Malé zamyšlení nad problémy v našem zdravotnictví
Česká ekonomika má 66% produktivitu ve srovnání se starými zeměmi EU. Zároveň také ne 66%, ale 34% platy, tedy i lékařů.
Nižší příjmy státního rozpočtu pak neumožňují vyšší prostředky pro zdravotnictví. Přesto jeho úroveň je evropská. Kde je tedy problém? V systému, lépe řečeno v nesystému. V roce 1989 si lidé přáli změny, chtěli změnit to, co bylo špatné, ale rozvíjet to, co bylo dobré. Bohužel jsme zase s vaničkou vylili i dítě. Každý politický systém má stejně jako minulý, tak i současný klady i zápory.
Kladem minulého, což z ideologických důvodů stále nechceme přiznat, byl například systém zdravotní péče.
Jedna zdravotní pojišťovna, obvodní lékaři, polikliniky, nemocnice a specializovaná či výzkumná pracoviště. To umožnilo vybavení různých stupňů péče potřebnou zdravotní technikou a také odborníky odpovídajícími postavení těchto různých institucí. Tím byl systém poměrně levný, ale přesto účinný (plošná očkování, péče o matku a dítě, o dětský chrup, preventivní prohlídky studentů a zaměstnanců, plošná likvidace nemocí a nákaz - TBC, neštovice, dětská obrna).
Rozdrobení péče
Zároveň byl tento systém doplněn kvalitním postgraduálním vzděláváním lékařů. Uběhlo 21 let, to je mnoho v životě lidském a profesním. Proto se ve jménu objektivity vystříhám paušálním odsudkům.
Přesto vidím, že dnešní stav narušil zavedenou praxi rozdrobením poskytované péče. Tím například dopustil zbytečné vybavování privátních ordinací a menších zdravotnických zařízení drahými přístroji s nízkým stupněm, a tudíž nehospodárným využitím, ale vysokými pořizovacími náklady.
Obdobně počet lékáren vzrostl z 1100 na 2500. Zřejmě proto, že ceny léků, respektive jejich marže, jsou tak lichvářské, že umožňují přežít všem. Zároveň tak odčerpají mnoho miliard korun z naší společné pokladny, které pak jinde chybí.
Přesto všechno souhlasím s názorem, že prostředků na vstupu není málo, jen nejsou dobře využity. Pravdu má současný ministr, když chce regulovat nákupy drahých přístrojů a měnit lékovou politiku. Co to znamená - zásah státu. Dovolí mu to ale ti, kteří na tom dosud bohatnou a pobírají milionové odměny v dozorčích radách? Nebo ti ideologové, kterým okamžitě naskočí husí kůže.
Ví se, jak z toho ven, ale není síla to provést. Dospěli jsme tak do zajímavého stavu. Zatímco v ústavě máme garanci bezplatného zdravotnictví, v podstatě nikomu nevadí, že to není pravda. To, že pohrdáme základním dokumentem, nevadí dokonce ani ústavnímu soudu.
Záměr odejít
Proto asi i nadále budeme platit a platit. Jak chceme dosáhnout právního státu, když on sám zákony nedodržuje. K celkově neutěšené situaci tak v poslední době přibyl záměr některých lékařů odejít do cizích služeb. Kdo chce, ať jde.
Nebudou jich stovky, nic velkého se nestane. Starší budou vážit.
Ne vše je v penězích. Stěhování, děti, cizí prostředí, rodinné a pracovní vazby. Většinou asi půjdou mladší. Nemají rodiny, kariérně začínají, mohou získat rozhled, zkušenosti a porovnávat. Ať jdou na zkušenou a vrátí se. Kdo ne, měl by vědět, že studoval (zatím) bez školného na rozdíl od kolegů v západním světě.
Pak i ty jejich platy a naše zase vypadají trochu jinak. Proto by asi bylo dobře, aby republice náklady na vzdělání zaplatil ten, kdo zůstane venku. Výchova vysoce kvalifikovaných odborníků, a těmi lékaři beze sporu jsou, stojí stát nemalé prostředky. Ve školství je jich také potřeba jako ve zdravotnictví.
Českobudějovický deník, Ing. VLASTIMIL HOŠEK, Holašovice
Zdroj: Českobudějovický deník