Moje nejhorší zkušenost se záměnou inzulinu
Rozhodla jsem se napsat Vám svůj vlastní příběh z letošního roku. Nemám se čím chválit, spíše chci upozornit všechny diabetiky na to, jak se musí soustředit zejména při aplikaci inzulinu a kontrole glykémie.
Mám 75 let a diabetes si léčím 30 let. Předpokládalo by se, že mám dost zkušeností s tím, jak si s cukrovkou poradit. Zvláště když dělám několik let vedoucí rekondičních pobytů Svazu diabetiků ČR a často v naší klubovně radím začínajícím diabetikům. Až do nedávna jsem si myslela, že to mám všechno pod kontrolou. Zvláště když při poslední kontrole na diabetologii mně pochválili za glykovaný hemoglobin /HbA1C/ v hodnotě 4,5%. Dohodli jsme se, že si budu dál aplikovat krátkodobý inzulin Humalog třikrát osm jednotek k jídlu a dlouhodobý Levemir večer 24 jednotek. Jako vždy začátkem května jsme odjeli na týdenní rekondiční pobyt do Luhačovic. Vše proběhlo v pořádku a tak poslední večer před odjezdem jsme poseděli s poslední lázeňskou oplatkou u čaje a vyprávěli si, jak jsme to letos dobře zvládli. Žádné neobvyklé glykémie ani vysoký tlak krve, dokonce za pěkného počasí jsme splnili celý program včetně cvičení, plavání a edukace. Všichni se přesvědčili, že diabetická dieta je nejen zdravá, ale i chutná. Ve 22 hodin jsme se rozešli na pokoje s tím, že ráno dřív vstáváme a hned po snídani odjíždíme vlakem domů. Poslední pokyny na cestu, zavřít kufr, uklidit zdravotní a edukační materiály. V tom zmatku jsem si dala na postel oba inzuliny s tím, že si ještě u Humalogu vyměním náplň na ráno a odpíchnu si svou obvyklou dávku Levemiru. A jak jsme ještě něco řešili s odevzdáním klíčů, já si samovolně píchla 24 jednotek Humalogu. Až při ukládání pera do pouzdra se podívám, co držím v ruce a ztuhla jsem strachem. Vedle na posteli ležel nepoužitý Levemir. Rychle jsem si nahlas opakovala nezpanikařit a něco dělat pro svou záchranu. Uvědomila jsem si, že do sebe musím okamžitě vpravit tolik dávek sacharidů, co představují tři obědy. Bohužel neměli jsme sebou injekční glukagon. Spolubydlící mně vysypaly všechny ušetřené cukry z kávy do sklenice s vodou. Postupně jsem snědla dvě balení hroznového cukru a glykémie prudce klesala. Pot mi tekl po zádech a při vědomí mně drželo jenom pomyšlení zodpovědnosti, že skupinu 27 účastníků rekondičního pobytu musím v pořádku dovézt domů. Už jsem souhlasila s tím, aby zavolali pohotovost a připíchli mně glukozu. Ale to by mně určitě odvezli na vyšetření do zlínské nemocnice a do rána nepustili. Bylo mně hrozně špatně, na zvracení z tolika cukru, co jsem najednou snědla. Až po dvou hodinách byla glykémie 4,8. Do rána jsem nespala a sledovala na glukometru, jak na tom jsem. Jak se postupně cukr vstřebával, začala glykémie stoupat, připíchla jsem si poloviční dávku
Levemiru a čekala na ráno. Až pak jsem si uvědomila, že kdybych si hned nevšimla té záměny inzulinů, co se mohlo stát. Usnula bych a zemřela v hlubokém glykemickém kómatu.
Doma, kde mám všechno potřebné uložené na obvyklém místě a inzulin si aplikuji automaticky, by se mně to asi nestalo. Stačí malá nepozornost a malér je na světě. Když už se něco takového stane, nezmatkovat a vědět co musím udělat. Že musíme myslet na to, co s námi udělá taková „mrška hypoška, nebo hyperka". Obě jsou pro nás stejně nebezpečné a většinou končí v nemocnici. A že nikdy není na škodu přečíst si i dobré rady v časopise Dia život & styl. Přimlouvám se u výrobců aplikačních inzulinových per, aby vymysleli nějaký zvukový signál, který by upozornil na překročení, nebo nedodržení denní nastavené dávky inzulinu. Tento hrozný zážitek mně ale neodradil od každoročního ozdravného pobytu u moře v září v Bibione, kde už si dám pozor, abych ten hrůzostrašný květnový příběh už nezažila.
Zdroj: http://www.rok1.cz/povidky/detail/moje-nejhorsi-zkusenost-se-zamenou-inzulinu-12/