Lze lidi motivovat k péči o vlastní zdraví?

MUDr. Pavel Vepřek,

poradce ministra zdravotnictví

Popravdě řečeno, nevidím. Musíme rozlišovat mezi zdravotnictvím, které má občanům zajišťovat kvalitní zdravotní péči efektivním způsobem, a čistě soukromým přístupem k vlastnímu zdraví. Ve zdravotnictví je jistě „na čem vyšívat“ – zlepšit corporate governance zdravotních pojišťoven a nemocnic, zřídit servisní organizaci zdravotního pojištění, zavést cenovou konkurenci mezi zdravotními pojišťovnami, sjednotit související oblasti zdravotního a sociálního systému atd. Nápady typu bonusu a malusu nemají nic společného se skutečnou podporou prevence a zdravého životního stylu, ale jsou marketingovými nástroji zaujatého výběru – k pojišťovně odměňující bonusy ty, kdo nestonají, se těžko budou hlásit chroničtí pacienti. Hodnocením individuálních rizik bychom veřejné zdravotnictví posunuli blíže k oblasti smluvního pojištění, jak ve zvýšení nákladů, tak ve snížení míry solidarity. Nemáme reálnou možnost orwellovsky monitorovat naše občany v jejich zacházení s vlastním zdravím a odměňovat je pamlsky za „zdravé“ chování a trestat elektrickým šokem za chování „nezdravé“. Zaplaťpámbu, že tomu tak je, a že to tak jednou provždy zůstane. Pro každého z nás má zdraví jinou hodnotu podle toho, jak nás život právě baví, jakou máme k němu vůli, jak si sebe vážíme, jak jsme zakotveni do svého okolí. Ti, kdo život neberou jako radost, ale jako nudu, prázdnotu a trápení, si zdraví necení. Proto jsou na ně zacílené osvětové zdravotnické kampaně vyhozenými penězi, které by lépe posloužily někde jinde.

Doc. MUDr. Bohumil Seifert, Ph.D.,

Ústav všeobecného lékařství 1. LF UK v Praze

Spíše nevidím nebo jen velmi omezeně. Je třeba rozlišit zdravotní rizika populační a individuální. Nezpochybňuji význam způsobu života a chování vůči vlastnímu zdraví, ale ty ovlivňují jen do určité míry vznik onemocnění a čerpání péče o zdraví. Preventivní prohlídky jsou dobrým prostředím k primární i sekundární prevenci, ale neexistují důkazy, že snižují mortalitu, do určité míry s výjimkou tří zavedených screeningových programů. Očkování je silný nástroj prevence, ale měřitelný v dlouhodobém horizontu spíše mírou populačního než individuálního rizika. Jinými slovy, za vzorný přístup ke zdraví a prevenci nemůže společnost individuálním osobám nic garantovat.

Připadá mi logické nevyžadovat regulační poplatky od pojištěnců, kteří přicházejí na doporučená preventivní vyšetření, včetně očkování. Další experimenty v oblasti motivace pacientů by mohly do budoucna vznikat v prostředí konkurence zdravotních pojišťoven. Pochybuji, že by pojišťovny riskovaly ztrátu klientů zaváděním malusů. Individuální nastavení výše zdravotního pojistného podle míry zdravotního rizika podle mého názoru je mimo rámec veřejného solidárního pojištění.

Na závěr pozitivní zpráva z vlastní praxe. Zájem o zdravý způsob života a prevenci zejména u mladší populace roste a zdraví, podle mého názoru, posiluje na žebříčku hodnot. Proto bych nepodceňoval zmiňované osvětové kampaně, které by se měly s tímto trendem potkat.

Doc. MUDr. Eva Králíková, CSc.,

1. LF UK a VFN

Zabývám se kouřením. To je významným rizikovým faktorem čtyř hlavních skupin onemocnění, která se dnes naprostou většinou podílejí na mortalitě (kardiovaskulární, onkologická, respirační a diabetes). Pokud jde o kouření, je finanční motivace velmi jednoduchá. Protože jde o multifaktoriálně podmíněná onemocnění, není možné kalkulovat podíl kouření pro jednotlivce, ale přesto mohou kuřáci na tuto léčbu jednoduše přispívat: zvýšením daní z tabákových výrobků, resp. vyčleněnou daní. To znamená, že určitá část tabákové daně (ve většině zemí, kde takové pravidlo mají, je to okolo jednoho až dvou procent) by šla na prevenci a léčbu závislosti na tabáku. Ročně se u nás prodá miliarda krabiček, kdyby to byla koruna z krabičky, byla by to miliarda korun ročně. Navíc bez jakéhokoli dokazování a zjišťování, kdo kouří nebo nekouří, zaplatí zkrátka ten, kdo cigarety kupuje. Je to také nejefektivnější způsob, jak snížit prevalenci kouření v populaci. Přitom se nesníží příjem státu z těchto daní: za méně prodaných cigaret s vyšší daní se vybere více peněz. Měli bychom se opravdu zeptat zákonodárců, proč to dávno neudělali.

MUDr. Oldřich Šubrt, CSc.,

předseda správní rady Academy of Health Care Management

Je to zásadní otázka současné medicíny, která je otevřená po celém světě, a použijí‑li ji politici, je to velmi účinná zbraň hromadného ničení – kvůli poplatkům ve výši zhruba jedno euro padají ve střední Evropě pravicové, ale i levicové (Maďarsko) vlády. Máme medicínu, která zabrání úmrtí, která prodlouží život, ale i medicínu, která odstraní bolest či jiné trápení nebo „jen“ život udělá příjemnější – všechny tyto medicíny považujeme za nárokové, poskytované solidárně a v zásadě bezplatně. Malé regulační poplatky jsou nezajímavými politickými hrátkami, které nic zásadního neřeší.

Je otázkou společenského konsensu, kde začíná a končí solidarita a jaká je ochota společnosti hradit z veřejných prostředků náklady na záchranu a na prodloužení života a též jak kvalitního života. V Kalifornii existuje sdružení nemocných s „nevyléčitelnými“ nádorovými onemocněními, kteří chtějí být dále léčeni jen paliativně. Toto sdružení se stále se doplňujícími členy prohlašuje – ušetřili jsme zdravotním pojišťovnám a společnosti finanční prostředky, ale protože se tak stalo na základě našeho rozhodnutí, chceme mluvit do toho, jak budou tyto desítky milionů dolarů použity, zda na zlepšení péče o novorozence nebo prevenci, ale nakonec jsou to svým způsobem naše peníze.

Nemám osobně názor na nějaký jednoznačný poplatek nebo hranici, ale jsem hluboce přesvědčen, že musí být umožněno pojišťovnám – spíše veřejným zdravotním fondům – soutěžit v tom, jaký zdravotní plán a za kolik nám nabídnou a že se musí otevřít veřejná diskuse o přínosech a nákladech ve zdravotnictví. Všichni musíme přijmout myšlenku, že žádná společnost na světě dnes nemá možnost hradit všechny „pokroky“ medicíny z veřejných prostředků.

Prof. MUDr. Jiří Vorlíček, CSc.,

předseda České onkologické společnosti ČLS JEP

Zainteresování občanů na vlastním zdraví by zřejmě fungovalo nejlépe prostřednictvím bonusů a malusů, až vzniknou zdravotní pojišťovny místo současných rozděloven zdravotní daně. Bonus by mohl být například za docházení na screeningová onkologická vyšetření, malus například za kouření. Není to ale zcela jednoduché a bude se muset ještě promyslet, jak rizikové chování objektivně zjišťovat.

MUDr. Bc. Rostislav Čevela, Ph.D.,

ředitel odboru posudkové služby Ministerstva práce a sociálních věcí ČR

Řada zahraničních studií dokládá, že ovlivňování chování lidí prostřednictvím finančních a zákonných nástrojů je účinné zejména v oblasti zdravotních determinant (alkohol, kouření, obezita, patologické hráčství, prostituce ad.). Důležité jsou zákazy, restrikce, zdanění, zákaz reklamy, účinná ochrana dětí apod. Významným cílem zmíněných aktivit je usnadnit občanům taková rozhodnutí, která posilují zdraví. Výtěžek z daní (např. alkohol a kouření) by neměl jít do zdravotnictví (zdravotničtí pracovníci by měli zájem na zvýšení spotřeby alkoholu a cigaret), ale do regulačních a kontrolních mechanismů (např. potírání nelegálního obchodu). Velmi důležité je ochránit veřejné finance. Je téměř jedno, jaký systém zdravotní péče zvolíme, pokud valná část veřejných prostředků bude rozkradena, zneužita, popřípadě nevhodně vynaložena.

Každé rozhodnutí má ty nebo ony zdravotní důsledky, každá aktivita i pasivita může zdraví ovlivnit. Chyba je, že péče o zdraví je v ČR chápána převážně resortně, jako záležitost resortu zdravotnictví. Nezbytná je mnohem širší orientace péče o zdraví (whole of government approach, whole of society approach, health in all politics). Pokud se zdravotní problémy neřeší tam, kde vznikají, ale až v ambulancích a nemocnicích, je to špatné a nákladné. Žádný stát si takovou strategii nemůže dlouhodobě dovolit. Zdrojem peněz by mělo být veřejnoprávní zdravotní pojištění provázené důslednou veřejnou kontrolou. Finančně zatěžovat nemocné je ve své podstatě obviňování a trestání obětí.

Svévolné a zjednodušující změny v oblasti financování bez náležité koncepce a analýz lze označit za eticky nevhodný hazard. Omezenost finančních prostředků ve zdravotnictví je varováním. Na úhradu chybných rozhodnutí však nikdy nebude dost peněz.

Zdroj: Medical Tribune