Lucka

„Tihle sedmáci mají mimořádné štěstí. Loni nám lyžařský výcvik - také koncem února - doslova prosněžil a propršel. A tihle šťastlivci?  Čtvrtý den výcviku: něco málo pod nulou, skoro metr sněhu, sluníčko, vlek šlape jako hodiny, zatím žádný úraz...A rosničky v televizi slibují stálost počasí...No, není to paráda?!" pochvaluje si kolega, čtyřicetiletý tělocvikář, přezdívaný Tělomrsk v jídelně horského penzionu prosvětlené předjarním sluncem.

„ Nó, s těmi úrazy...Ještě není konec výcviku. Tedy zatím. Zaklepal bych to na dřevo,"soudí mladý začínající kolega, též tělocvikář, přezdívaný Brčko.

„Prosím, kde je nějaký dřevo? Ten stůl je plastová umělina.."

Tělomrsk poklepe Brčkovi na pleš.

Po chutném knedlo-vepřo- zelu tu sedíme jen tři instruktoři. Usrkáváme minerálku. Kolegové si dají pivo až na pokoji. Děti už jsou na pokojích a čtvrtý z nás, vlastně čtvrtá, vedoucí výcviku, nad nimi dnes vykonává dozor.

Při zaslechnutí zašramocení za svými zády se otáčím a vidím u blízkého stolu dívku ze svého družstva středně pokročilých, Lucku Zemanovu. Upravuje ubrus a načechrává umělou kytku v jednoduché skleněné vázičce. Nakročuje k našemu stolu, ale náhle se obrací na podpatku a míří na druhý konec místnosti, kde pokračuje ve stejné činnosti. Ocitá se v hledáčku našich pomyslných kamer.

„Lucka je motýl žluťásek. Běhá od kytičky ke kytičce,"zahajuji já, češtinářka,„hodnocení" ostře sledované osoby.

Dívka má na sobě poněkud seprané tričko světle žluté barvy a kanárkově žluté tříčtvrteční leginy.

„Nadaná holka, ale hrozný lempl,"sděluje svůj názor na ni Tělomrsk, který v téhle třídě učí zeměpis. „Buď nemá čím psát  nebo do čeho...To trvá, než na mapě něco najde!

Doma se zřejmě do atlasu ani nepodívá. A přitom dovede zajímavě povídat o sledovaných cestopisných pořadech v televizi. Pamatuje si přesně spoustu věcí, dokonce i cizích názvů..."

„Nezdá se ti, že se v poslední době zlepšila?" vpadá do jeho „hodnocení" Brčko. „U mě v přírodopise si řekla dokonce o mimořádný úkol, který dá docela dost práce. Takovou jsem ji dřív neznal."

V duchu konstatuji, že i v mých hodinách je tahle žákyně iniciativnější, jenže napravit nedostatky v pravopise - to je běh na dlouhou trať.

„Běž si už taky odpočinout, Lucko, ať načerpáš sílu na odpoledne. Budeme pilovat ty obloučky,"vyzývám ji.

Přibíhá k našemu stolku. Vypadá to, že mé zkontaktování jí dodalo odvahu k nějakému sdělení či dotazu, k němuž se už předtím chystala. Spíná své drobné ruce do prosebného gesta a usmívá se:

„Paní učitelko,..."

„...nemusím odpoledne na svah? Mně se nechce," napovídá briskně Tělomrsk.

„Právě naopak,"vyprskne Lucka, „mohla bych místo poledního klidu nacvičovat tady na loučce pod oknem otáčení na běžkách? Mně to nějak nešlo..."

„Slyším dobře?"

„Ano, slyšíte. Já bych byla jenom tady u chaty. Při tom se mi přece nemůže nic stát."

„Ale může. Můžeš si pořádně zasukovat nohy," soudí Brčko.

„ Chápu tvou touhu po zdokonalení, ale tohle ti dovolit nesmím," vysvětluji. „Ty musíš teď dvě hodiny odpočívat, abys nebyla odpoledne na svahu unavená. Předpisy jsou závazné, chrání tvé zdraví."

„Tak jo,"zašeptá Lucka a odchází z místnosti.

„S tou holkou se opravdu něco děje,"vyhrkne Brčko, sotva za ní zaklapnou dveře. „Myslím v tom dobrým slova smyslu. Jako by jí záleželo na tom, aby byla v něčem dobrá."

To je opravdu něco nevídaného u této dívky, která dělala, co ji znám, jen tolik, aby nepropadla.

Její reakce na domluvu? Lehký úsměv, pohození hlavou, nějaké to „Ať!", „To mě neba'."Mně na známkách nezáleží.", „Pch!"

A rodiče? Ti to vzdali.

„Já bych řekl,"soudí Brčko. „že je Lucka zamilovaná a potřebuje toho kluka na sebe upozornit. Nejspíš do Dana. Do toho jsou zamilovaný snad všecky holky z této třídy. Dan se vytáhl a trochu zmužněl..."

Náš nejmladší kolega může mít pravdu. Není ještě této problematice tak vzdálen jako my více či méně starší, navléknutí už léta do manželského chomoutu.

„Uvidíme. Večer je diskotéka," říká Tělomrsk.

Lucka spolupracuje se spolužákem - diskžokejem, jímž kupodivu není Dan. Netuší, že se dostala pod náš drobnohled. Není namalovaná nebo aspoň ne tak, aby se to poznalo.

Organizuje hru. S dívkami nemá problém, ale chybí jí dva hoši. Řeší to rázně. Vyhlédne si dva a za ruce je doslova vtáhne do hry. Není mezi nimi Dan. A ti dva? Vyložení krasavci to nejsou.

Má pro ně připraveny otázky. Začínají ti poslední dva. Nejdřív Honza, zrzavý hubeňour.

Ptá se ho: „Co bys dělal, kdybys našel v peněžence své partnerky pod svou fotkou fotku svýho kámoše?"

Honza nechápe: „Našel? Mě by vůbec nenapadlo hrabat v její peněžence."

„Když budeš tak slušnej, tak se nedovíš, s kým tě tvá vyvolená podvádí,"  konstatuje Lucka a postrkuje Honzu zpět do obecenstva, které nepobavil.

O Lucce se už nic nového nedovídám. Zato o Honzovi! Být v Lucčině věku stal by se mým favoritem.

Závěr výcviku - olympiáda.

Slalom.

Nejsem zlomyslná, ale tomu holkami obletovanému krasavci, Danovi, přeji to minutí branky a diskvalifikaci. Už se kolem něho v cíli shrnují snad všechny holky, aby ho...co...snad litovaly?

Jen Lucka přihlíží z povzdálí,  kde se opírá o strom a tváří se blaženě, protože jsem jí naznačila, že má jeden z nejlepších časů.

Po předání diplomu poskakuje jak mladé kůzle a vyráží neartikulované výkřiky. Ta, které donedávna na vlastních výkonech nezáleželo!

Závod v běhu na lyžích.

„Teda, Lucko! To byl přímo ukázkovej držkopád! Nojo, zkřížený lyže!" konstatuje Brčko.

„Proč ten pláč?" ptám se, když ji vidím bez problémů vstát. „Bolí tě něco?"

„Ne. Dobrý....To je konec."

„Jakýpak konec?! Pokračuj!"

„Je to v háji."

„Pokračuj!" křičím.

Pokračuje.

Je předposlední. Při vyhlašování výsledků stojí krok za skupinkou spolužáků a vztekle kope do zmrazku, až kousky ledové tříště létají  těm před ní na bundy. Kdosi se obrátí a sykne: „Tak bacha!"

A Lucka reaguje svým z minulosti známým: „Pch!".

Co ji tak „rozhodilo"? To, že i v běhu nebyla mezi prvními? Takhle ji nerozhodila ani pětka z důležité prověrky.

Při odchodu do penzionu se vleče s hlavou skloněnou jako poslední. Schválně se opožďuji. Když s ní sjednocuji krok, oslovuji ji:

„Lucie, všímala jsem si, jak intenzivně prožíváš to hodnocení. Získali jsme tě pro bílou stopu? Budeš lyžovat?"

Krčí rameny: „Nevím. To záleží na našich. K vleku Na stráni to není daleko...Ale vybavení! Já nemám nic svého. Všechno mám půjčené."

„A nekoupili by ti ho za zlepšení prospěchu? Nebo už máš slíbeno něco jiného? Lepšíš se v češtině a slyšela jsem, že i v jiných předmětech."

„Nic nemám slíbeno."

„Takže ti konečně došlo, že vzdělání má své výhody..."

Zamýšlí se a pak vyhrkne:

„Já vám to teda řeknu. Když jsem byla minulý měsíc na vyšetření v nemocnici, protože jsem měla potíže s trávením, zjistili mi cukrovku. Inzulin si už umím píchat a vím, že mám pravidelně jíst a tak...Naši to sdělili jenom paní učitelce Procházkové, vedoucí výcviku, aby věděla, co má udělat, kdybych přece jenom měla nějaké potíže, nebo dokonce záchvat. Z děcek ve třídě to ví jenom mé nejlepší kamarádky, Jana a Zuzka. I ty jsem takhle poučila. No, a vy se divíte, že jsem se konečně začala pořádně učit. Ono to totiž souvisí. Hned ten večer jsme zasedli ke kulatému stolu v obýváku mamka, taťka, brácha, který je starší o jedenáct let a už pracuje, a já a řešil se můj případ. Naši řekli, že v životě s tímto onemocněním je, i když malé, přece jenom minus a že bych to měla vyrovnat tak, jako někteří příbuzní, kteří taky mají cukrovku. Babička z mamčiny strany sbírala tradiční recepty a ještě s dalšími paními vydaly Kuchařku.  Dva bratranci jsou dobří ve sportu a jedna teta vystudovala dálkově vysokou. Všichni se snažili, aby byli v něčem lepší než ti okolo nich. I když to zatím tajíme - prosím, paní učitelko, neříkejte to děckám - stejně se to asi časem můžou dovědět, a pak prý bude dobré, když budu mít k tomu minusu nějaké plus."

Upřímně chválím rozumné rozhodnutí rodinné rady Zemanových a Lucce přeji výdrž.

„ Jenom to prosím tě nepřeháněj s tou zlostí, když se něco nepovede. Zbytečné „nervování se" taky neprospívá zdraví."

„Myslíte ten závod na běžkách, že?"

„Byla's předposlední, ale i  tady jsem ti v duchu dala plus. Víš, za co doufám."

„ Za to, že jsem to nevzdala a závod dokončila."

Usmívá se. Má krásně vykroužené rty a zuby jak z reklamy na zubní pastu.

Je na dobré cestě.

Vydrží?

Zdroj: Medical Tribune