Máme se bát dalších případů „Marešová“?
Věřme tomu, že naše soudnictví je na tak vysoké profesní úrovní, že pokud dvakrát za sebou zprostí soud člověka obviněného z vraždy, tak opravdu vrahem není. Kdyby tomu mělo být jinak, bylo by to strašidelné. Je poměrně hrozné pomyšlení, že by v naší zemi mohl být osvobozený ten, kdo vraždil, nebo by mohl být nespravedlivě odsouzený ten, kdo nevraždil. Jsme přece jenom Evropská země, nejsme Turecko.
Zdravotní sestra Věra Marešová tedy v Rumburku nevraždila pacienty podáváním vysokých dávek draslíku.
Absolutně si nedovedu představit, co musela prožívat od doby, kdy byla obviněna, až do definitivního osvobozujícího rozsudku. Muselo to být neskutečné psychické utrpení. Co se stane? Stát se jí omluví? Dostane nějaké odškodné? Ani milionové částky by nemohly odčinit, co si musela prožít. Následky s ní určitě půjdou celý život.
My zdravotníci dobře víme, jak se velmi často pohybujeme na oné tenké linii, která dělí krajinu života od krajiny smrti. A také víme, že nejsme stroje ale jen lidé. Lidé chybují. Zvláště pokud jsou chronicky přepracovaní. Zdravotní sestra Věra Marešová chronicky přepracovaná byla. Tak jako je dnes mnoho jiných zdravotních sester.
Když překročíte určitou mez zátěže, nejenže začnete na pacienty pohlížet jako na „kusy, ne jako na individuální osobnosti, ale také se můžete splést. Vyplňování mnoha formulářů, které se u nás zavedlo díky „Akreditační opeře“ při přepracování nepomůže. Medicína prostě není výroba kancelářského nábytku. Některé chyby nelze vzít zpět. To by si naše vláda a pan velkoagrárník Babiš, strážce státní pokladny, měli uvědomit.
Jedině dostatečně odpočinutý zdravotník, který má také dostatek času na kontinuální vzdělávání, může zaručit kvalitní poskytování zdravotnické péče. Samozřejmě, ani v tomto případě ne zcela stoprocentně. Ale u nás to je jinak. Vesele se porušuje zákoník práce, všichni to vědí, Česká lékařská komora na to upozorňuje a nic se neděje. Jen občas možná někdo zbytečně umře, nebo se nevyléčí. To se přesně neví. Pokud jsou „akreditační“ formuláře řádně vyplněné a podepsané, je vše oficiálně v pořádku.
A dějí se i horší věci. Osobně znám jednu zdravotní sestru, které se na jejím pracovišti zbavili tím způsobem, že ji zaměnili infúzi a pak ji obvinili z možného poškození pacienta s eventuálním následkem i smrti. Znám to pracoviště, znám toho primáře. Dokonce jsem pod ním, na jeho pracovišti, nějakou dobu pracoval. Samozřejmě to ale nikdy nikomu nemohu říci. Vím však, že se takové věci mohou stát.
Kdo ví, co se vlastně dělo v Rumburku? Kalium není jed, ve špitále je ho všude dostatek. Manipulace teoreticky vyloučená není a o kvalitě soudních znalců víme své. Tím se může stát pomalu, kdo chce. Sice se to mělo nějak řešit, ale nejsou lidi, tedy ani znalci. Stejně jako soudci z lidu. Tak se nic zásadního nevyřešilo.
Při současném úpadku našeho zdravotnictví, kdy hledáme zdravotní sestry na Ukrajině a lékaře snad v Bulharsku, máme se bát dalších takových případů „Marešová“? Chtěl bych říci, že ne, ale nešlo by mi to přes ústa. Mám obavy, že spíše ano.
Zdroj: www.tribune.cz