Má se zvýšit poplatek za ošetření u specialisty?

Proti

Zdržení u obvoďáka

Pokud s nemocí půjdete rovnou ke specialistovi a nebude to akutní případ – vyražené oko, kost trčící z nohy, pak zaplatíte vstupné 200 korun. Důvody: posílení role praktického lékaře. Ten by se měl stát "rodinným" lékařem a mít přehled o vašich chorobách a lécích. Za představou ministra Hegera se skrývá jakýsi ideální praktický lékař, dobrý znalec medicíny.

A taky vaše ochota vše s takovou znalou ženou či mužem probírat. Faktem je, že když se píchnu do oka, nepoletím k obvoďákovi, stejně by mi nepomohl. Pojedu do nemocnice, tam mám větší naději na kvalitního lékaře. K obvodnímu lékaři jdu, když nevím, co mi je.

Zkušenosti mého okolí jsou tyto: obvoďák to obvykle taky neví a pošle mě dál. V tom případě tedy místo 200 Kč zaplatím jen 30 Kč. Pokud jde o předepsání léků, předpokládám, že se specialista pacienta zeptá, co už bere. Pokud ne, není to specialista.

Často ale neřeším problém, kdy nevím, co mi je. Naopak to velmi dobře vím. A taky vím, že mi obvoďák nepomůže, že jít za ním je jen zbytečné zdržení. Příklad: bolí mě záda. Už mě trápila mnohokrát, mám svoji výtečnou lékařku, která zase má šikovné fyzioterapeuty. Proč bych chodil k obvoďákovi? Abych mu řekl, že jdu za ní? A když mou ženu vezmou záda, pošlu ji taky rovnou k té lékařce.

S obvodním lékařem má dost lidí špatné zkušenosti. Špatně radí. Jedna moje známá tam šla s nemizejícím ekzémem na obličeji. Obvoďačka se rozhodla, že tu drobnost "zvládne" sama. Nasadila kortikoidy – na několik měsíců a bez úspěchu. Na kožním se pak nestačili divit.

Před časem jsem vezl bratra s těžkou chřipkou k nám na obvod. Lékař z Ukrajiny mu nerozuměl. Naordinoval antibiotika. Představa kvalitního praktika, který se stane "průvodcem mého zdravotního stavu", je krásná, ale zatím nereálná. Muselo by se začít jejich vypěstováním. Místo toho tento díleček zdravotnické reformy začíná zvýšením poplatku za to, že se člověk chová logicky a jedná v pudu sebezáchovy. Že nejde tam, kde mu nepomůžou, ale tam, kde už mu pomohli.

Martin Fendrych,
komentátor TÝDNE

Pro

Praktik má mít přehled

Jedním z plánovaných reformních kroků ministerstva zdravotnictví jsou úpravy regulačních poplatků. Také zvýšení poplatku za návštěvu ambulantního specialisty bez doporučení praktického lékaře. Nyní předpokládám, že poplatek by se pohyboval mezi 90 a 200 korunami. Jde o návrh do koaliční diskuse a částka 200 korun představuje jeho hraniční výši.

Počítáme i s výjimkami, například při akutním problému (zranění oka, otrava jídlem, zlomenina apod.) Výjimky se budou řídit zdravým rozumem. Člověk, který jde k psychiatrovi, by měl mít takovou a takovou možnost; člověk, který jde na oční, s jasným úrazem či zánětem oka, by měl mít zase takovou a takovou možnost. Atd. Počítáme s důkladnou přípravou a případy, kdy budete muset platit, budou přesně specifikovány odborným panelem.

Proč považuji tento poplatek za důležitý? Usiluji o eliminaci pacientů, jejichž nemoc nebo zranění zvládne ošetřit praktický lékař. Také existují praktičtí lékaři, kteří, aniž by se pokusili hlouběji diagnostikovat pacientův problém, okamžitě jej posílají ke specialistovi. Jsou i specialisté, kteří si pacienty "vyrábějí". Například přijdete s bolestmi zad, lékař vám diagnostikuje chronické onemocnění a každý měsíc si vás zve na kontrolu. Vykazuje činnost, vy platíte a váš praktický lékař nic neví.

Totéž platí o předepisování léků; praktický lékař o nich má mít přehled, aby nedocházelo například ke kontraindikacím.

Chybí další instance pro kontrolu správnosti vaší diagnostiky. Praktik by měl být jakýmsi průvodcem vašeho zdravotního stavu. On by měl primárně zpracovávat vaši hlubší anamnézu. V řadě zemí na západ od nás se tento systém osvědčil.

Praktický lékař dokáže spíše určit původ vaší bolesti než specialista, který vás téměř nezná. Chci motivovat pacienty, aby chodili ke svému lékaři; ten by se stal takovým rodinným lékařem, který o svých pacientech ví co nejvíce a může jim doporučovat, jakou zdravotní péči zvolit. Ne vždy totiž musí být řešena cestováním po drahých nemocnicích a centrech…

Leoš Heger,
ministr zdravotnictví, TOP 09

Týden

Zdroj: Týden