Měla by být účast na kongresech regulována?

Zvláště lékaři v nemocnicích spadajících pod ministerstvo zdravotnictví se nyní potýkají s restrikcí pravidel pro účast na zahraničních kongresech. Na dosavadní praxi, kdy jsou tyto cesty z větší části v režii firem, lze jistě najít mnoho negativního. Některé společnosti si „účastníky zájezdu“ vybírají hlavně podle toho, jaké preskripce příslušného produktu lékař dosáhl, a někdy prostě jde o příjemný výlet, kdy firma hradí vše. Pro většinu lékařů však tato forma představuje jednu z mála šancí, jak se na mezinárodní akce dostat a z první ruky sledovat, co se v oboru děje. Platit cestovní výdaje, ubytování a účastnický poplatek v řádu stovek eur je obvykle mimo jejich možnosti a jiné než firemní zdroje pro cestovní granty jsou přitom omezené. Proto se tentokrát v diskusním fóru ptáme: Měla by být účast lékařů na kongresech nějak regulována, a pokud ano, jak?

MUDr. David Feltl, Ph.D.,

Klinika onkologie FN Ostrava

Účast na zahraničních kongresech by měla být regulovaná selským rozumem. Považuji povolování či zakazování účasti na těchto akcích za jeden ze základních projevů firemní kultury každého zdravotnického zařízení. Mně osobně připadá logická podpora aktivní účasti, ovšem i pasivní účast má svůj význam, mnohdy právě ona inspiruje účastníka k tomu, aby se další rok zapojil aktivně.

Připadá mi ponižující pohlížet na lékaře a priori jako na partu výletníků, kteří jedou na sponzorovanou dovolenou. Pokud se to ale někdy děje (jako že děje!), pak je věcí zaměstnancova nadřízeného, aby podobné praktiky netoleroval.

Prof. MUDr. Zdeněk Rušavý, Ph.D.,

I. interní klinika, FN a LF UK v Plzni

Účast na zahraničním kongresu je podmíněna především zájmem lékaře se kongresu účastnit. Aktivní účast formou přednášky nebo posteru přispívá k prestiži lékaře. Pro mladého představuje možnost sehnat stipendium nebo pozvání k odborné stáži.

Zkušenému lékaři pomáhá k získání mezinárodních kontaktů a budoucí vědecké spolupráce. Pro pasivní účastníky představuje kongres výbornou edukační platformu.

Lékaři, kteří se kongresů účastní, jsou většinou progresivnější a vzdělanější.

Další regulaci účasti na kongresech představují finanční náklady. Sjezdové poplatky jsou z pohledu současných platů vysoké, velice drahé je i ubytování. Mladí lékaři mohou občas využít různá stipendia, starší pak peníze určené na prezentaci vědy.

Drtivá většina účastníků z ČR, ale i jiných zemí je však závislá na podpoře farmaceutických firem. Bohužel lékaři z ministerstvem řízených nemocnic tuto podporu využívat nesmějí a přitom představují tu nejkvalitnější skupinu z hlediska vědy, výzkumu a nových progresivních postupů.

Ministerstvo tento zákaz vysvětluje bojem proti korupci, ale přitom zhoršuje vědomosti „státních“ lékařů. Domnívám se, že se jedná o chybný krok ministerstva, které brání rozvíjení kvality lékařů, a možná v budoucnosti povede ke zhoršení kvality péče.

Prof. MUDr. Jan Starý, DrSc.,

Klinika dětské hematologie a onkologie 2. LF UK a FN Motol

Účast českých lékařů na zahraničních kongresech a workshopech (pracovních setkáních bez sjezdového poplatku, řešících např. konkrétní klinickou léčebnou studii, diagnostický postup apod.) zásadním způsobem přispěla k obrovskému zlepšení úrovně české medicíny po roce 1989. Umožnila nejen rychlou orientaci v dosaženém medicínském pokroku, ale i navázání osobních kontaktů se zahraničními odborníky.

Pro akademickou medicínu je aktivní účast na zahraničních kongresech samozřejmou součástí práce – představuje možnost prezentovat vlastní výsledky výzkumu, obhájit je v diskusi se zahraničními kolegy a současně být informován o pokrocích jejich výzkumu. Zdrojem finančních prostředků na cestovné jsou granty a podpora farmaceutických firem.

V rámci kliniky, jejímž jsem přednostou, jsou tyto omezené prostředky využívány k účasti na projektech, jichž se klinika aktivně účastní. Jako přednosta kliniky si vyhrazuji právo mít v jejich rozdělení rozhodující slovo.

Prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc.,

Psychiatrické centrum Praha

Všichni zúčastnění si uvědomují klady i zápory kongresové turistiky. Na jedné straně mimořádná příležitost ke špičkové formě celoživotního vzdělávání, na druhé straně utilitární výlety do atraktivních destinací pro preskriptory.

Přijatelným etickým kompromisem pro všechny by mohlo být třeba zavedení jakéhosi grantového systému, například vypisovaného nadací, do níž by firmy na tuto formu vzdělávání přispívaly.

Obávám se však, že toto se sponzorům nebude líbit. Kdo by se žádostí o cestovní grant neuspěl, platil by si účast sám. Kdo o něco opravdu stojí, peníze na to ušetří.

Účast na kongresu není v průměru o nic dražší než golf nebo exotická dovolená. Mezi lékaři jsou navíc v ekonomických možnostech značné rozdíly. Větší možnosti mají soukromí lékaři, kteří si určitou formu vzdělávání mohou dát do nákladů.

Grantový systém by pro toto všechno mohl vytvořit průhledná pravidla (aktivní účast, účast ve speciálních kursech, vypracování zprávy a získání kreditů pro Českou lékařskou komoru aj.).

Prof. MUDr. Alois Martan, DrSc.,

Gynekologicko‑porodnická klinika 1. LF UK a VFN

Nařízení ministra zdravotnictví z 31. ledna 2011 definuje, jak mohou farmaceutické a jiné firmy podporovat vzdělávání lékařů. Nařízení se týká přímo řízených organizací a na ostatní se nevztahuje.

Mezi základní povinnosti fakultních nemocnic patří podpora vzdělávání a výzkumu. Lékaři, již zde pracují, jsou většinou specialisté, kteří školí ostatní lékaře.

Zavádějí nové metody diagnostiky a léčby, ať konzervativní či operační. Organizují školicí kursy, konference aj., často i pro zahraniční účastníky. Řeší granty a jiné výzkumné úkoly, podílejí se na pregraduální a postgraduální výuce, dále pak jsou členy zkušebních komisí atd.

Z těchto důvodů musejí být jejich znalosti na špičkové úrovni, jak je také na nich požadováno. Výsledky svých výzkumů musejí prezentovat na co nejprestižnějších odborných setkáních, resp. kongresech, kde procházejí odbornou diskusí, a následně je publikují v časopisech. V současné době financování kongresů nemohou pokrýt finanční prostředky z grantů či jiných výzkumných projektů.

Též mladší lékaři, hlavně pak účastníci doktorandského studia, mají ve studijním plánu absolvovat stáž v zahraničí. Účast těchto lékařů na kongresech je tedy nutná, pokud máme zachovat současnou úroveň našeho zdravotnictví.

Standardním řešením by bylo financování těchto kongresů z finančních prostředků fakultní nemocnice a z finančních prostředků fakulty ve formě běžné služební cesty. Tak je to často v zahraničí, kde přednosta dostane definovanou částku na vzdělávání a dle vnitřních pravidel určí, kterých kongresů se lékaři jeho kliniky aktivně účastní a na kterých prezentují výsledky své práce.

Na tyto kongresy či semináře jim poskytne adekvátní finanční prostředky. Tuto úlohu doposud suplovaly farmaceutické firmy a v současné době je představa, že firmy pošlou finanční prostředky ať nemocnici či fakultě, dosti problematická a i následně financování účasti lékařů na kongresech je velmi složité a často téměř neproveditelné.

Vše trvá dlouho, hledají se cesty, jak neporušit nařízení ministra, a tím je často účast lékařům znemožněna.

Toto nařízení postihlo paradoxně lékaře fakultních nemocnic, kteří se vzděláváním a rozvojem vědy vždy zabývali a tzv. kongresovou turistiku nikdy nepěstovali, protože museli své prezentace v zahraničí nejprve obhájit na svém pracovišti a poté své kolegy seznámit s novinkami, jež na kongresech zazněly. Za vše odpovídal přednosta kliniky a domnívám se, že vše fungovalo na těchto pracovištích dobře.

Politici, ekonomové, právníci a ostatní se také scházejí po celém světě, v novinách je pranýřována spíše neúčast na těchto jednáních (platí ji stát, zaměstnavatel či je to daňově uznatelná položka, protože je to součást práce, a to jak aktivní, tak i pasivní účast). Privátní lékaři mají možnost hradit náklady na zahraniční konferenci a dát si ji tzv. do nákladů či se konference účastnit s podporou firmy a je v podstatě jedno, jedou‑li něco prezentovat či jen na „výlet“.

red:

Medical Tribune

Zdroj: Medical Tribune