Minority Report

Jistě mnoho lidí zná film Minority Report, kde hraje slavný hollywoodský scientolog Tom Cruise. V tomto filmu policisté předcházejí zločinům tím, že potencionální zločince dávají do vězení ještě dříve, než vykonají svůj zločin. Tím zachraňují mnoho budoucích obětí před utrpením a třeba i ztrátou života.

Řekli byste si, že tento film je jenom fikce, výsledek fantazií scénáristy a režiséra. Nicméně je v něm i část pravdy. Naše společnost je nyní na takovém stupni vědeckého rozvoje, že je schopna, pokud by chtěla a upravila zákony a vyčlenila potřebné finanční prostředky, ochránit budoucí potencionální oběti.

Není samozřejmě možné, a doufám, že nebude ani nikdy v budoucnu, pokud zůstane Evropa demokratická a právní (což není zcela stoprocentně zaručené), zavírat někoho do vězení, aniž způsobil nějaký zločin, jako je to ve filmu Minority Report. Je však možné budoucí zločince vytipovat, sledovat a jejich zločinům předcházet.

Zločinci jsou samozřejmě různí a ne všichni mají dáno do vínku, že se zločinci stanou. Zločiny z vášně a zločiny z afektu nelze dopředu odhadovat. Takových se dopustí za určitých podmínek i lidé, kteří by jinak vedli zcela počestný život. Ale jsou jedinci, u kterých je pravděpodobnost spáchání zločinu velmi vysoká. Pokud bychom je dokázali identifikovat, sledovat je a pracovat s nimi, bezpochyby by klesla zločinnost způsobená právě těmito lidmi. Jedná se převážně o psychopaty.

Psychopati jsou lidé, kteří necítí bolest druhých. Zajímá je jen jejich vlastní prospěch. Máme dnes možnosti díky moderním vyšetřovacím metodám v medicíně takové lidi včas identifikovat už od dětství. Nedělá se to.

Za prvé to ještě nikoho ze zákonodárců a policie asi nenapadlo. Za druhé by to stálo obrovské peníze a za třetí by se mohli ozvat ochránci lidských práv. Teď jde jen o to, na kolik peněz si ceníme zbytečně zmařených lidských životů, a to hlavně dětských, a na kolik osobní svobody jednotlivce.

Co se týká určitého omezování osobních práv lidí, kteří se nikdy ve svém životě nedopustili žádného zločinu, s tím naše současné zákonodárství problém nemá. Takže to jde. Každá policie má své informátory, i ta současná. Bez informátorů by byla každá policie výrazně méně efektivní. Jak je má i současná policie, měla je i policie komunistická. A mělo je samozřejmě i gestapo a všechny policejní složky před tím. Jestli stojí informátor na té správné straně a dělá správnou práci, nebo je opovrženíhodný donašeč, určují vítězové. Spravedlnost vítězů je v lidských dějinách výrazně používanější, než spravedlnost nezávislá.

Například před rokem 1989 přišli za někým tajní policisté a dali mu takový výběr: „Buď ti zůstane tvoje práce a děti budou moci studovat, nebo ne. Podepiš.“. Jen někdo, kdo stál před takovým rozhodnutím a odolal, má právo soudit. A že jich moc nebylo. Problém je, že děti tohoto hrdiny skončili třeba u lopaty a jejich život nabral zcela jiný směr, než by si přáli. Ten člověk tedy podepsal spolupráci, ale jinak nespolupracoval, nebo poskytoval zcela zbytečné i matoucí informace. A co lidé, kteří se mezi agenty STB chtěli dostat aktivně, aby proti ní mohli bojovat? Všichni mají smůlu. Stále platí lustrační zákon a tito lidé jsou omezeni ve svých lidských právech, aniž kdy ve svém životě porušili jakýkoli platný zákon.

Takže zcela identicky by identifikovaní psychopaté nesměli vykonávat povolání, kde by mohli více ohrozit ostatní, jako například práce v učitelství, zdravotnictví, sociálních službách, policii, justici a armádě. A také, a to už je hodně horké téma, ale nalejme si čistého vína, v politice. Politik psychopat je nebezpečný predátor, a kdyby se současní aktivní politici podrobili vědeckému zkoumání, kolik z nich je psychopatů, asi bychom se hodně divili. Ale tak jak si kapři sami nevypustí rybník, tak politici k takovému preventivnímu screeningu psychopatů nikdy nedají svolení. Jestli je to dobře, nebo ne, to si každý musí v sobě rozhodnout sám.

Zdroj: www.tribune.cz