Lékařská pohotovost – archaický vynález 50. let?
MUDr. Jiří Konáš,
Beroun
LSPP v Berouně byla pro nevytíženost ve všední dny zrušena, funguje jen o sobotách, o nedělích a o svátcích. Každý pacient raději rovnou šel přímo do nemocnice. Tento „archaický vynález“ komunistických padesátých let by jako fosilie v dnešní moderní době měl zcela zmizet. Představa některých politiků, že by lékař LSPP měl v dnešní době plné stížností a žalob na lékaře chodit zimní přírodou s koženým kufříkem, obsahujícím propisovačku, fonendoskop a tonometr, bez léků (které zákon zakazuje) a bez odpovídajícího zázemí, je úsměvná. Jasným trendem je vybudovávání oddělení „emergency“ v nemocnicích s patřičně zajištěným zázemím. V nich si samozřejmě dovedu představit účast nejenom všeobecných praktických lékařů, ale i soukromých ambulantních specialistů se základní atestací. Je třeba si uvědomit, že kromě adekvátního finančního ocenění je zde i celá řada dalších problémů k vyřešení. Všeobecní praktičtí lékaři jsou ve většině osoby samostatně výdělečně činné – tedy podnikatelé. Je potřeba i adekvátně zajistit jejich odpovědnostní pojištění při výkonu této činnosti a také jejich pojištění pro případ nemoci spojené s touto činností. Normální dávka v nemoci by jim určitě jejich soukromou praxi neudržela.
V naší oblasti ordinují lékaři jeden den odpoledne do 18 hodin, jinak do 15 hodin, navíc je řešen tzv. „žurnál“, v každé ordinaci je vyvěšeno, kde pacientovi poskytnou ošetření do 18 hodin. Za celá léta to nikdo nevyužil, každý jel přímo do nemocnice. V naší venkovské oblasti si nedovedu představit, že by všeobecní praktičtí lékaři u svých pacientů nevykonávali návštěvy.
MUDr. Toman Horáček,
Komárov
Lékařská služba první pomoci je zabezpečena na vysoké úrovni záchrannou službou, která poskytuje první pomoc při závažných zdravotních stavech. Dále je lékařská služba první pomoci zabezpečena službou v nemocnici, která rovněž poskytuje komplexní vyšetření a ošetření mimo pracovní dobu. Co se týká neakutních onemocnění, bylo by vhodné vysvětlit občanům, že existuje svépomoc a vzájemná pomoc při poskytování první pomoci a že není v silách státu zabezpečit ošetřování drobných poranění a tzv. banálních onemocnění drahou kvalifikovanou silou. Skutečnost, že tyto kvalifikované síly mají také svoje výkonnostní limity, se asi vysvětlit nedá. LSPP, tak jak ji chápou naši představitelé, ale i novináři, patří minulosti, stejně tak jako národní výbory, předsedové MNV, ale i obvodní lékaři, na jejichž místo si svoji pozici probojovávají všeobecní praktičtí lékaři. Lepší finanční motivace pro tuto překonanou službu nemá smysl. Služba je obsoletní. Smysl by mělo posílení nemocničních emergency služeb o praktické lékaře i o terénní specialisty, ovšem za předpokladu náležitého ocenění i pojištění. Telefonické konzultace v odpoledních hodinách jsou forenzně problematické, lékař reaguje na ústní sdělení o zdravotním stavu, často zprostředkovaně přes dalšího člena rodiny. Pokud dojde v odpoledních hodinách k náhlému zhoršení stavu, je nutno pacienta vyšetřit v odpovídajícím prostředí za použití potřebných přístrojů, zpravidla nestačí návštěva lékaře s fonendoskopem a tonometrem.
Vykonávání návštěv u pacientů patří do běžné náplně praktických lékařů. Pokud je někdo prokazatelně odmítá, neplní svoje základní povinnosti. Návštěvy jsou časově i ekonomicky nevýhodné, přesto ve svém okolí neznám lékaře, který by návštěvy odmítal.
MUDr. Zuzana Miškovská,
Praha
LSPP jsem sloužila přes dvacet let a v posledních letech převládaly návštěvy nemocných neindikovaných k akutnímu ošetření – „tři týdny trvající kašel“, „týden zčervenání kůže po klíštěti“, „došly léky na tlak, k lékaři to nestíhám“ a podobně. Na druhou stranu, těch několik procent skutečně akutně nemocných potřebovalo zdravotní péči na vyšší úrovni s návazností na lůžka; LSPP byla jen drahá a časově náročná mezistanice, zbytečně se propásla „zlatá hodina“. Řešení vidím v centrálních příjmech.
MUDr. Václav Šmatlák,
předseda Sdružení praktických lékařů
Na hlavu všeobecných praktických lékařů padá veškerá kritika za problémy v systému organizace lékařské pohotovostní služby. Kritika nepodložená skutečnou znalostí problematiky, legislativy a skutečné pracovní náplně všeobecného praktického lékaře, ale kritika založená na dohadech, subjektivních názorech a touze po rychlém a laciném řešení. To podle extrémních představ některých „odborníků“ spočívá např. v povinnosti všeobecného praktického lékaře poskytovat primární péči registrovaným pacientům 24 hodin denně, 365 dnů v roce. Sdružení praktických lékařů má společně s dalšími subjekty velmi jasnou představu, která nabízí odborně, organizačně a ekonomicky únosné a dlouhodobě udržitelné řešení lékařské pohotovostní služby, jež odpovídá úrovni medicíny současné doby. Z iniciativy SPL ČR byla ministerstvem zdravotnictví jmenována pracovní skupina, která se problematikou lékařských pohotovostních služeb zabývá.
MUDr. Milan Rytíř,
Tábor
LPS a ZZS jsou paralelně fungující zdravotnické služby pro akutně nemocné, což je ekonomicky i personálně neefektivní. Zejména pokud je pacientovi zcela lhostejno, kterou z těchto služeb zvolí a využije při jakýchkoli (nejen akutních) obtížích.
Přestože memorandum o společném postupu při změně systému bylo podepsáno zástupci zúčastněných organizací (praktičtí lékaři, dětští praktici, urgentní medicína) už před třemi lety, moc se v tomto směru nepokročilo. Hlavně proto, že pohotovosti byly mezitím převedeny do nemocnic a zdálo se, že je vyřešeno. To byla iluze. Zvýšila se tím jen zátěž a nervozita kliniků, kteří se mají starat především o pacienty na lůžku. Dokud nebude pacient k čerpání zdravotních služeb přistupovat s rozmyslem, není vhodné mu v noci nabízet lepší a dostupnější služby včetně specialistů i komplementu, než se mu dostává přes den u jeho registrujícího lékaře, kde jistě není každý specialista v téže budově. Nehospodárné je proplácet neurgentnímu pacientovi péči ve formě kapitace u praktika a současně výkonově v nemocnici. Měl by být také zaveden filtr k možnému oddělení neakutních pacientů a zrušena povinnost každého příchozího ošetřit.
Pokud nebude pacient systémem opravdu tvrdě a bez výjimek usměrněn, pak se ukáží slepou uličkou i postupně draze budované urgentní příjmy. Změna by totiž byla jen v tom, že nadále se zvyšující počty pacientů přivážených posádkami vozů ZZS budou centralizovány na jednom místě a ostatní příchozí se nebudou (možná) potulovat v noci po nemocnici. A to je málo.
MUDr. David Halata,
Vsetínsko
Sloužit v současné době LSPP se špátlí, baterkou a fonendoskopem bez rozumné dostupnosti komplementu je skutečně již zcela mimo standardy – vybavení LSPP již naprosto neodpovídá soudobému vybavení našich ordinací. Tady je zcela mylné přesvědčení, že se lékaři dají koupit. Za určitou mezí již nedají. Mnoho z nás tak slouží na interních odděleních, zdravotnických záchranných službách apod. – sám ze své zkušenosti raději usedám do sanitky záchranky s výrazně nižším finančním ohodnocením než se zaprodat k poskytování prehistorické zdravotní péče na LSPP. Jako rozumné řešení se mi jeví síť urgentních příjmů s přímou vazbou na veškerý komplement nemocnice a další ambulance – využijí jej jak nemocnice pro svůj příjem, ZZS pro přívoz pacientů, tak LSPP se zapojením praktických lékařů ve službách (několik let úspěšně funguje v Polsku). Jediným zádrhelem pak je zákoník práce – oficiálně by pak praktik po noční službě neměl pokračovat dále v práci v plné osmihodinové směně ve své praxi.
www.tribune.cz
Zdroj: Medical Tribune