravotního pojištění nepřiznává, respektive jim stanovuje úhradu ve výši 0 Kč (NULA korun).
A možná jsme byli v polovině května svědky zrození dalšího mýtu. V neděli 17. května k této změně ředitel SÚKL v Otázkách Václava Moravce uvedl, že po vydání nového opatření budou mít zdravotní pojišťovny možnost uhradit konkrétním pacientům léčbu konopí podle § 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění. V něm se konkrétně říká:
| Příslušná zdravotní pojišťovna hradí ve výjimečných případech zdravotní služby jinak zdravotní pojišťovnou nehrazené, je‑li poskytnutí takových zdravotních služeb jedinou možností z hlediska zdravotního stavu pojištěnce.
| S výjimkou případů, kdy hrozí nebezpečí z prodlení, je poskytnutí zdravotních služeb podle předchozího odstavce vázáno na předchozí souhlas revizního lékaře.
Jedná se o nestandardní a nesystémový způsob řešení určený pro individuální případy, v systému poskytování zdravotní péče spíše výjimečné. Ze strany vedení SÚKL je to diplomatické předání štafetového kolíku v řešení otázky úhrady (respektive neúhrady) léčebného konopí ze zdravotního pojištění. SÚKL se docela oprávněně cítí být mezi dvěma mlýnskými kameny. Na jedné straně společenské očekávání, že pokud je konopí legální, je nepochybně také účinné a jako takové by mělo být dostupné, a to i ekonomicky prostřednictvím zdravotního pojištění. Na straně druhé je napjaté financování zdravotní péče, kterému se tak tak dostávají peníze na pokrytí současných potřeb a složitě řeší rostoucí požadavky na růst platů. Zatížit jedním rozhodnutím zdravotní pojišťovny částkou převyšující (při očekávaném počtu tří tisíc pacientů v blízké budoucnosti) dvě miliardy korun ročně se může při vlažné podpoře ministerstva zdravotnictví zdát velkým soustem. Přesunout takové rozhodování na zdravotní pojišťovny se může ukázat elegantním způsobem, jak – po vzoru obuté neobuté, oblečené neoblečené – konopí hradit nehradit.
Není ovšem pravda, že by toto řešení nemohly pojišťovny využít už za dosavadní platnosti současného znění opatření obecné povahy. Mohly by, jen to neudělaly a je iluzorní se domnívat, že se k podobné praxi uchýlí se změnou opatření obecné povahy v masovém a spravedlivém měřítku. Možná revizní lékaři přiznají úhradu některým pacientům, možná i celým skupinám pacientů. Jen bude hodně záležet na tom, kdo se kde s kým zná, kdo s kým dokáže promluvit a takovým vyvoleným to dojednat.
Tím pádem se dostáváme k další květnové události. Předsednictvo České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně obdrželo počátkem května žádost o registraci nové odborné společnosti, Společnosti pro léčbu konopím a kanabinoidy. Nakolik a jestli tato aktivita souvisí s odmítavým nebo zdrženlivým názorem většiny (11 z 13) oslovených odborných společností v souvislosti s úhradou konopí v opatření obecné povahy, to lze pouze spekulovat. Žadatelé o zřízení nové odborné společnosti ovšem zcela pomíjejí fakt, že prakticky veškerou činnost, kterou chce vyvíjet Společnost pro léčbu konopím a kanabinoidy, už lze realizovat ve stávajících odborných společnostech, případně v jejich sekcích. Namátkou mě napadá například Sekce přírodních léčiv České farmaceutické společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Ale chápu, že v relativně nově zvolených výborech společností a sekcí se možná nevyskytují konopní tahouni, kteří se chystají utvořit efektivní jádro nově zřizované společnosti.
A do třetice do konopných událostí letošního května zcela určitě zapadá i 4. mezivládní konzultace vlád České republiky a Státu Izrael. Sociální sítě sice oblétly fotografie s rybím stiskem rukou a anténkami na hlavách obou premiérů a také české vlajky, v Izraeli na mnoho způsobů špatně orientované při vyvěšování, ale na schůzce ministrů zdravotnictví se údajně mluvilo i o konopí. Izrael prý přehodnotí politiku nevyvážet konopí. Ze strany izraelského ministerstva zdravotnictví mělo zaznít, že pokud jde o zdraví, mělo by mít před podobnými politickými rozhodnutími přednost.
Nemám to ověřené, časem uvidíme, jestli se v českých lékárnách dočkáme kromě konopí českého a holandského také konopí z Izraele.
Ono se totiž nic jiného odehrát nemůže. Jestli Václav Moravec a Zdeněk Blahuta odhadli počet konopných pacientů na tři tisíce v blízkém období správně, nebude jim domácí produkce konopí (40 kg) a dovezené z Nizozemska (podle společnosti Bedrocan maximálně 50 kg ročně a nejvíce 100 kg na tři roky) rozhodně stačit.
A možná se pleteme všichni. Ze zdravotního pojištění nebude úhrada ani podle paragrafu 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění a většina českého konopí nakonec projde spalovnou. Případně je stát pacientům před uplynutím doby použitelnosti rozdá po vzoru nedávného německého rozhodnutí. Koneckonců už za něj pěstiteli zaplatil.
Zdroj: