Mandarinky jen na vánoce a Ježíšek bez konzumu

Myslel jsem si, že ten film natočil Saša Gedeon, ale asi to byl jiný mladý režisér. Krátký film pojednává o staré paní, která je sama doma a kouká se o vánočních svátcích na televizi. Televizní hlasatelé pozdravují zdravotníky, kteří musí pracovat a nemohou být v kruhu rodinném. Taky vojáky, hasiče, policisty i seniory, kteří musí trávit vánoce sami doma, bez přítomnosti svých blízkých. Celé to vyzní tak smutně, že stará paní popadne prádelní šňůru a oběsí se.

I já mám někdy pocit, že se z těch vánoc snad oběsím. V nějakém starém filmu o špionech jsem viděl zařízení, kterému říkali hudební skříňka. Jednalo se o malou, vypolstrovanou místnost bez oken. Špióna tam zavřeli a pak mu pořád dokolečka pouštěli stejná slova. Měl z toho mozek na kaši. Já si připadám, že jsem v takové místnosti a pořád dokola mi pouštějí vánoce, vánoce, vánoce. Ať si pustím rádio, televizi, podívám se na internet či jenom zvednu hlavu na billboardy, tak jen vánoce, vánoce, vánoce. Já myslím, že se jedná o T 74.3 psychologické týrání. A nedokáži se bránit. Musel bych si zacpat uši a dát klapky na očích a to bych nemohl ordinovat.

Vánoce jsou úžasně načasované, jsou na konci roku, kdy je třeba vyklidit sklady a navézt nové zboží . Současné vánoce jsou svátky konzumu, nikoliv duševního rozjímání a soudržnosti, alespoň pro většinu obyvatel Česka.

Je to paradox, ale nekrásnější vánoce jsem prožil za totalitního režimu. Mandarinky a banány byly jen na vánoce a tak vůně mandarinek byla pro mě s vánocemi spojena. Tím, že jsem si mandarinky nemohl koupit tak jako dnes, po celý rok, byly pro mě vzácné. Byl to rituál. A paradoxně v materiální době, kdy byl Ježíšek potlačován, nebyly vánoce tak konzumní a materiální a stromečky se nerozsvěcovaly už na prvního prosince. Je to sice paradox, ale tak rád bych opět prožil vánoce v komunismu. (Ale jen ty vánoce).

MUDr. Petr Bouzek

Zdroj: www.tribune.cz