Lída Rakušanová: Zvýšení platů odchod lékařů nezastaví
České zdravotnictví je před kolapsem, chybí mu peníze, lékaři a sestry odcházejí houfně do zahraničí.
Tak zní varování, které Česká lékařská komora opakuje už od vstupu ČR do EU bez ohledu na to, o kolik se platy v českém zdravotnictví v minulosti zvyšovaly.
Má pravdu v jedné věci: za západními hranicemi si doktoři a sestry pořád ještě vydělají víc. Faktem ale také je, že tam mají často i lepší pracovní podmínky a reálnější perspektivu ke zvyšování kvalifikace. O nových zkušenostech nemluvě. Takže magnetem nemusejí být jen peníze.
Že si Brusel rozsah problému uvědomuje, o tom svědčí osm let staré varování Evropské komise, že některé členské státy budou nejspíš zvažovat, zda se jim při současném odlivu mladých lékařů a zdravotních sester vyplatí je vůbec vychovávat.
Podle analýzy německé Nadace Fridricha Eberta je ovšem kámen úrazu v tom, že zdravotnictví je jak podstatná součást sociálního státu, tak i důležitý ekonomický faktor. A protože je zdravotnictví v gesci národních států, vytvořila si každá země svůj systém rovnováhy mezi zájmy pacientů, finanční zátěží v podobě příspěvků do zdravotních pojišťoven, a ekonomických zájmů lékařů, nemocnic a farmaceutického průmyslu.
Jenže zatímco národním státům přísluší sociální politika, je fungování a regulace unijního trhu v gesci Evropské unie. A protože je evropské právo nadřazeno právu národnímu, dochází v praxi k tomu, že pravidla společného trhu ruší národní ustanovení sociální politiky.
Za následek to má nadřazenost trhu vůči sociálnímu státu. Rovnováhu by přineslo, kdyby EU mohla trh vyvažovat sociálními kompetencemi. Ty byly obsaženy v Evropské ústavě, která ovšem nebyla schválena.
Takže EU postupuje i nadále podle logiky trhu: pacienti jsou bráni jako spotřebitelé a lékaři a sestry jako pracovní síly. To sice přináší pacientům levnější léky a možnost nechat se léčit v zahraničí a lékařům eventuálně vyšší platy v jiné zemi unie, ale zároveň to podrývá solidární zdravotnický systém.
Analýza Nadace Fridricha Eberta dochází k závěru, že je v podstatě jedno, na jaké úrovni probíhá ve zdravotnictví regulace tržní a sociální politiky. Musí to ale vždycky být jedna a tatáž úroveň.
Jinak hrozí, že se zdravotnictví dostane mezi dva mlýnské kameny. Východiskem by tedy bylo, kdyby EU dostala k ekonomickým i sociální kompetence. Jinými slovy, aby reformy zdravotnictví měly smysl, je zapotřebí nikoli míň, ale naopak víc evropské integrace.
Zbývá dodat, že tato perspektiva je dnes, kdy jsme svědky desintegrace Evropy takřka v přímém přenosu, a kdy se neřízeně rozpadá i Schengenský prostor jakožto základ společného trhu, vzdálenější než kdykoli dřív. Pokud se nepodaří tenhle trend zastavit, zchudnou všechny státy unie. Některé ovšem na podstatně vyšší úrovni. Takže pro atraktivní profese budou magnetem dál.
Zdroj: rozhlas.cz