Moji lékaři přesčasy nepočítají

PŘÍMO K VĚCI s Barborou Tachecí

- Jak často se šéf kardiocentra a k tomu sportovec nechává vyšetřit, zda je jeho srdce v pořádku?

Jednou za dva roky si nechám dělat echo, ultrazvukové vyšetření srdce. Snažím se o to srdíčko starat. Sportováním a tím, že piju víno. Tak čtyři deci denně, v létě bílé a v zimě červené.

- Nejdřív do sebe hodíte víno a pak jdete běhat, nebo nejdřív jdete běhat a pak do sebe hodíte víno?

Víno, paní redaktorko, do sebe nehodím nikdy. Víno si vychutnám. Třeba večer při čtení novin.

- Jste zdráv, protože sportujete, nebo sportujete, protože jste zdráv?

Přestože sportuju, jsem dosud zdráv. (smích) Sportuju od mládí, pocházím ze staré sokolské rodiny.

- Kdyby od Nového roku začali všichni muži ve vašem věku běhat, co by se stalo?

Mám spolužáka, který pěkně kouřil, už jsem ho taky operoval - ten, kdyby začal běhat, by si zřejmě uhnal infarkt. Jako první by proto zájemce o běhání měl jít k lékaři a nechat se vyšetřit. Může mít ischemickou chorobu srdeční a vzhledem k tomu, že se fyzicky nenamáhá, nemusí o tom vědět. A potom - je-li obézní, určitě by běhat neměl začínat. Ale doporučuju nordic walking, při kterém zaměstnáváte celé tělo a netrpí klouby. A až zhubne, může začít běhat. Prostě musí se to dělat přiměřeně věku a dá se to spočítat podle tepové frekvence.

- Jak to máte spočítané vy?

Sportuji téměř denně. Triatlon je nádherný. Každé pondělí chodíme se synem, s vnukem, se ségrou plavat. Máme pronajaté dráhy v jednom pražském bazénu. No a pak běhám tak deset kilometrů denně čtyři až pět dnů v týdnu. Někdy jezdím doma na spinningovém kole, na kole venku, jen když je hezky.

- Žena vás za to obdivuje?

Ne. Ta mi říká, že už při tom vypadám blbě a měl bych toho nechat.

- Takže oslavíte konec roku během, předpokládám.

V Riegráku se běhá silvestrovský běh Jardy Štercla, jenže to už začíná běžkařská sezona a já bývám na horách. Osmého ledna je Jizerská padesátka, takže to oslavím na běžkách. Výkony mě nezajímají. Běhám, protože mě to baví.

- Co vás na tom baví? Krajina kolem, zpocené tělo, námaha?

Doktoři u nás říkají - bacha, jde běhat, až se vrátí, bude rozdávat úkoly. Při běhu si krásně prokrvíte celé tělo, takže i mozek, a máte čas si spoustu věcí promyslet.

- Je nějaký sport, který si nemůžete dovolit kvůli přílišnému riziku?

Jsou sporty, kterých se bojím. Mě by strašně lákal let na ultralightu, ale bojím se, že bych se zabil. Totéž platí u horolezectví. No a box bych nedělal, abych nezblbnul. Nesmějte se, latinsky je to debilitas pugilistica, zblblost boxerská - k. o. je přinejmenším otřes mozku. A když těch úderů absolvuje stovky a stovky...

- Tak je to debil?

Tak je to debilitas pugilistica.

- Transplantace srdce je poměrně mladé odvětví, první transplantace na světě proběhla v roce 1967 v Kapském Městě. Pacient zemřel po 18 dnech. Jak dlouho vydržel první pacient u nás?

Třináct let, transplantace proběhla v roce 1984. Dnes 70 procent lidí přežívá deset let a víc. První měsíc po operaci umře zhruba 7 procent lidí, jejichž nemoc už byla tak pokročilá, že to nešlo prodloužit.

- Většina těch, které transplantujete, už má dnes srdce umělé, je to tak?

No ano. Bez něj by byli dávno mrtví. Dárců je málo - třetina lidí na čekací listině umírala. Tak jsme s tím museli něco udělat. A díky zdravotním pojišťovnám jsme mohli začít užívat tu drahou metodu umělého srdce.

- Jak dlouho pacient vydrží na umělém srdci?

Léta. Trochu ho to omezuje, protože z něj vede ven takový kabel. Srdce je zašité uvnitř a kabel vede ke zdroji energie a řídí se to tím. Takže nemůže plavat, smí se jen sprchovat. A jako James Bond nosil pistole, ti lidé nosí baterky. Jedna vydrží 12 hodin a oni jich mají osm. A doma se zapnou do zdi. Můžou tak všechno: jezdit na výlety, chodit do školy nebo do práce. Takových lidí tu momentálně máme sedmnáct.

- Proč umělé srdce zcela nenahradí transplantace?

Ve Spojených státech, které jsou bohatší než my, zažívá tato metoda ohromný boom. Tam už našívají umělé srdce místo transplantací a jsou tam lidi, kteří už na tom žijí sedm let. Je zatím jediný problém, že z nich vede ten kabel. Až firmy vyřeší to, že se energie a informace budou přenášet přes kůži, tak pak jsem přesvědčen, že to nahradí transplantaci srdce.

- I u nás?

Ale my jsme na tom ve srovnání s mnoha jinými zeměmi v kardiopéči velmi dobře. Třeba kdybychom se my starali o pacienty s onemocněním srdce jako ve Velké Británii, byli bychom věčně pro něco před soudem a MF DNES by nás napadala pořád. A oprávněně. Protože tam je to skutečně špatné. V medicínské části kardiopéče jsme na úrovni Německa, Švýcarska, Skandinávie. Takže - i u nás. Jediné, v čem pokulháváme, jsou hotelové služby a chování personálu k pacientům.

- To se netýká jen kardiopéče, ale nemocnic obecně.

Ano. Třeba chci, aby doktoři chodili v civilním oblečení a jen přes to bílý plášť. Celí v bílém chodí zřízenci. Když někdo jde na operaci srdce a operatér se mu jde představit a popovídat si s ním a je v obleku s kravatou, odpovídá to významu zásahu pro pacienta samého. A on vidí, že stejný význam tomu přikládá i ten lékař.

- V čem ještě mladé lékaře u vás v kardiocentru cepujete?

Necepuju je. Jen říkám, že neděkujeme a neodcházíme. Protože takhle se medicína nedá dělat. Lékaři po promoci, to je vlastně pokračování školy, nemají žádnou právní odpovědnost a sami nesmějí nic dělat, dokud nemají atestaci. Ve Spojených státech se této etapě v životě mladého lékaře říkalo poslední zbytek otrokářství.

A později, jistě, lékař má mít trojnásobek průměrného platu, ale nemá mít pracovní dobu. Už v roce 1769 řekl jeden promotor na americké medicíně: S medicínou je potíž. Té prodáte celý svůj život. A takhle to tam je a za to si ti doktoři vydobyli to postavení a svůj velký plat. Ale nemůže nikdo chtít dělat od osmi do půl čtvrté a mít trojnásobek průměrného platu. Jako proč?

- Když takové názory říkáte nahlas, jaké jsou reakce?

No, to už nejsem Mirek Dušín. (smích) Ale u nás na oddělení ti mladí neměří čas, který tu stráví. Oficiálně máme pracovní dobu od půl osmé, ale když vidí, že já jsem tam od tři čtvrtě na sedm, tak si třeba už v sedm dělají vizitu. A já je pak nedržím, když mají hotovou práci, ať jdou domů ve dvě.

Jsem nepřítelem píchaček, šéf musí vědět, kdy koho bude potřebovat. Peníze počítají, to ano, ale nejsou pro ně to hlavní. Medicína nikdy nebyla způsobem, jak vydělat hodně peněz, takže medicínu většinou dělali ti, kteří ji chtěli dělat. Máme asi dvě stovky doktorů a v tom jejich LOK (Lékařský odborový klub - pozn. red.) je jich asi deset. A vede je doktor, který tady ani nepracuje.

- Dneska je LOK rozčilen z toho, že jim nebude přidáno dalších 10 procent hned od ledna, což jim prý vláda slíbila. Co byste jim jako ministr vzkázal?

Teď mi napsala jedna lékařka. Nelíbila se jí má slova o tom, že na interně má být primář, jeho zástupce a pak parta mladých lékařů, kteří se to učí. A ona na to, že se tam o ty babičky tak stará a - teď pozor: já nechci jít do soukromé praxe, protože bych měla ekonomické starosti. No... to prostě nejde. Krásná medicína se dá dělat ambulantně, má mít svoji praxi, babičkám pomáhat dál a brát za to násobky svého nemocničního příjmu.

- Ale to by si musela vést to účetnictví a naučit se je.

No právě. Přitom se dneska čím dál víc věcí dělá ambulantně. Praktiků je zoufalý nedostatek.

- Takže vzkaz těm LOKařům?

Aby v té nemocnici nebyli. Řada nemocnic ať se změní v ústavy následné péče. Těch je opět zoufalý nedostatek. Určitá ztráta lékařů může být ozdravná.

- Od vás loni nedal výpověď žádný lékař a ani tím nehrozil. Kolik mají vaši doktoři v průměru přesčasů?

Nevím, my to nevypisujeme. Pro doktora je nedůstojné referovat, kdy odešel. Mají kontrakt na měsíční plat. A ty služby si píšou sami, oni si to pohlídají. Když je potřeba, zůstávají. Ale nekontroluju je. Když jdu třeba v pět běhat a po šesté projdu oddělení, ještě tam mnozí jsou. Ptám se: Ty sloužíš? A on: Ne ne, ještě tady dělám příjmy.

- Nikdy se vám nestalo, že kvůli nekontrole to někdo flákal?

Ne. To se nám nikdy nestalo. Pak mají ještě takový bonus: mohou si vyčerpat pět dní v roce bez dovolenky, kdy potřebují. A někteří je ani nevyčerpají. Možná to není manažersky správné, ale já to prostě takhle vedu. Musí to pro ně být koníček a potěšení.

- Přání do příštího roku?

Aby nám nikdo neumřel. Abychom se k sobě chovali lépe než letos. Abychom byli zdraví.

---

Jan Pirk

Přednosta Kardiocentra a Kliniky kardiovaskulární chirurgie Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze začínal v roce 1972 na chirurgii v nymburské nemocnici . Kromě dvou atestací z chirurgie složil jednu z kardiochirurgie a jednu z cévní chirurgie. V pětatřiceti letech odjel na rok do New Orleans, kde pracoval pro Ochsner Medical Foundation. V roce 1990 zase zahájil roční praxi ve fakultní nemocnici v Dánsku. Je členem několika významných českých i zahraničních vědeckých orgánů a lékařských společností a miluje sport.

Zdroj: Mladá fronta Dnes