Mým snem, který se už neuskuteční, bylo být majitelem a zároveň ředitelem malého zdravotnického zařízení specializovaného na jednodenní a ambulantní chirurgii. Vzdělání a praxi mám jak z lékařské, tak manažerské strany.
Co jsem bohužel neměl a nemám, jsou peníze a volná budova či lokalita. Ale kdybych tím ředitelem byl, tak by u mě kromě chirurgů pracovali také internisté a fungovala by biochemická laboratoř.
Neodesílal bych pacienty na předoperační vyšetření k jejich praktikům, ale tato vyšetření by se dělala u mě. Internista by věděl, na co se má zaměřit a samozřejmě, že jeho vyšetření by bylo proplaceno zdravotními pojišťovnami. Praktický lékař předoperační vyšetření proplacené nemá, dělá je zadarmo. A taky by se v mém zařízení dělala předoperační laboratoř.
Je to sice už nějaká doba, ale myslím, že se to zas tolik nezměnilo. Můj bývalý účetní pracoval také pro lékaře, kteří vlastnili biochemickou laboratoř. V době, kdy jsem jako praktický lékař jezdil v opotřebované Felicii a přemýšlel, jaké levné nové auto jsem schopen si pořídit, oni řešili, který poslední typ Mercedesa si koupí.
Manažersky to nechápu. Když odešlu pacienta na předoperační vyšetření k praktikovi, tak přijdu o peníze, které by pro mé zařízení generovala laboratoř a internista. To je přece špatně. Ale pořád se to dělá postaru. A pak se zase stane, že se pacientovi s anémií v nemocnici odebírá krev každý den, aby se vydělalo.
Nebo je to tak, že předoperační vyšetření internistou a laboratoří je ztrátové?! Ale to by potom byl Kocourkov. Nebo opravdu je?
Zdroj: www.tribune.cz