Mafie opět útočí
Komentář
Podle masmédií tedy primář Havránek zešílel, případně šílel již dlouho, a začal se sadisticky vybíjet na nevinných dětech, doslova je mučil a týral. Nebyl schopen napíchnout je napoprvé, či schopen možná byl, ale kvůli potřebě mučit nebyl ochoten. Bezbranné novorozence a kojence píchal do hlaviček!!!
Podle masmédií trpí pan primář maniodepresivní psychózou. Úderné pojmenování. Mánie, psychóza! Výrazy, jež dávno ztratily medicínský význam a staly se urážkami a nadávkami. Politici se jimi semtam snaží dehonestovat protivníka, odborných znalostí a zkušeností ovšem nemajíce. Dost často se nejednoznačnost či rozpornost lidově i v médiích označuje jako „schizofrenie“. Máloco mne naštve tak jako toto. Při své práci jsem se setkala s mnoha lidmi, trpícími psychózou, ať z okruhu schizofrenního či bipolárního. Až na výjimky, jež lze spočítat na prstech jedné ruky, to vše byli sympatičtí a milí lidé, trpící svou duševní chorobou, mnohdy velmi intenzívně. Bylo pro mne ctí být s nimi v kontaktu.
Znám či znala jsem řadu lidí, léčících se pro psychotické onemocnění, na nichž nebylo zhola nic nápadného, kteří byli schopni dobře vykonávat mnohdy i náročné povolání a zastávat i relativně vysokou pozici. Samozřejmě duševní nemoc často invalidizuje, to nepopírám. I obyčejný život je pro psychicky nemocné leckdy velice těžký a vyžaduje mimořádnou statečnost a námahu i pro prosté přežití.
V naprosto zkresleném mediálním obrazu duševně nemocného člověka bych viděla jednu z příčin onoho honu na pana kolegu. To, že se v českých médiích houfně vyzývá k honu na lékaře, že je tento hon médii aktivně provozován bez ohledu na realitu, také není nic nového. Podávání trestních oznámení na lékaře se jeví oblíbenou zábavou některých jedinců. Tisk a další masmédia se následně předhánějí v předkládání osobních údajů dotyčného sprostého obviněného. Samozřejmostí je uvedení plného jména a adresy pracoviště, foto je vítáno. Pokud je lékař po dlouhých peripetiích shledán nevinným, už to tak sexy zpráva není a obvykle se ji nikde neobtěžují uveřejnit.
Jak je možné, že v případě pana kolegy bylo nejen uvedené celé jméno a adresa pracoviště, ale také, dle mého mínění protizákonně, byla beze všech skrupulí medializována i diagnóza? Je-li nemocný lékař, neplatí pro něj ochrana osobních údajů? A proč považoval prezident ČLK Kubek za nutné se do věci vložit takovým způsobem (…maniodepresivní psychóza je kontraindikací pro práci lékaře…)? A proč ministr Němeček oprašuje protiústavní projekt jakéhosi registru zdravotníků a jejich nemocí? Aby se vlk nažral a koza zůstala celá? Proč se za kolegu nikdo nepostavil, vyjma organizátorů petice na obranu pana primáře?
Podobné reakce bych snad byla schopna pochopit v případě, že by lékaři nebyli vystavováni jiné stressové zátěži, než vyplývá ze samé podstaty jejich profese, a ostatní zátěže by byli zproštěni? Kdyby nesloužili několik dní a nocí v kuse? Nebyli zatěžováni úmornou a leckdy zbytečnou administrativou? Stále se měnícími zákonnými a podzákonnými normami, jež jdou mnohdy proti sobě, takže zákon porušíte, ať se zachováte jakkoli? A tzv. soukromí ambulantní lékaři nebyli vystavováni trvalé existenční nejistotě, např. kdy mi zdravotní pojišťovna zaplatí za práci, kterou jsem odvedl, kolik mi za péči prokazatelně indikovanou a prokazatelně provedenou nezaplatí či strhne, kolik si napočítá „regulačních“ srážek?
Podle mého mínění české zdravotnictví manifestaci duševních obtíží u lékařů velkou měrou podporuje, ne-li vytváří. Podmínkami práce, mladým lékařům podmínkami nastavenými pro jejich postgraduální vzdělávání, výší platů, fyzickou a psychickou zátěží a absencí jakékoli psychoterapeutické, případně jiné podpory.
Profesor Vladimír Vondráček prý kdysi odpověděl na otázku, co by dělal, kdyby nebyl lékařem, takto: „Čím bych chtěl být, kdybych nebyl lékařem? Kdybych nebyl lékařem, tak bych chtěl být lékařem.“ Tento názor už s ním velmi dlouho nesdílím.
MUDr. Kateřina Baziková, www.tribune.cz
autorka je lékařka v oboru dětská psychiatrie
Zdroj: www.tribune.cz