Lékařům v „D- O“

Komentář čtenáře Medical Tribune

Sama jsem před lety pracovala v jedné krajské nemocnici , kde pod tehdejším ředitelem rovněž docházelo k postupnému exodu těch nejzkušenějších lékařů a sester. Na interním oddělení, kde jsem v té době pracovala, to nakonec došlo tak daleko, že na každé ze čtyř stanic zůstali prakticky pouze čtyři lékaři v roli vedoucích lékařů stanic, velících ovšem pouze sami sobě. Já jsem byla jedním z nich. S plnou odpovědností za 24 pacienty na lůžkách, současně s povinnostmi na  ambulanci, konziliární činností a službami přes 100 hodin měsíčně. Myslím, že to všichni znáte.

Dlouhodobý stres, únava a vyčerpání poznamenaly naše životy a vykonaly na naší psychice své.

Po sloučení dvou nemocnic ve městě – tehdejší okresní a krajské – se situace stala naprosto nezvladatelnou. V tu chvíli jsme si uvědomili, že veškerá odpovědnost za léčbu nemocných padá na naši hlavu, a že jsme takříkajíc jednou nohou v kriminálu.

Žádali jsme opakovaně primáře oddělení, aby problémy začal řešit. Ten ale neměl v úmyslu na sebe nějak nepatřičně upozorňovat. Jako bývalý člen KSČ se obával o svůj primářský post a snažil se řediteli nemocnice vyhovět za každou cenu. I za tu, že maskoval vzniklá pochybení. Začala se pozměňovat zdravotní dokumentace v případech, kdy hrozilo provalení průšvihu.

Viděli jsme, že přes primáře nic nevyřešíme, a obrátili jsme s prosbou o pomoc na ředitele nemocnice. Koneckonců, byl to náš bývalý kolega z oddělení, všechny nás dobře znal a jako s kolegou jsme s ním ani já ani nikdo z dalších „vzbouřených“ lékařů neměli žádný osobní problém.

Jeho reakce nám byla tehdy nepochopitelná. Když dnes sleduji reakce pana ministra Hegera na akci „D-O“, bylo to úplně přesně to samé. Střídavě vydírání, prosby a zastrašování, řeči o loajalitě a odpovědnosti, následně veřejný pranýř, označování za neslušné, lemply, vyvrhely …. Přes to všechno jsme se my čtyři tehdy nedali zastrašit, drželi jsme spolu a svoje slova jsme přes veškerý nátlak neodvolali.

Zajímá vás konec toho příběhu? Bylo by to ještě na dlouhé vyprávění, ale souhrnem: českobudějovická nemocnice dodnes funguje a lékaři zde prý mají jedny z nejvyšších platů v nemocnicích v republice. A co se týče mne a pana ředitele, já mám dnes svoji soukromou lékařskou praxi - a pan ředitel? Ten už je řadu let nebožtíkem.

MUDr. Maria Kortusová, www.tribune.cz

Zdroj: www.tribune.cz